Chci tančit jenom s tebou

•7

,,Lilo?"
______________________
,,Nejsem Lila, jsem dreamolog." Její ďábelský smích se nese ulicemi noční Paříže, které jindy bývají tuhle noční dobu tak tiché, avšak dnes strach obyvatel nese se ulicemi.

Pořádně si ji prohlídnu.
Vlasy má stažené do culíku obvazané dlouhou bílou stužkou, která vlaje volně do větru. Na očích má bílou masku.
A její upnuté bílé šaty, jsou naprosto nádherné.
Proč musí být nádherná i jako padouch? Bodne mě žárlivost.
Okolo šatů má černý pásek za kterým je uchycena malá plyšová liška.

,,Adrienku, už brzy budeme navždy spolu." Zasměje se a namíří na něj rukou z které jí vyšlehne bílý plamen.

Nesmí mu ublížit, nemohu o něj přijít. Křičí má mysl a mé tělo ho automaticky rychle odvalí na stranu.

,,Já-já.. záchránila si mi život." Vděk v Adrienových očích je k nezaplacení, usmívám se, když v tom mi dojde, že nemáme na takové věci čas, musím zachránit Paříž.

Rychle vstanu a rozhlédnu se, ale nikde ji nevidím.

,,Musíš do bezpečí!" Křikne Adrien, chytne mě za ruku a táhne mě někam pryč.

,,To ty taky!" Zakřičím, abych byla slyšet přes ten hluk, který panuje v nočních ulicích, lidé křičí, ale vždy po chvilce jejich hluk utichne.
Co se to děje?

,,Jo teda, chtěl jsem říci my." Tyto dvě písmenka mi hrají v hlavě dokola a dokola, jakoby to byla nějaká píseň. Mé tváře musí být rudé a bohužel to nemohu svést na silné sluneční paprsky, které by popálily mou tvář, ale noční stíny to dokonale kryjí.

Adrien se konečně zastaví a já sotva popadám dech. Zvednu pohled ze země a předemnou se rozprostírá jeho barák.

,,Tady budeme v bezpečí." Usměje se.

Vejdeme do chodby a rychle po schodech do Adrienova pokoje. Cítím se tu v bezpečí, daleko od Lišaje a všech problémů.

Jenže je má povinnost chránit Paříž.

Vymýšlím možná co nejlepší výmluvu, abych se mohla na chvíli vzdálit a jako Beruška jít zachránit ty nevinné lidi.

,,Marinette, nebude ti vadit, když si dám sprchu? Z toho běhu jsem zapocený. To víš modelovské manýry." Usměje se a mrkne.

,,Nevadí." Řeknu a v duchu děkuji za tyto modelovské manýry, jinak bych nevěděla, jak se vyplížit pryč.

Jen co se zavřou dveře a uslyším téct vodu Tikki konečně vyleze.

,,Musíme zachránit Paříž!" Řekne odhodlaně Tikki.

Souhlasně přikývnu a pak řeknu již tak známou větu.

,,Tikki tečky!"

Otevřu okno a co nejrychleji se vyhoupnu pryč.
,,Beruško?" Zaslyším za sebou hlas. Srdce se mi rozbuší, co když mě viděl, co když zná mou pravou identitu?

Rychle se otočím, ale uvidím jen Kocoura. Jakobych ale slyšela.. Marinette, Marinette jsi jím až moc posedlá. Směje se hlas v mé hlavě.

,,Máme nějaký plán na bílou paní?" Zasměje se Kocour.

Najednou uslyšíme křik. Rychle se zhoupnu svým yo-yem z domu na dům a snažím se jí co nejrychleji najít.

Konečně ji spatřím, míří svou rukou v které plane bílý oheň na nebohého člověka, jenže než tomu stačím jakkoliv zabránit, zasáhne ho bílý plamen.

Jen co plamen zmizí, nevěřím svým očím. Ten člověk právě zmizel.

,,Vítej v mém snu." Zasměje se falešně Lila.

Kocour mě stáhne za nejblížší zíďku.
,,Co budeme dělat?!" Řeknu rozklepaným hlasem.

,,Obvykle býváš z nás dvou ty ta, která mívá plán." Řekne zmateně Kocour.

Jak tomu jen zabránit... Mysli Marinette, mysli.. Pobízím v duchu sama sebe.

Ohlédnu se, abych se ujistila, že Lila je stále tam kde byla. Drží malou plyšovou lištičku, kterého mívá za opaskem v ruce a jakoby něco říkala.

,,Ten akuma.. musí být v té plyšové lišce." Zašeptám Kocourovi, který přikývne na souhlas.

Chystám se vymyslet plán, když v tom uslyším ránu, ohlédnu se a všimnu si Alyi, která stojí opodál, nejspíše chtěla vše zdokumentovat, jenže jí mobil vypadl z ruky.

Lila namíří na Alyu svou rukou.

,,Né!!" Zakřičím.

Lila se otočí a na tváři se jí objeví lišácky úsměv.

,,Tak tady tě mám."

Namíří na mě svou rukou, oheň letí tak rychle a já automaticky zavřu oči. Když v tom nic necítím, žádná bolest. Otevřu oči a uvidím předemnou Kocoura.

,,Kocoure né!" Než stačím cokoliv udělat, je pryč. Do očí se mi hrnou slzy.

,,Co si s ním udělala!?" Zakřičím na ní se zlomeným hlasem.

,,Je v říši snů a nočních můr." Usměje se.

Vím, že to tady bez Kocoura nedokážu, musím riskovat a věřit, že se s Kocourem v druhé říši potkám, je to jediná šance, jak Kocoura získat zpět a porazit Dreamologa.

,,Vzdávám se." Řeknu se slzami v očích. A poslední co vidím je bílý plamen, která škrtí mé tělo.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ..

ÁÁÁ😍 to už je to sedmá kapitola, nesmírně to vše letí a dnes je to týden od toho, co jsem vydala mou první kapitolu této knihy ❣️

Všem mým čtenářům patří NESMÍRNÉ DÍKY 😻. Jsem moc ráda, že dáváte šanci mé knize 💫.

Popřípadě budu neskutečně ráda za hlas ⭐, popřípadě komentář💌.

Děkuju vám za všechno a užívejte víkend sluníčka ☀️.

Mám vás moc ráda,
vaše Ní. 🕊️