The girl /KOREKCE/

7.-Musela jsem si zvýšit ego

Po pěti měsících-Pohled Christty

Už uběhlo pět měsíců a já celých těch pět měsíců jen tvrdě makala nehledě na to, že ne všechny dny jsem měla trénink s Fredem. Má fyzička nikdy nebyla lepší a mohla bych se klidně teď a tady přihlásit do maratonu, protože běh se stal pro mě relaxací. Má postava nikdy nebyla hezčí, rýsovaly se mi svaly, celé mé tělo bylo zpevněné a vypadala jsem, sakra že dobře v obepnutých šatech. Zadek jsem neměla nikdy tak zpevněný a v džínech vypadal přímo k nakousnutí- ještě aby ne, když jsem na něm tolik dřela.

Abych přestala básnit o mém těle a vrátila se zpět k tomu, co jsem se za těch pět měsíců naučila. Rozebrat po slepu zbraň a zase ji složit mi nedělalo žádný problém. Trefit cíl i v běhu nebo skákat po střechách se díky Fredovi stalo obyčejnou náplní dne. Boxování do pytle jsem zvládala na úrovni toho, že jsem neztratila kontrolu sama nad sebou, i když to byla nejtěžší část výcviku. Naučil mě chvaty, které on sám ovládal, ale v bojovém umění jsem zas až tak extra nevynikala. Díky tomu že jsem byla mrštná a rychlá jsem zvládla obelstít nepřítele a manipulace s lidmi mi šla stále tak dobře. Uměla jsem vyčíst jak se cítí, co chtějí udělat a nahrávala si do karet. Mohla bych se utkat v lehkém souboji s někým, kdo má pásek, ale ještě mám stále co trénovat a dávám spíše přednost pěstím.

Můj šatník se obohatil o kupu sportovního oblečení s páry rukavic na boxování. Lednice přetékala jídlem a převažovalo to zdravé. V mrazáku ale nesměla chybět mražená pizza a hranolky pro případ nouze a ve skříňce jsem stále měla hromadu sladkostí, kterým jsem se nenaučila odolat.

Oblečená do kraťasů, obyčejného tílka s černými vansky na nohách jsem se vydala za Fredem, s kterým jsem měla sraz. Vlasy jsem si cestou spletla do copu a s brýlemi na očích jsem si to kráčela k tělocvičně.

Už z dálky jsem viděla jeho siluetu, která se opírala o otřískanou zeď budovy. Čím blíž jsem byla, tím lépe jsem rozeznávala jeho rysy a ani cigareta, kterou rychle zahodil, mi neušla.

''Já tu cigaretu viděla.'' Ušklíbla jsem se s přísným pohledem, který jsem mu věnovala. Připojil se ke mně bez komentáře a do pusy vložil dvě žvýkačky, které vytáhl z kapsy.

Nesnášela jsem, když kouřil. Já sama nekouřila, ne že bych to nezkusila, ale nevidím na tom nic dobrého. A když bych nemohla trénovat, běhat nebo si na něčem vybít svou agresi a byla bych někde zavřená, asi bych si taky zapálila. To však spíše pro bezpečnost lidí okolo, jinak bych tam zničila celou místnost.

''Dnes žádný trénink, všechno jsem tě už naučil. '' Odmlčel se, udělal ze žvýkačky bublinu, která mu po chvíli praskla a pokračoval dál. ''Jsi jediná holka, kterou jsem kdy viděl takhle tvrdě dřít. Nehledě na to, že si se rychle adaptovala, takže jen tleskám.'' Ze srandy zatleskal a pak se zastavil, aby se mi podíval do očí. ''Chtěl jsem ti dát dárek.'' Usmál se na mě, s jiskřičkami nadšení v očí. Asi ho dost zajímalo, jak se na to budu tvářit.

''Dárek?'' Ujistila jsem se a povytáhla obočí.

''Když už jsem s tebou skončil, tak ti musím něco dát.'' Nechápavě jsem se na něj dívala, protože jsem stále neměla tušení, co že mi to vlastně chce dát. Ani jsem si nevšimla krabičky, kterou celou dobu držel v ruce. Dal jí na úroveň mých očí a pobídl mě, abych jí otevřela, když jsem si jí od něho nejistě přebrala.

Rozvázala jsem tedy černou mašli, odklopila víko světle modré krabice a zůstala zírat na ten poklad uvnitř. Podívala jsem se na něho s nejvřelejším úsměvem a vytáhla onu věc z krabičky.

Obyčejná černá pistole, která byla jen a jen moje. Naneštěstí to nebyla ta malá holčičí, jinak bych mu asi prostřelila nohu.

''Podívej se na stranu.'' Řekl s úsměvem, když mě sledoval, jak si pistol opatrně prohlížím. Otočila jsem s pistolí a mé oči se okamžitě zabodly na to, na co chtěl poukázat. Byly tam vyryté iniciály-F. G.-