A Piece of Art

TŘICÁTÁ SEDMÁ

„Nemůžeme přijít oba v košili!"

„Cože?"

Arthur nechápavě chytil límeček své barevné pruhované košile s krátkým rukávem a sjel Danta pohledem. Ten si právě přistavoval židli ke kuchyňské lince.

„Co potřebuješ?" zeptal se a zezadu k němu přistoupil. Otevřel jednu ze skříněk a z nejvyšší police sundal lahev vodky. Věnoval mu tázavý pohled. „Zas tak hrozný to přece nebude, ne?"

„Ne, to bereme s sebou jako dárek," opravil ho Dante, židli zasunul zpět ke stolu a vzal si od Arthura lahev alkoholu. „Technicky byste mi měli všichni poděkovat, protože jenom tahle vodka tam bude legálně."

Arthur protočil oči. „Nebudou tam jenom prváci, je to večírek pro celou kolej."

„Bože, tolik intelektuálů najednou asi nezkousnu," zabědoval Dante. „Možná neuškodí, když to otevřeme už teď."

„Hlavně tam budou lidi," ušklíbl se Arthur. „Můžeš se mě držet a budeme v pohodě."

Dante cukl koutkem, luskl prsty a položil lahev vodku na stůl. „Jdu se převlíknout."

„Já si klidně vezmu něco jinýho, když ti to tak vadí."

„Ne, ani náhodou," křikl na něj Dante ze svého pokoje. „Na to ti to moc sluší."

Vzápětí se vynořil v obyčejném zeleném tričku zakasaném do roztrhaných džínsů. Černý šátek, který měl celý den obvázaný kolem zápěstí, si bleskurychle převázal do vlasů a zběžně se prohlédl v zrcadle v koupelně.

„Stihnu si přelakovat nehty?" houkl na Arthura, který už si obouval conversky.

„Ne," ozvalo se okamžitě v odpověď. „Ta zelená ti ladí, věř mi."

„Ale už se loupe," postěžoval se tiše s pohledem kriticky upřeným na své nehty. Vklouzl do nízkých černých martensek, takže mu koukaly holé kotníky, a přes ramena si přehodil koženou bundu. „Stačí nám tenhle zbytek trávy, nebo se mám cestou ještě někde stavit?"

„Ta vodka nám bohatě stačí, fakt," řekl otráveně Arthur, když zamykal dveře, a vzápětí zrudl. „Dobrý večer, paní Lewisová."

„Doufám, že v noci nic neuslyším, pane Sterlingu," pronesla starší sousedka a s přimhouřenýma očima se podívala na Arthura.

„Nemusíte mít strach," ujistil ji.

Na rozdíl od něj Dante tak zdvořilý nebyl. „Jste napůl hluchá," konstatoval suše.

A než stihla něco odpovědět, popadl Arthura za ruku a dotáhl ho za sebou po schodech do vestibulu a ven na chodník. Tam ho pustil, aby mohl otevřít lahev vodky a pořádně upít. Podal ji Arthurovi, který ji však odmítl.

„Jenom potřebuju, abys ji podržel, Arte, chci si zapálit," zasmál se Dante. „Pokud mi teda nechceš zapálit sám."

„Neumím se zapalovačem," přiznal Arthur a pevně uchopil hrdlo lahve.

Věnoval mu pobavený pohled a potáhl. „Tak to abych tě to naučil."

Postavil se po jeho pravici, aby mohl kouř vydechovat pryč od něj. Přestože byl pátek večer, ulice města byly prázdné. Teplota se pohybovala pár stupňů pod nulou a než stihli dojít do Westlake Center, Dante vykouřil další cigaretu, aby se zahřál.

„Zatančíš si se mnou?" zeptal se, když vystoupili na stanici UW.

Arthur sebou překvapeně trhl. „No, jo."