Chci tančit jenom s tebou

•10

,,Slibuji."
______________________________
Nepříjemný zvuk, který se již dobrých pár minut nese místností mě donutí si dát polštář na hlavu.

,,Marinette, vstávej!" Unaveně se přetočím na druhý bok a spánek začne pohlcovat mé tělo.

,,Ahoj Adriene!" Zvolá nadšeně Tikki.

Adrien Agreste v mém pokoji?! Zakřičí hlásek v mé hlavě.

Rychle otevřu oči a přetočím se na bok, abych se podívala, jenže za mnou už není žádná měkká postel, ale uvítá mě tvrdá podlaha. Zmateně se porozhlédnu, ale on nikde.

Uslyším smích mého Kwamiho.
,,Jen počkej!!" Zasměju se a polámaně vstanu.

Přejdu k mé velké nástěnce, kde visí fotky mé životní lásky.
,,Dobré ráno, můj princi." Usměju se.

Zamilovaně hledím na jeho fotky, když v tom mé přemýšlení přeruší zvuk, který oznamuje, že mi někdo volá.

Zvednu telefon a bez rozmýšlení hovor příjmu.

,,Ano?" Řeknu milým hlasem

,,Ahoj Kočko, doufám, že si nezapomněla, kam dnes jdeme." Ozve se nadšeně Alya.

Chvíli se zamyslím a pak mi to dojde.
Slíbila jsem Alye, že spolu dneska půjdeme na brusle.

,,Jistě že ne." Zasměju se nervózně.

__________________________________

Sedím na lavičce v parku a kvůli zimě si mnu mé ruce. Tak kde je? Pomyslím si, když v tom ji uvidím.

Začnu panikařit. Mé tělo by automaticky co nejraději skočilo do křoví nebo bych vzala nohy na ramena a utekla, jenže už je pozdě.

,,Ahoj Marinette." Zasměje se Alya a ani se nesnaží skrýt svůj úsměv, který má na tváři díky osobě, která jde s ní a Ninem.

,,Ahoj." Zasměje se můj anděl. Podívám se do jeho očí a mám pocit, že jsem v nebi.

,,A-ahoj lidi" Zasměju se nervózně.

,,Tak můžeme jít?" Usměje se nadšeně Nino.

Přikývneme na souhlas a vydáme se na zimní stadion.

Rychle zatáhnu Alyu za ruku a udělám nám náskok.

,,Co tu dělá?" Řeknu zmateně, i když uvnitř mě jsem svým způsobem šťastná.

,,Chtěla jsem ti udělat radost." Mrkne na mě Alya a vrátí se k Ninovi a chytne ho za ruku.

,,Ahoj, včera jsem tě potom už neviděl, byla jsi také uvězněna ve snu?" Řekne nervózně Adrien.

,,No-já ano b-byla jsem ve dnu. Teda ch-chci říct ve snu." Zasměju se nervózně a v duchu se proplesknu za mou nervozitu.

,,A potom, když nás Beruška zachránila, tak jsem se probudila u mě doma." Řeknu a pochvalím se za to, že jsem to zvládla vytvořit větu bez koktání.

,,Já jsem se bál, kde jsi, když jsem vylezl ze sprchy, nebyla jsi tam." Usměje se, ale já za tím úsměvem vidím nervozitu. Ale proč?

Blížíme se čím dál tím blíž k zimnímu stadionu a čím dál tím víc cítím, že něco nebude v pořádku.

,,Ahoj Marinette!" Zvolá nadšeně hlas za námi a já se usměju. Já tušila, že nemůže být normálního dne.

Otočím se za hlasem a úsměv ze tváře mi zmizí. Co tu dělá ona?