The girl /KOREKCE/

36.-úsměv jak sluníčko

"Chriss"' Prosím ne.

Rychle jsem se otočila a běžela k autu. Nemůžu ho vidět, nezvládla bych to. Otvírala jsem dveře od auta ale on mě chytl za paži a zastavil mě tak v pohybu.

"Christty prosím, vyslechni mě" řekl.

Podívala jsem se na něj. Rudé oči, kruhy pod očima. Vypadal strašně zničeně. Já musím bohužel vypadat stejně. Bylo mi ho tak líto.

 " Nevím co to udělal Fred, neví to nikdo z nás. My jsme to všichni mysleli opravdově. Nic jsme nehráli Chriss" řekl a díval se mi do očí, nebo spíše do slunečních brýlí.

"Já nemůžu. Prosím, nedělej mi to těžší" řekla jsem polohlasem  a otočila se.

"Chriss, já tě miluju" řekl zničeně a sjel rukou přes paži k mým prstům které si se mnou propletl.

"Prosím řekni mi že to není další lež" řekla jsem tichým hlasem a podívala jsem se na něho. Nevydržela bych to. To že by mi tady lhal, to že by něco předstíral. Už bych to nezvládla, už teď jsem troska, on by přidal třešničku na dort.

 "Není to lež!  já tě miluju, všechno jsem myslel a myslím vážně, věř mi prosím" řekl a stiskl mi ruku.

Možná to co teď udělám je chyba, ale tyhle slova byli jako světlo do toho temného světa do kterého jsem byla nucena se ponořit. Bez okolků, bez výstrahy, bez kruhu který by mě nadnášel.

Pousmála jsem se a objala ho. Objal mě a ještě víc si mě k sobě přimáčkl. Nechci aby tento moment skončil, chci s ním být, napořád. Chci aby mě objímal a nepustil. Ale nebylo to tak.

Odtáhl se ode mě, povolila jsem tedy nuceně stisk a odtáhla se na délku paží. Bála jsem se co udělá, jestli mi až teď nebodne dýku do zad. Ale on se  pousmál a pak mě políbil.  A to bylo ještě krásnější a mé obavy se rozplynuli.

Polibky jsem mu začala oplácet. Po chvíli jsme se od sebe odtáhli a opřeli si o sebe čela. Nevím kdo tohle zařídil, nevím kdo ovládá nás jako loutky, ale děkuju, děkuju že si mi hodil ten záchranný kruh.

"Miluju tě" pošeptal mi do ucha. "Miluju tě" oplatila jsem mu ty dvě slova.

"Pojeď se mnou" Pošeptala jsem. Nezaváhal, ani vteřinu neotálel a otevřel mi dveře do auta, kam pak sám nasedl.

Jeli jsme do hotelu kde teď přespávám. Vyjeli jsme výtahem na patro mého pokoje, kartou jsem otevřela dveře a vstoupila dál. Luke mě následoval až do ložnice a celou dobu jsem cítila jeho pohled na mě, aby se ujistil, že tu vážně jsem. 

Sundala jsem si boty a mikinu se slunečními brýlemi. Prohrábla jsem si unaveně vlasy a s menším úsměvem jsem zamířila k Lukovi do postele . Obejmul mě a hladil mě po zádech., bylo to nehorázně uspokojující, cítit jeho doteky a vnímat teplo.

 Bylo ticho, nikdo z nás nic neříkal. Bylo to příjemné ticho, ne to deprimující či nervózní které nemůžete vystát a je při trapných situacích.

"Slib mi, že tu budeš se mnou na pořád. My dva" řekla jsem potichu když jsem se tiskla k němu. Potřebovala jsem to vědět, slyšet to od něho a aspoň na chvíli se vrátit zpátky, kdy bylo všechno perfektní.

"Slibuju" řekl a políbil mě do vlasů. Byla jsem tak vděčná za to slovo, které v mém srdci aspoň na chvíli překrylo tu zradu Freda a donutilo mě myslet na něco jiného. Cítit pocit štěstí a bezpečí.

Ráno-Luke

Probudil jsem se v objetí Christty. Takže se mi to nezdálo, díký bohu. Tohle stvoření, přímo tady v mé náruči je tak úžasná a křehké, že jí v životě nemůžu opustit. Že svůj slib budu myslet vážně do té doby, než mé srdce nepřestane tlouct, a i po tom, bude patřit stále ji. 

Je moje všechno. Bez ní bych byl nic, pouhá troska. To taky bylo vidět a to jsme bez sebe byli jen jeden blbí den, který mě ničil. tak neskutečně mě sžíral a nikdy předtím jsem si nedovedl představit, jak hrozné to bez ní je.

"Dobrý ráno"řekla se zavřenýma očima. Uculil jsem se.

"Dobré princezno" řekl jsem jí a dal jí pusu do koutku rtů. Pousmála se a otevřela na mě své zelené kukadla. Přitáhla si mě do sladkého polibku který jsem s láskou přijímal a opětoval.

Když jsme se od sebe odtáhli dali jsme si společnou sprchu. Christty se převlékla do jiného oblečení a šli jsme na snídani. Když jsme dosnídali tak mě odvezla do parku, bylo vidět jak se jí nechtělo sem jet.

"Půjdeš se mnou k nám?" zeptal jsem se jí.

"já-á"zasekla se a sklopila pohled. "Nejde to, já nemůžu prostě.." zhluboka se nadechla. "Ani nevíš jak to bolí Luku. Já mu věřila" řekla mi sklesle. tak zničený pohled v očích jsem neviděl a neskutečně mě bolel.

"Chriss, on pro to měl nějaký důvod. Uvidíš, že se to vysvětlí. A co ostatní?" zeptal jsme se jí. Mírně se pousmála. "Třeba jindy.." mykla rameny. "Trevor si myslí že jsem s vámi skončila, takže to musí tak vypadat. A hlavně, já nemůžu prostě vidět Freda" řekla.

Obejmul jsem jí. Připadala mi ještě křehčí než kdy jindy, jako by se měla každou chvíli sesypat a už by jí nikdo a nic nedalo dohromady, a to jsem nemohl dovolit.

 "Dobře, tak jindy" řekl jsem a políbil jí do vlasů. Upevnila stisk kolem. "Nechci aby si šel" řekla mi do hrudi. Pousmál jsem se, taky nechci odejít, mám strach jí tu nechat, ale nejde to.

"Uvidíme se večer" řekl jsem smutně. Políbila mě, jako by se se mnou loučila, proto jsem jí ještě několik minut držel uvězněnou v objetí a přesvědčil ji, že se vrátím, že se vždycky vrátím.

Vyměnili jsme si navzájem ty dvě kouzelné slovíčka a já se vydal domů. Úsměv na mé tváři nešel přehlédnout, jsem rád. Tak zatraceně rád že je se mnou znovu. Miluju ji, víc než cokoli, víc než kdokoli miluje kohokoli.

"Čau kluci!" křikl jsem když jsem dorazil k nám. Všichni krom Freda seděli jak hromádka neštěstí okolu stolu. Snažili se něco dělat, ale jejich nálada byla pochmurná.

 "čau" řekli mi najednou, ale ovšem bez života.

"no tak, úsměv!" řekl jsem. "Jak se můžeš usmívat?" řekl nechápavě Nail. "tak zatraceně moc mi chybí"dodal a prohrábl si vlasy.

"Znáš ji. Samí úsměv, taky se usmívej" řekl jsem a drkl do něj. Snažil jsme se je trochu rozveselit, ale ten stejný pocit jaký jsem měl ještě před několika hodinami já, mají oni.

"Nejde to" řekl a odešel nahoru. Bráška bez sestřičky, sestřička bez brášky. Přece je musí někdy vidět! Musí se s nimi usmířit.

Jen kdyby kluci věděli proč se usmívám, nemůžu jim to říct, ona si to nepřeje.

Zbytek dne jsme se jako bezživota dívali na filmy, objednali  si pizzu a pak zase filmy. Večer jsem byl u Christty, zase jsem s ní přespal v hotelu. Pak jsem jel zpět domů. Takhle to chodilo den co den, až uplynul týden.

-----
Ahoj!
Je tu další díl ve kterém není žádná akce a za to se omlouvám, ale potřebovala jsem je dát zase rychle dohromady. Drtilo mi to srdíčko.

Kdyby jste měli jakýkoliv připomínky,tak mi napište do komentu nebo do zpráv! :)

-El