Chci tančit jenom s tebou

•31

,,Když přišel správný čas, vtiskli jsme se do knihy. Doufali jsme, že ti to dojde Marinette, jsi předurčena k tomu změnit svět." Vstřebávala jsem každé slovo, které řekl. Už před tisíci lety věděli, že přijdu. Být tu byl můj osud.

***

PRVNÍ ČÁST (musela jsem kapitolu rozdělit na dvě části, poněvadž byly moc dlouhé, ale obě dvě vyjdou dnes! :D )

Svět se znovu zatřásl a já se vyděšeně zahleděla na Kocoura Kevina.

,,Musíš jít domů Marinette." řekla Liv, která si stoupla za Kocoura a láskyplně mu položila ruku na rameno.

,,Co bude s ním?" ohlédla jsem se k Lišajovi, který na mě vrhal nenávistný pohled.

,,Kvůli němu je zde vytvořeno i speciální místo, kde si odpyká svůj trest."

Přikývla jsem a snažila se vstát, ale mé tělo bylo příliš slabé. Liv si ke mně klekla a sundala ze mě ostatní Miraculous, až na to Berušky a pevně mi je vložili do dlaně. Poté mě s Kevinem chytly každý z jedné strany a pomohli mi vstát. Přešla jsem s Lišajově brašně a nandala si jí, otevřela jsem ji a uvnitř ní ležel malý míček.

Chtěla jsem ho ihned hodit na zem, ale mé srdce mi šeptalo, ať se o to alespoň pokusím, tak jsem se otočila k Lišajovi.

,,Jak ho můžu zachránit?" zeptala jsem se s rozklepaným hlasem, ale z jeho úst se ozval jen smích.

,,Nemůžeš, nemohla bys to přežít!" řekl s výsměchem.

Odvrátila jsem se od něj, aby neviděl slzu, která mi stekla po tváři. Poté jsem hodila míček na zem a otočila se k ostatním. ,,Opravdu moc vám děkuji, zachránili jste nás." pokusila jsem se o malý úsměv a chystala se udělat krok vpřed, však něčí ruka chytla mou paži a zastavila mě. Podívala jsem se na Liv, která se usmívala.

,,Marinette, neposlouchej ho. Už před tisíci lety jsme znali tvé jméno a věděli, že dokážeš zachránit svět, jsi výjimečná." Její slova mi přehrávala stále dokola a v hlavě. Poté jsem přikývla, zamávala jim a s úsměvem na rtech a s věřením na lepší budoucnost jsem vstoupila do portálu. Přála si být u mistra, věřila jsem, že mi může poradit.

***

Když jsem otevřela oči, byla jsem u mistra doma. Zahlédla jsem z okna stále tmu, muselo být stále kolem půlnoci. Uviděla jsem mistra sedět v tureckém sedu, oči měl zavřené. Meditoval.

,,Mistre!" vyhrkla jsem a on pootevřel oči, snad jakoby se mu můj hlas jen zdál. Když mě spatřil, rychlostí se vyšvihl na nohy.

,,Marinette! Vy jste to dokázali!" řekl a u toho se usmíval. Vy. To slovo mě zabolelo

,,Potřebuji vědět jednu věc," pronesla jsem rozhodnutě mu vyprávěla pouze o části se setkáním s Lišajem, když se Kocour obětoval.

,,Podle injekce o které mluvíš mu píchl Osidium, je to injekce, která slouží k zachování organismu na živu, i když člověk umírá. Uvede hrdinu do něčeho podobnému kómatu"

,,Takže Kocour není mrtvý?!" zeptala jsem se s nadějí.

,,No.. je tu jedna legenda, která tvrdí, že pokud.." odmlčel se a já nervózně klepala nohou. ,,pokud si někdo na sebe vezme všechna Miraculous a pronese větu, která je napsaná v knize původních strážců, ale tu knihu nikdo nemá." srdce se mi prudce rozbušilo. Myslela jsem, že jsem knihu nechala tam, chtěla jsem sáhnout pro míček do kabelky a vrátit se zpátky, však vtom jsem ji spatřila. Kniha ležela v kabelce, Liv mi jí tam musela vložit.