•8

848 44 6
                                    

,,Vzdávám se." Řeknu se slzami v očích. A poslední co vidím je bílý plamen, který škrtí mé tělo.
____________________
,,Prober se má dámo!" Zakřičí hlas a já otevřu oči.

Zmateně se rozhlížím a snažím se zorientovat v tom, co se právě děje.
Klečím na kolenou a nemohu se hýbat, mé ruce i nohy jsou svázané.
Kocour vedle mě vyděšeně hledí před sebe.

Jsme na velkém pódiu a před námi je tisíce lidí z celé Paříže. Co se to děje?

,,Jak dlouho jsem na tuto chvíli čekal!" Zasměje se hlas za námi. Snažím se otočit, ale provazy, které se řežou do mých rukou mi to nedovolí.

Osoba předstoupí před nás. Jak nás dostal? Jak se to stalo? Myšlenky mi létají hlavou.

,,Nás nedostaneš!" Zakřičí Kocour.

,,Už se stalo." Ušklíbne se Lišaj.

,,Ptám se vás obyvatelé Paříže, jste připraveni odhalit naše nepřátele?" Zvolá a jako odezva se ozve nadšené zvolání. Nepřátele? Co se tu děje?

,,Tohle je tvůj konec Beruško!" Zasměje se Lišaj.

Pomalými kroky se přibližuje ke mně a srdce mi každým krokem bije rychleji a rychleji.

V tom uvidím rodiče.
,,Mami? Tati?" Zašeptám, když vidím, jak natěšeně čekají na naše odhalení.

Pohled mi sjede na holku, která stojí vedle nich. To jsem přece já!

Hlavou mi proběhne vzpomínka: ,,Vzdávám se." Řekla jsem se slzami v očích. A poslední co jsem viděla byl bílý plamen, který škrtil mé tělo.

Tohle je jen noční můra. Uvědomím si.

Jeho ruce sahají po mé naušnici.

,,Já se tě nebojím!" Zakřičím.

,,Tohle je jen sen!" Jen co tato slova vyřknu oslepí mě bílá záře.
________________________
Zvednu se do sedu a sotva lapám po dechu. Srdce mi buší a kolem sebe vidím jen tmu. Svět konečně začne nabírat barev a já se začnu rozhlížet.

Sedím na tvrdé zemi, nedokáži popsat jak se cítím, mám pocit, jako bych už nikdy neměla mít radost. Jediné denní světlo, které sem prosvítá je z malého okýnka vysoko nahoře.

,,Kocoure?" zašeptám zděšeně. Leží na druhé straně místnosti a neklidně se hýbe.

,,Vstávej Kocoure." Zatřepu jeho rameny, ale on neodpoví. Zkouším to znovu a znovu.

,,No tak.. nesmím tě ztratit číčo." Zašeptám se slzami v očích.

,,Je to jen sen, musíš si to uvědomit!" Pevně ho obejmu.

______________________

Nevím, jak dlouhá doba uplynula, zkoušela jsem snad všechno. Mé tělo cítí velkou únavu, ale vím, že pokud usnu, nemusí se mi povést se znovu probudit.

Lehnu si vyčerpaně vedle Kocoura. Přehrávám si všechny naše společné chvíle, jak jsme porazili padouchy. Zastavím se u jedné vzpomínky. Temný amor.

,,Jenom láska porazí zlo" Vzpomenu si na Rosina slova.

Jednou polibek zabral, je šance, že by to vyšlo znovu?

Je to poslední šance Marinette! Zakřičí hlásek v mé hlavě.

Opatrně se ke Kocourovi nakloním, srdce mi buší, jak kdyby mi mělo vyletět z hrudi. Prosím, ať to zabere. Modlím se v duchu.
Poté už spojím naše rty.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ..

Víkend nám již bohužel končí, ale berme to pozitivně. Alespoň budou na Disney vycházet nové díly Berušky💛

Upřímně mi tato část dala zabrat💫, ale byla moc dlouhá, takže jsem ji musela rozdělit na dvě části 😅.

Budu ráda, když mou knihu podpoříte hlasem ⭐ nebo komentářem 💌.

Mějte krásný zbytek dne💛.
Vaše Ní🕊️

Chci tančit jenom s tebouWhere stories live. Discover now