Chci tančit jenom s tebou

•21

Pohled Marinette:
,,Zachraň ostatní! Lila-" nestačila jsem dokončit větu a tma pohltila mé tělo a já začala upadat do bezvědomí. ,,Takže tohle je můj konec?"

***
Adrienův pohled
,,Jak jsi věděla, co si přeje?" zeptám se zvědavě Berušky.

,,M-Marinette mi to prozradila." zakoktá a tváře jí malinko zrudnou. Ovšem, Marinette je tak laskavá! Pomyslím si.

Marinette, už tu dávno měla být! Dojde mi najednou. Nervózně se ošiji. Neblázni Adriene, rozhodně je v pořádku. Říkal mi hlásek v mé hlavě stále dokola.

Otočím se na Berušku, abych se rozptýlil. Jenže Beruška už tam není, stojí tam jen malá holčička s blonďatými vlásky.

Otočím se ke stromečku u kterého je spousty dětí. Radostně vískají a hrají si se svými hračky. Chvíli je pozoruju, ale nevydržím to dlouho, kvůli představám, které se mi rodí v hlavě. Co když se Marinette udělalo zle z toho pádu a omdlela? Vytáhnu z kapsy telefon, Marinette je pryč přesně dvacet minut.

Nečekám už ani minutu a rozhodnu se jít po ní podívat. Dojdu k záchodům, pomalu se odhodlávám zaklepat, když v ten moment uslyším vzdálený výkřik. Jakoby byla daleko ode mě, ale cítím ji tak blízko.

,,Marinette!" vykřiknu a vtrhnu dovnitř. Jenže uvnitř je prázdno. Není zde stopa po jediné živě věci. Jsem si jistý, že to byla ona. Pomyslím si.

Opatrným krokem vejdu do kabinky. Marinettina kabelka leží na zemi a věci jsou vysypané ven.

Chystám se dojít pro pomoc, když vtom si všimnu jedné drobné věci ležící u kabelky. Mé rolničky.

,,A-ale já jí dal Berušce.." zašeptám si sám pro sebe. Vybaví se mi vzpomínky kdy byla vždy jen Marinette nebo Beruška. Nikdy jsem je neviděl na jednom místě společně.

,,Popelka." zašeptá Plag za mnou.

Přemítám v hlavě všechny věci, které by mi mohly skutečně dokázat, že Marinette je Beruška. Vtom se mi v hlavě vybaví dvě vzpomínky.

***
Kdyby sis to rozmyslela, víš, že na tebe vždycky budu čekat, má dámo." řeknu a opatrně přejedu Berušce palcem po tváři."

,,Proč láska tak bolí?" zašeptá.

,,Milovat někoho, znamená mít v něj neustálou naději." zašeptám.
***

***
,,Jsem si jistý, že ji budu milovat navždycky, dokud mé srdce bude bít, bude bít jen pro ni." řeknu a podívám se Marinette do očí.

,,Milovat někoho, znamená mít v něj neustálou naději." zašeptá.
***

,,Ne, t-to není možný.." zašeptám sám pro sebe.

,,Jak jsem mohl být tak slepý!"

,,Plegu!" Otočím se na něj. ,,Musíš mě dovést k mistrovi." zavelím a on přikývne.

,,Pojďme zachránit tvou princeznu, princi." řekne Plag s úsměvem, ale mně do smíchu moc není. Marinette je v ohrožení.

***
Z běhu mě začíná píchá v boku, ale ani to mě nedonutí si dát krátkou pauzu. Pokud je Marinette opravdu v ohrožení, jde o minuty.

,,Stůj, jsme tu." zašeptá Plag a já zastavím před velkým vchodem. Opatrně otevírám dveře. Jen co je otevřu rozprostírá se přede mnou dlouhá chodba.

Pleg dolítne k posledním dveřím, doběhnu k němu a pomalu je otevřu. Naproti mě stojí muž staršího věku. Je mi něčím povědomí. Najednou si to uvědomím.

V hlavě se mi přehraje myšlenka na den, když jsem dostal Miraculous. Pomohl jsem mu vstát, když spadl. Takže tak se ke mně dostalo.

Okolo něj poletuje zelený kwami.
,,Čekal jsem na tebe, Adriene." pronese. Vtom mi na rameno přilétne malý červený kwami.

,,Mar- Beruška stihla sundat Mirákula, obětovala se, musíme ji zachránit." zaštěbetá se slzami v očích a já pokývnu na souhlas.

,,Mluvila o Lile, musí v tom mít prsty!" dodá. Pevně stisknu pěsti k sobě.

Mistr se jemně dotkne mého ramene.
,,Mám ti tolik co říct, ale není čas. Nejspíš už víš, že Beruška je v nebezpečí. Ty musíš sehnat i ostatní strážce Miraculous." odhodlaně přikývnu.

Postupně mi začne představovat všechny Kwami, které jsou ukryty v krabičkách. Pozorně poslouchám a v duchu si jeho slova opakuji stále dokola.
,,Rozumím, zachráním Marinette a celou Paříž!" pronesu odhodlaně. Vtom mi dojde, že jsem řekl její jmeno. Podívám se mistrovi do obličeje, ale on jen přikývnu. Přísahal bych, že vidím na jeho tváři malý úsměv.

Otočím se ke východu.
,,Adriene!" zavolá mistr a já se na něj otočím.

,,Myslím, že už je čas si vše vysvětlit.." pronese a já se zatvářím zmateně.

,,A nezapomeň! Osud celé Paříže záleží už jen a jen na tobě!"

*POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ*

Heyyy❤️ a přeji vám krásný zbytek dne!

Tak dnes je to zase něco jiného, ale i tak doufám, že se vám to bude líbit. Je nezvyk nepsat z pohledu Marinette, jsem s ní nejspíše až moc propojená!😆

Moc doufám, že se vám kapitola líbila! Pokud ano, budu nesmírně šťastná za podpoření HLASEM⭐️, ČI NÁZOREM NA KNIHU V KOMENTÁŘI!🕊
-přesně tyto věci mě posouvají dál a dávají sílu psát.💞

Děkuji za váš čas!🤍

Vaše eN💞🕊