Chci tančit jenom s tebou

•24

POHLED ADRIENA
Pomalu otevřu oči a prudce vstanu, až se mi z toho zatočí hlava. Ostatní pomalu začínají přicházet k sobě.

Otočím se, ale kolem nás se rozprostírá jen hustý les.

,,Jste v pořádku?"

,,Myslím, že ano. Kde to jsme?" zeptá se Alya.

,,Nemám ponětí."

Chtěl jsem udělat krok, ale vtom jakoby sem na něco šlápl a automaticky se před námi zjevil zelený portál. Měl jsem pocit, že mě do něj něco táhne a já chtěl udělat krok vpřed, ale něčí ruka mi přistála na ramenu.

,,Jsi si jistý, že je to dobrý nápad?" zeptal se Nino.

Otočil jsem se na ostatní, abychom se mohli poradit co uděláme, ale najednou naše těla byla oslabená, zelená záře nás táhla blíže až blíže, chytili jsme se za ruce a čekali. Zavřel jsem oči, vtom vše utichlo, ihned jsem oči znovu otevřel, ale my stáli na úplně jiném místě.

Okolo nás všude bylo křoví. Bludiště.
,,Nerozumím ničemu, co se tady děje!" stěžovala si Chloe.

Otočil jsem se na Luku.
,,Nastav vracení času." přikývl na souhlas.

,,Lady Wi-Fi?" řekla Alya rozklepaným hlasem. Překvapeně jsem se na ní otočil, jak jí napadlo zrovna tohle, ale vtom jsem si všiml cedule na kterou se dívala.

Kim chtěl vyrazit dopředu, ale Luka ho chytl za rameno. ,,Podívej" ukázal na tenkou čáru, která oddělovala kousek bludiště. Vypadalo to jako startovací čára.

,,Nebuďte bábovky!" ušklíbla se Chloe a vydala se přes čáru.

Nikdo jí nestihl zastavit a vtom se na nebesích objevil hologram. Byla tam čísla 10,9, 8
,,Odpočet." uvědomil jsem si.

,,Co budeme dělat?!"

,,Bojovat.." pronesl jsem a snažil jsem se znít odvážně.

Nechtěl jsem přiznat strach, snažil jsem se tvářit na věcí a byl jsem připraven ostatní zachránit i kdyby to mělo znamenat můj konec. Pokud se mé dámě něco stalo, můj život už mít smysl stejně nebude.

,,Zdravím, jsem Lady Wi-Fi, dostaňte se z bludiště nebo já dostanu vás! Hra začíná!" Roznesl se areálem hlas.

Rozeběhli jsme se, ale já si všiml, že chybí Chloe. Otočil jsem se, ale Chloe stála na místě a něco naštvaně mumlala.

,,Pojď Chloe!"

,,Ne, já nikam nejdu! Chci domů!" dupla si a tvářila se povýšeně. Věděl jsem, že má strach, ale snaží se to skrývat všemi jinými emocemi.

,,Prosím, bez tebe to nedokážeme. Udělej to pro Berušku." Na chvíli v její tváři proběhl strach, odhodláni ale i touha být hrdina. Malinko se pousmála a přikývla. Vtom na její zadá dopadla záře a ona se zastavila.

,,Nepochopili jste má slova? Najít cestu ven?" Uslyšel jsem smích. Otočil jsem se na Luku, který byl připravený otočit se svým náramkem a vrátit se v čase, ale nestihl to udělat a záře trefila i jeho.

,,Utíkejte!" zakřičel jsem.

Všichni jsme se dali na útěk. Netušil jsem kdo kam běžel. Nikoho už jsem neviděl. Uslyšel jsem Ninův a Alyin křik. Nepřestával jsem běžet, na rozcestí jsem si vždy musel vybrat cestu. Vtom mé tělo narazilo do hustého křoví. Slepá ulička.

Chtěl jsem se otočit a běžet na druhou stranu, ale Lady Wi-Fi stála přede mnou. Úsměv na její tváři mi značil, že tohle je můj konec. Záře zasáhla mé tělo. Hlava se mi točila. Prudce jsem otevřel oči, byl jsem s ostatními zpátky v lese.

,,Prohráli jsme?" zašeptala Alya.

,,Jak je vůbec možné, že ještě žijeme?" zašeptal jsem vyděšeně.

Ucítil jsem palčivou bolest na levém zápěstí. Otočil jsem ho dlaní k sobě, vtom jsem na něm viděl černé tečky. Bylo jich tam přesně 7.

Ostatní se také dívali na své zápěstí.

,,Na zápěstí mám oranžové proužky, je jich přesně sedm." řekla Alya. Podíval jsem se na ostatních ruce. Nino měl zelené půl kruhy, Chloe žluté trojúhelníky, Kim světle hnědé čtverce a Luka modré malé vlnky. Jediné co se nám shodovalo, bylo stejné číslo.

,,Viděl jsem to v jedné videohře, vypadá to jako počet životů." řekl Nino.

,,Takže tohle je jen hra?"

,,Možná, ale -" nestihl jsem to doříct a uslyšel jsem ránu. Znělo to, jakoby něco spadlo dolů a přistálo na zemi.

Všichni jsme se na sebe vyděšeně podívali.

,,Půjdu se tam podívat."

,,Jdeme s tebou." řekl odvážně Luka.

,,Ne. Nechci, aby jsme riskovat životy všech, kdyby se mi něco stalo, zachraňte Berušku, hlavně se odsuď dostaňte, věřím vám a omlouvám se, že jsem vás do toho zatáhl." poté už jsem se vydal pryč.

Les byl hluboký a lehko by v něm dalo ztratit. ,,Haló?  Je tu někdo?" opakoval jsem stále dokola, ale nikdo se nikde neozýval.

Chodil jsem lesem a snažil jsem si zapamatovat cestu. ,,Haló? Je tu někdo?" zopakoval jsem, ale nic se neozvalo, les provázelo hrobové ticho. Chtěl jsem se otočit a vydat se zpátky, že to byl jen planý poplach, vtom jsem uslyšel, jakoby někdo sýpal.

Otočil jsem se a uviděl jsem strom pod kterým byla hromada listí. Otřásl jsem se zimou, na tomhle místě byla zvláštní jedna věc, počasí tu bylo různé, na nějaké části bylo teplo jako v létě a zde bylo všude listí a poměrně chladno jako na podzim.

,,Haló?" zkusil jsem znovu, vypadalo to, jakoby se hromada listí malinko pohnula. Část mě chtěla jít pryč, tušil jsem, že by to mohla být past, ale část mě to chtěla risknout, můj život bez Marinette stejně smysl neměl.

Za risk nejspíše nic nedám.

Přešel jsem blíže k hromadě listí, najednou listí vyletělo do všech strach a z něj vykoukla dívka, její modré oči byly plné slz, vtom mě zahlédla lehce pootevřela překvapením ústa, jakoby se jí z hrdla ztratil veškerý hlas a já se cítil naprosto stejně.

,,Marinette?" zalapal jsem po dechu.

*POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ*

Ahoj!✨ tak se nám to začíná zamotávat co? Co vy myslíte, že bude dál?

Doufám, že se vám dnešní kapitola líbila! Pokud ano, budu moc šťastná za podpoření HLASEM⭐️, ČI NÁZOREM NA KNIHU V KOMENTÁŘI! 💌
-přesně tyto věci mě posouvají dál a dodávají sílu psát.🤩

Děkuji vám za váš část, který věnujete této knize!⏳

Vaše eN💞🕊