Chci tančit jenom s tebou

•11

,,smím tě doprovodit domů?"

***
Srdce mi prudce naráží do mé hrudi a slova, která chci vyslovit, jakoby zůstala zmražena.

,,Pokud chceš jít sama, pochopím to." zamumlá nervózně Adrien.

Vtom se vzpamatuji: Adrien stojí nehnutě na místě a zmateně se na mě divá.

,,N-ne promiň. J-já moc ráda půjdu s tebou!" vyhrknu rychle. Na tváři se mu vykouzlí milý úsměv.

,,Včera to bylo opravdu šílené viď?" zasmějete se.

,,No noční můry nejsou úplně můj šálek kávy." usměji se.

,,Ještě že nás Beruška s Kocourem zachránili.. Kocour je fakt drsňák." odvrátím obličej na druhou stranu a s úsměvem na rtech protočím očima. Pak se otočím zpět a s uznáním zakývám hlavou.

,,Ale Beruška, ta je úžasná." pronesu odhodlaně s lišáckým úsměvem. I když si nejsem tak jistá mými slovy, které jsem právě pronesla.

,,Ano! Je naprosto úžasná!" vyhrkne Adrien. Mé tváře pomalu začnou nabírat červené barvy. Kdyby jsi jen věděl.. pomyslím si

,,Vážně?" zeptám se překvapeně.

Adrien se mírně zasekne.
,,N-no tedy chci říct, že ujde. Jo je fajn." zamumlá nervózně.

,,A co, už tě někdo pozval na vánoční ples?" pokusí se změnit téma. Úsměv na tváři mi mírně uvadne.

Vlastně mě pozvali dva lidi a já oba odmítla, protože chci jen tebe!

Místo mé myšlenky, řeknu pouze:
,,Ne.. a ty?"

Záporně zakroutí hlavou.

,,Určitě se někdo najde." zašeptám povzbudivě a on se pokusí o úsměv.

Z dálky vidím náš dům a stále se blížíme blíže a blíže. A já si přeju, abychom se mohli vrátit na začátek cesty a povídat si znovu a znovu. Každá minuta s ním je jako lístek do nebe. S nikým se necítím tak šťastně, jako právě s ním.

,,Marinette?" otočím se k němu a on zvědavě nadzvedne obočí.

,,A s kým bys chtěla jít ty, Marinette?"

Tělo mi ztuhne a já se zastavím v chůzi.
,,Já?-" falešně se zasměju. ,,S nikým. Však to znáš.. volnost.. Chápeš .. haha!" pokusím se o hlasitý úsměv, ale místo toho se ozve jen chrochtnutí.

Přijde blíže ke mně a srdce mi vyděšeně poskočí. Ukazováčkem na mě ukáže a přivře podezíravě oči.
,,Marinette Dupain Changová, ty mi lžeš!" Nervózně polknu a snažím se vymyslet nejlepší odpověď, co mu právě mohu říct.

,,Tak já začnu první a pak mi to řekneš ty, platí?" nervózně přikývnu a připravuji se na bolest, až vysloví jméno dívky, která nenese mé jméno.

,,Chtěl bych jít s-.." jeho větu přeruší hlas auto, které zastaví těsně u nás, dveře se bleskově otevřou a na sedadle sedí Nina.

,,Adriene tvůj otec už má o tebe strach. Měl si být před hodinou doma. " řekne přísně Nina.

Adrien se na mě podívá s omluvou ve tváři.
,,Promiň Marinette, musím jít. Uvidíme se zítra  na vánočních trzích!"

Vánoční trhy?! já úplně zapomněla!

Slova jakoby nepřicházela a jediný na co se zmůžu je přikývnutí.

Pak už jen sleduji, jak auto mizí v dáli.
A jméno dívky, která vlastní Adrienovo srdce, zůstává skryto.

Zdravím❤️ doufám, že tu zůstali ještě nějací čtenáři!☺️

Doufám, ze se vám bude kapitola líbit!
Pokud ano, budu rada za podpoření HLASEM ⭐️
Či názorem na knížku v komentáři 🙈
- všechny tyhle věci mě posouvají dál a popohání v psaní knihy😍

Mějte se krásně a buďte silní💛
Vaše Ni🕊