Chci tančit jenom s tebou

•29

,,Tři!" vykřikli jsme a chytli každý svou páčku a stáhly ji dolů.

***

Pevně jsem tiskla víčka k sobě do doby, než jsem ucítila pevnou podlahu pod mýma nohama.

Snažila jsem se zorientovat v místnosti, kde jsme se nacházeli. Vypadalo to jako obrovský sklad. Jedna celá strana byla prosklená, venku panovala tma a jen světlo prosvítalo dovnitř. Jsme zase v Paříži. Pomyslela jsem si.

,,Chtěla jsem se otočit, teprve v ten moment mi došlo, že jsem svázaná k židli. Kocour seděl na židli maximálně metr ode mě. Snažil se vykroutit z provazu, který držel jeho ruce. Sledovala jsem ho a zamyslela jsem se, nedokázala jsem lhát sama sobě, za měsíc, který jsme strávili v Kwamii jsem si uvědomila, jak moc mi na něm záleží, cítila jsem se šťastná a milovaná. Opravdu jsem se zamilovala do Kocoura. Často mi na mou mysl přišel Adrien a v tu chvíli jsem vždy znejistěla, měla jsem pocit, že jsem zamilovaná do obou najednou, ale mozek mi říkal, že to nemožné, zatímco srdce mi šeptalo, že se časem ukáže pravda.

,,Mám strach." zašeptala jsem, podíval se mi do očí.

,,Víš, že jsem ti tenkrát v jeskyni slíbil, že nedopustím, aby se ti něco stalo. Chtěl bych ti říct, že tě m-" Jeho slova byla přerušena když se místem roznesl hrubý hlas.

,,Děti moje, zdravím vás." osoba se zasmála, byly slyšet kroky, však vtom osoba vylezla ze stínu na menší světlo."

,,Lišaji." zalapala jsem po dechu.

,,Ty!" zakřičela jsem a snažila se vykroutit se ze židle. Slzy se mi draly do očí a nával vzteku byl natolik silný, chtěla jsem ho zničit, chtěla jsem, aby pocítil stejnou bolest ze ztráty nejbližších.

,,Co po nás chceš? Už dávno si nám mohl sebrat Miraculous a vyhrát." řekl Kocour zamyšleně a měl pravdu.

,,Ach vy chytré hlavičky, potřebuju vás ještě k jedné věci, konkrétně jen jednoho z vás." ďábelsky se zasmál, po těle mi naběhla husí kůže.

,,Beruško, vezmi mě do světa Ochránců, potřebuju tu knihu." řekl s klidným hlasem. Věděla jsem přesně jakou knihu myslí v hlavě jsem promítala, co by bylo natolik důležitého, proč by tu knihu chtěl. Najednou mi to došlo, chtěl těch pár stránek, které jsme nedokázali přečíst.

,,Ne, to radši zemřu!" vykřikla jsem rozhodnutě. Periferním viděním jsem viděla Kocoura, který zalapal po dechu a zakroutil hlavou.

,,Nedovolím ti zemřít." zašeptal.

Lišaj pomalými kroky přešel ke mně. Stál proti mě, tváři v tvář. Pomalu mi uvolnil ruce, které byly svázané k židli, na nic nečekal a ruce mi přehodil dopředu div mi nevykloubil ramena. Vydechla jsem bolestí a slyšela Kocoura, který naštvaně zavrčel.

Svázal mi ruce vepředu, abych se nemohla bránit. Snažila jsem se vzpírat, ale byl mnohem silnější než já. Popadl mě za jednu paži a donutil mě vstát.

,,Vezmi si mě!" zakřičel Kocour.

Lišaj se k němu otočil a řekl: ,,Berušky Miraculous má mnohem větší šanci mi pomoc."