The girl /KOREKCE/

34.-Moje otázky

Fred
Chrsitty brečela.

Ona brečela, ta holka kterou znám brečela. Nikdy nebrečela, nikdy nedávala na jevo city které by ji mohli ublížit. Nikdy nebyla na venek tak slabá.

Nevěřil bych, že jí to ublíží tolik. Nechtěl jsem jí ublížit. Nebyla to pravda, jasně že jsem jí věřil. Jasně že jí mám rád. Jasně že vím že by nikdy klukům neublížila. Byl jsem si tím jistý na 5475158%.

Dala mi její pistol, znamenala pro ní víc než půlka věcí. Ona mi jí dala, nikdy mi už neodpustí. V životě jsem jí neviděl tak.. na dně? Byla na dně nebo se z toho vyhrabe? Když jsem se otočil stáli tam všichni.

"Cos to kurva provedl?!"křiknul Luke který byl rudý vzteky.

"Proč si jí lhal?!" křiknul Nail.

"Víš jak jí to ublížilo!" křiknul znovu Luke.

"To ti nestačí to co si protrpěla?! proč jí to děláš!" křičel na mě.

"Frede! Ty jí chceš zničit?! Já ji doprdele miluju!"křičel jak blázen.

"Všichni jí máme rádi, tak cos to kurva udělal?Jak si jí to mohl udělat! Tys to neviděl, to zklamání v těch očí!? To jak jí to ublížilo!"

"Ty jsi prostě debil!" řval dál.

Myslí si že mě to nebolí? Myslí si že to pro mě bylo lehký?! Ale já ji chci pomoct. Bohužel kluci o ničem nevědí. Paul na mě jen kývnul a s ostatníma odjel.

"Proč?! řekni mi jediný důvod" řekl zdrceně Luke.

Všichni na mě koukali jak kdybych zabil holku, co pro ně byla vším. Co když to tak bylo?Co když pro ně byla Christty duležitější než jsem si myslel?

 Luke jí miluje, Nail je jako její bratr a ti ostatní? Vždyť jí přijali hned, všichni jí měli rádi jako kdyby patřila do rodiny. Já jí měl rád jako sestru, byla pro mě důležitá. Věděl jsem že mi věřila, věděl jsem to a ublížil jsem jí. Ale jinak to nešlo. Všichni jí psali, volali.

"Nechápu tě kámo"řekl mi Nail a nastoupil s Lukem do auta.

Všichni jsme odjeli k nám domů. Doufali, že tam bude, že tam zůstala a že jim řekne že nikam nejde. Jenže já jsem věděl, že jsem jí zlomil, ne celou, ale část. Věděl jsem, že je silná, jenže tohle jsem přepískl.

Přeci jen je to jen holka s city. Nesla rány celý žívot, všichni a všechno jí schazovala dolů, podkopávalo nohy a bodalo dýky do zad, přes to všechno ona byla vždy silná holka a pokaždé vstala.

Dostala se z toho všeho a našla oporu ve mě tak jako já v ní jen si to neuvědomuje. Furt tu má kluky, furt tu má osobu kterou miluje, jenže řekl bych, že tím co jsem jí řekl, tím co jsem udělal jsem jí to pohřbil.

Co když si myslí, že to všechno byla jen lež? Co bych dělal já? Co bych si myslel? Jasně, řekl bych si že to byla lež, že to všichni na mě jen hráli, jenže já bych todle už neustál. Ne po tom co ustála ona, todle by mě zlomilo, proč jsem si to neuvědomil? Myšlenka na to že je to pro ní nebyla dost upokojující.

Když jsme dojeli domů tak jsme všichni vydali do kuchyně, na stole byl papírek, což znamená že odjela. Rick skočil do jejího pokoje, podle jeho výrazu bylo jasné že odjela.Nikdo z nás na ten papírek nechtěl sáhnout, vlastně jsme stáli jen okolu stolu, asi jsme všichni věděli že už je konec.

Nebudou tam milá slova, nebude tam že nás miluje a už vůbec ne to že se vráti, i když to všechno bych chtěl aby napsala. Jenže sám jsem to zničil. Nadechl jsem se a vzal papírek do ruky. Všichni mě napjatě pozorovali.

Bolí to víc než si myslíš, měl si mi říct pravdu, už když jsme se potkali. Škoda že necítíš to bolest kterou já mám v sobě, protože to co si mi řekl bylo až moc, přeci jen jsem pouze člověk. A ještě ke všemu člověk, co ti věřil víc než sobě.
Je mi to líto.
S láskou Christty

"Doprdele!" křiknul jsem.

Bože. Já to totálně posral. Luke mi vytrhl papír z ruky, no tak to asi nepřežiju. Oči mu tikali podél řádků, asi čekal že mu tam něco napsala. Když to dočetl byl naštvaný, ani se mu nedivím. Napřáhl se a dal mi pěstí do obličeje, zakolísal jsem ale ustál jsem to.

"Tos posral Frede"řekl a odešel.

Kluci na nás vyjeveně koukali. Všichni pojednom si netrpělivě přečetli papír který psala Chriss. Všichni byli smutní,naštvaní a.. zklamaní? Asi ano. Já vím že jsem to zkazil,ale musel jsem to udělat nebo ne?

Přeci Paul říkal že Trevor by ji nenechal, takže to tak bude. Já mu věřím. Navíc musíme vědět co udělá, ale co když todle bylo až moc? Co když todle prostě neustojí, bude úplně sama. Bez nikoho. Už zase. A tentokrát jsem ten důvod já, vzal jsem jí to. Vzal jsem jí kluka kterého miluje, vzal jsem jí kamarády a kluka co má ráda jako svého vlsatního bratra. Vzal jsem jí pocit bezpečí a domova a hlavně jsem si sám sobě vzal holku, který jsem věřil, kterou jsem měl rád jako sestru a která pro mě znamenala hodně.

Jsem fakt blbec. Flustrovaně jsem si prohrábl vlasy a vyndal si ze skříňky whiskey. Nalil jsem si jednu skleničku a vypil ji na ex, pak druhou,třetí,čtvrtou.. No a pak už se to jen navyšovalo dokud byla láhev prázdná.

Opilý a naštvaný sám na sebe jsem steží vyšel schody a zaplul do svého pokoje. Bohužel ani alkohol mi nezabránil abych nad ní nepřemýšlel. A hned jsem měl v hlavě otázky.

Co jí je? Kde je? jak se má?Zvládne to? Neudělá nějakou blbost? Odpustí mi?

Tolik otázek. S poslední celkem pro mě flustrovanou otázkou jsem usnul.