A Piece of Art

TŘICÁTÁ DRUHÁ

Dante si zapálil cigaretu a ruce si radši rychle zase schoval do kapes. Vlastně bylo skoro s podivem, že se mu podařilo škrtnout zapalovačem, teplota se blížila k nule a chodníky byly mokré od sněhových vloček, které okamžitě roztávaly na všem, na čem přistály. Totiž kromě Arthurových vlasů – kudrliny měl plné drobných bílých kuliček a Dante se snažil na něj příliš často neotáčet.

„Tak koho jsi pozval?" zeptala se Lennon, která mu kráčela po boku.

„Nikoho, kdo by s tebou chtěl chodit."

Mlaskla a odfrkla si: „Jdi do prdele."

„Neznám žádný kluky, co jsou na holky, Lennie," rozhodil rukama.

Vytáhla obočí a kývla kamsi za ně. O pár kroků za nimi zaostávali Arthur s Robin.

Nadechl se, jako by chtěl něco říct, ale pak pusu zase zavřel a kopl do kamínku před sebou. Lennon se rozesmála a on protočil oči.

„Krom toho jsem se ptala čistě ze zdvořilosti, abych věděla, s kým si budu moct zatancovat."

„Se mnou," vyhrkl bezmyšlenkovitě.

Afektovaně se rozesmála: „A ty máš pocit, že s tebou budu chtít tancovat?"

„A s kým bys teda chtěla tancovat?" zeptal se ještě, jenže v tu chvíli se mezi ně vřítila Robin, zahákla se za ně a tázavým pohledem se zeptala, o čem je řeč. Lennon místo odpovědi ukázala Dantovi prostředníček, ten se vyprostil z Robinina sevření a přidal se k nyní již osamocenému Arthurovi.

Možná dnes večer byl trochu podrážděný a možná si to trochu nespravedlivě vybil na Lennon, ale i ona na tom měla určitý podíl. Začalo to tím, že psal Dahlii a Avery, jestli s nimi nebudou chtít jít večer do baru. Dahlia se obratem zeptala, jestli pozve i Eamese. V tu samou chvíli mu přišla i zpráva od Lennon – ptala se, jestli přijde i Eames. Už jen stačilo, aby jeho jméno zmínil i Arthur, a celou akci by zrušil. Naštěstí se tak nestalo.

„Jsem rád, že jdeš s náma," řekl Arthurovi poté, co odolal nutkání mu z vlasů vytřepat sníh. O to těžší to bylo, když věděl, jaké to je cítit jeho kudrliny mezi prsty. A jaké to je, když ho pleskne přes paži.

Půlku obličeje schovával v kostkované šále, přesto z odlesku v očích poznal, že se usmívá.

„Už strašně dlouho Robin slibuju, že s ní někam půjdu, takže si aspoň odbudu vás oba," odpověděl žertovně a Dante se naoko dotčeně zamračil.

Celou cestu na koncert v Centralu se ho společně s jeho sestrou Dante snažil přemluvit, aby nejen pustil Robin do klubu na Capitol Hill (to se nakonec ukázalo jako poměrně snadné), ale aby šel s nimi. Když se Dante uvolil slíbit, že pokud Arthur bude chtít jít domů, doprovodí ho, souhlasil a Robin nahlas vítězně vykřikla a vrhla se jim oběma kolem krku, což je nejen rozesmálo, ale vtáhlo do hromadného objetí. Arthur voněl po horké čokoládě, kterou si koupil cestou.

„Hele, užijem si to, fakt," ujistil ho Dante ještě jednou. „A nebudu pít. Tolik."

Arthur vytáhl obočí: „Nepřipadáš mi jako někdo, kdo se jde do klubu opít."

„Ne, to ne," poškrábal se na zátylku. „Tak jinak – zkusím se tolik nezhulit."

„Pro mě za mě si dělej, co chceš," rozesmál se Arthur.

Vytáhl si cigaretu z pusy a namířil ji na něj: „Tak to ne. Slíbil jsem, že budu k dispozici."

Nepotřeboval vidět jeho tvář, aby poznal, že vytáhl koutek v úsměvu a navíc zrudl.