A Piece of Art

ŠESTÁ

Dante seděl schoulený v klubíčku na pohovce, kolem sebe měl vystavěnou hradbu z malých polštářků a přes ramena si jako kápi přehodil pruhovanou deku. Na stolku před ním stály v řadě tři prázdné špinavé hrnky – jednomu z nich chybělo ucho. V televizi běžel Hříšný tanec, Patrick Swayze právě učil Jennifer Gray zvedačky v jezeře a Dante přemýšlel, koho by pozval na rande, kdyby měl tu možnost. Fakt, že oba uměli brilantně tančit, celou situaci jen komplikoval.

V pozadí zapípala mikrovlnka, on se s klením zvedl a vyndal horký talíř se sýrovými makaróny. Věděl, že by toho mohl za pár hodin litovat, ale bylo to jeho poslední jídlo v lednici. A sýrovým makarónům se zkrátka nedalo odolat. Ještě jednou si zamračeně pročetl složení, pak ale kartonovou krabici hodil do koše a z příborníku vytáhl lžíci. Vrátil se do své polštářové pevnosti, zachumlal se do deky a talíř si položil do klína. Jennifer a Patrick už dávno necvičili ve vodě.

Spočítal si, že domů musel dorazit někdy před třetí. Stáhl ze sebe všechno oblečení a nahý sebou hodil na postel. Kolem sedmé se probudil zimou, natáhl si své spací kalhoty a pokoušel se znovu usnout, myšlenky jej však násilím držely vzhůru. Přemýšlel, proč se Charlie, Isaac a Kimberly objevili právě včera. A proč o sobě do té chvíle vůbec nedali vědět. On jim samozřejmě také nepsal ani nevolal, jenže nebyl v té pozici. To on odešel. A nepřicházelo v úvahu, že by se snad chtěl vnucovat zpátky, přestože mu jeho přátelé chyběli.

Včera Isaacovi věřil, když říkal, že se Max lepší. Teď o několik hodin později si tím však nebyl tak jistý. Jak jinak si totiž měl vysvětlovat jejich návštěvu? Nad tou představou se hořce usmál. On totiž Maxovi nedokázal pomoct. Neuměl lidi zachraňovat.

Dojedl své makaróny, špinavý talíř odložil na stolek k hrnečkům a Jennifer Gray se mezitím stihla převléknout do růžových šatů a zatančit. Jen ta zvedačka se jí nepovedla, jak sama konstatovala, když ji Patrick Swayze vezl autem zpět do resortu. Dante film vypnul, znal ho nazpaměť a často se mu povedlo v polovině usnout. Místo toho zapnul CD přehrávač, ze sbírky namátkou vytáhl jedno z alb The Doors a spokojeně vydechl. Na Jimu Morrisonovi bylo něco, co jej dokázalo perfektně zklidnit a uvolnit.

Jen stěží odolal nutkání posadit se k elektrickým klávesám na stole v kuchyni a zahrát si společně se skladbou Riders On The Storm, místo toho ale posbíral všechno nádobí, co unesl, a naskládal ho do dřezu. Myčka byla plná čistého nádobí, které zkrátka z lenosti odmítal uklidit zpět do skříněk.

Vzpomněl si, že ještě před tím, než se uvelebil na pohovce k Hříšnému tanci, se chtěl jít vysprchovat. Hodiny teď ukazovaly půl třetí a on dumal, co přesně už považuje Arthur DeLuca za odpoledne. Protože pro Danta někdy byly i čtyři hodiny ještě dopoledne. Nakonec nad tím zakroutil hlavou a stoupl si pod horkou sprchu. Podařilo se mu celou koupelnu zaplnit párou – modlil se, aby se mu za skříňkou pod umyvadlem znovu nevzkřísila tolikrát vymýcená plíseň – a zatímco si čistil zuby, na zrcadlo prstem nakreslil motýla. Zrovna si omotával černý ručník kolem pasu, když se ozval zvonek.

S kartáčkem v puse vyšel z koupelny a pohlédl na přenos z kamery, dole u vchodu však nikdo nestál. Pak někdo zaťukal na dveře. Dante se musel pousmát, když mu došlo, že si zapamatoval číselný kód ke vchodovým dveřím.

Na chodbě opravdu stál Arthur DeLuca, pod rozepnutým kabátem měl béžový svetr, nohavice modrých kalhot s vysokým pasem měl u kotníků ohrnuté a Danta napadlo, že kdyby si na hlavu nasadil manšestrovou čepici s kšiltem, vypadal by jako předválečný hráč golfu. Nebo gangster ze seriálu Peaky Blinders. Ovšem nutno dodat, že ten tmavý kabát s klopami mu slušel mnohem víc než Cillianu Murphymu. A to bylo co říct.