Chci tančit jenom s tebou

•3

,,Beruško, buď dnes, jak hodiny odbíjí osmou hodinu večerní u muzea." Řekne se štěněčím pohledem kocour.
__________________
Dlouho jsem přemýšlela, jestli jít nebo ne. A teď tu stojím a čekám, co bude dál.

,,Má dámo?" Ozve se za mnou můj parťák. Otočím se k němu a na tváři se mi objeví upřímný úsměv.

,,Chtěl bych se tě na něco zeptat.." Srdce se mi rozbuší a myšlenky zachvátí obavy, co když mi chce vyznat lásku? A mohu ji vůbec opětovat?

,,Víš, střední škola pořádá Vánoční ples." Přikývnu, protože to až moc dobře vím.

,,Chtěl bych se zeptat..  Nechtěla by si jít se mnou?" Srdce si oddechne, nechce mi vyznat lásku.

Věta kterou řekl se mi přehraje v hlavě znovu a znovu. Vykulím oči a doufám, že jsem špatně slyšela. Nemohu mu ublížit tak, jako Adrien ublížil mě.

,,Kocoure.. já bych s tebou šla hrozně ráda, jenomže je tu jeden kluk.." Kocourův smutný pohled mluví za vše.

,,Chápu.. už tě pozval."

,,Ne to ne. Vlastně mě nejspíše ani nechce." Zašeptám a v půlce věty se mi zlomí hlas.

Přijde blíže ke mně, pohladí mě po tváři a řekne:
,,Ale ty na něj budeš čekat. Budeš ho milovat dokud on nepochopí, co pro něj znamenáš."

,,Navždy." Zašeptáme společně.

Jeho smaragdové oči se v záři pouličních lamp odráží a dodávají pocit lásky a bezpečí.

Škoda, že neopětované lásky

,,Kdyby sis to rozmyslela, víš, že na tebe  vždy budu čekat má dámo." Řekne a přejede mi palcem po tváři.

S očima plných slz přikývnu.

,,Proč láska tak bolí?" Zašeptám

,,,Milovat někoho znamená mít v něj neustálou naději." Chtěla bych něco říct, ale ústa jakoby zkameněly.

Kocour se otočí a bez dalších slov odejde. A tak tu stojím sama, sama proti celé Paříži se zlomeným srdcem a s pocitem, že jsem právě někomu srdce zlomila.
__________________
,,Vstávej sluníčko." Vzbudí mě hlas mé mámy.

V tom se mi vybaví všechny vzpomínky na včerejší den.

Srdce mi svírá tíha. Jak se mám teď s Adrienem bavit?  Marinette, stejně se s ním nedokážeš bavit, tak co řešíš. Uklidní mě svědomí. Ale jak dělat, že se nic neděje? Jak potkat Kocoura bez toho, aniž bych se cítila provinile?

_________________
Jen co se blížíme ke škole uslyším hlas mé nejlepší kamarádky.

,,Čau kočko!" Zakřičí Alya.

Nahodím falešný úsměv, vše jí řeknu tedy jen tu část s Adrienem, ale ne hned, chce to čas..

,,Ahoj Alyo." Pozdravím tónem plným falešné radosti.

,,Hele chtěla jsem se tě na něco zeptat." Sklopím pohled, přesně vím na co se chce zeptat, doufala jsem, že to pro dnešek vynechá nebo na to prostě zapomene.

,,Už si se Adr-." Než stihne dopovědět svou otázku, zavolá na ni Nino. Můj zachránce pro dnešní den.

,,Potom se o tom pobavíme." Mrkne na mě Alya a vydá se směrem k Ninovi.

Vyjdu po schodech nahoru a vejdu do třídy. Ráno opravdu nemohlo býti krásnější. Pomyslím si, když vidím Adriena jak se baví s Lilou, která zrovna vypráví jednu z těch prolhaných historek. Vím, že Adrien ví pravdu, že Lila je lhářka, ale má moc dobré srdce na to, aby jí nechal být.

Usadím se do druhé lavice a hlavu si podepřu pravou rukou. Nevnímám nic, jen hledím na zeď.

,,Ahoj Marinette." Uslyším hlas, který ostatní dny slyším nejraději ze všech, ale dnes ne.

Leknu se a pravá ruka se podlomí a můj obličej letí přímo na desku lavice.
Au. Adrien se začne smát, mé tváře zrudnou, ale nevydržím dlouho a přidám se k němu.

Chystám se ho pozdravit, když v tom do třídy přijde učitelka a Alya se usadí vedle mě.

,,Viděla jsem, jak se s ním směješ. Něco mi tajíš viď?" Mrkne Alya a zasměje se.

Chystám se něco namítnout.
,,Kočko to je dobrý, řekneš mi to, až budeš připravena." Kývnu na souhlas. Kéžby to bylo tak, jak si teď myslí Alya. ale nic dobré není.

Jenže to jsem ještě netušila co vše za tak krátkou dobu přijde..

Vítejte u mé další kapitoly.❤️
Tak se nám to krátí a víkend zase končí, moc ten čas letí..

Doufám, že se vám dnešní kapitola líbila a po případě budu ráda za hlas ⭐ a komentář 💌.

Děkuji, že jste mému příběhu věnovali chvíli svého času ⏳.

Mám vás moc ráda❤️. Vaše Cinderella✨.