The girl /KOREKCE/

30.-Toy story

Christty
Je to už asi šest nebo sedm dní. Citím se dobře. Už jsem začala běhat a chodím i boxovat. Zdá se, že mi už nic není. Právě teď sedím v pokoji, jsem sama. Chtěla jsem být sama, potřebovala jsem být sama.

Tok mých myšlenek byl neuvěřitelný. Zdá se mi, že mi praskne hlava, ale já si potřebovala všechno urovnat v hlavě. Proto teď sedím na posteli, v ruce mám svůj sešit. Psala jsem do něho pouze dvakrát.

Jednou když Fred odešel a nechal mě tu samotnou a po druhé, to bylo před pár dny, nějaký ten den po tom co jsme utekli od Trevora a já měla ty své, dá se říct že záchvaty.

Otevřela jsem sešit, a tak jak pokaždé jsem si přečetla co jsem si napsala. Na první stránce bylo. napsáno celkem hezkým písmen toto:
 
Říct že jsem obyčejná by byla lež,
ale říct, že jsem neobyčejná by byla taky lež:

 Naučit se něco, a pak v tom vynikat neznamená, že jsem neobyčejná,
proto preferuju tu volbu,
že každý může být jedinečný.
Zaleží na tom, jak se rozhodne.

Když byl Fred pryč, nevěděla jsem o ničem co se mnou je nebo není v pořádku. Ten text mi přišel jen tak pod ruku, měla jsem to v hlavě a tak jsem si to napsala, asi abych si to každý den připomněla, když tu nebyl.

 Otočila jsem stránku.

Jsem obyčejně neobyčejná a neobyčejně obyčejná.

Ten text je zvláštní, řekla bych že je to lež, ale asi není. Chtěla bych se sama rozhodnout jaká budu, jestli budu vynikat nebo jestli budu jen šedá myška. No jak vidím, tak šedá myška ze mě nebude. Vlastně nikdy nebyla, na to jsem až moc upřímná a dávat najevo svůj názor mi nedělá žádný problém.

Možná už tím, jsem vždy více vynikala než ostatní. Někdo byl tichý, někdo pomlouval za zády, já když jsem měla problém, tak jsem to řekla rovnou. Ale teď už to není jen tak nějaký problém, není to James, není to pokus o útěk a nejde tolik o můj život, jako o ty, které miluju ze všech nejvíce.

Otázky v hlavě, milion otázek, žádná odpověď, to je teď všechno co mám. Jasně, mám Luka, mám ostatní kluky, ale ti neví odpovědi, a ty já ted potřebuju víc než kdykoli jindy.

Otázka je, jestli dokážu ochránit ty co miluju. Protože jestli mi vezme jen jednoho z nich, zhroutí se moje zeď, a co se stane pak? Budu na kolenou, budu tam, kde mě chce Trevor? Nebo se ze mě stane bezcitný monstrum co půjde jen za jedním a to bude pomsta.Nejsem jím už teď?

To mám v hlavě.
Co se stane? Co když.. Ne! dost! Já to zvládnu, musím.

Nádech, výdech. Musím něco napsat do toho sešitu, nebo se zblázním, bouchne mi hlava.

Jenže co napsat?

Odpovědi na mé otázky jsou tam, kde je to, co mě chce ze všech sil zničit..

To jsem napsala do sešitu, řekla bych že to vystihuje všechno, přes to že je to jedna věta co nedává ani moc smysl. Pro mě je to snad vše co mám v hlavě. Otázky, otázky, žádná odpověď a člověk, který mě chce zničit s odpověďmi, po kterých tak prahnu.

Asi je to nezdravé, ale kdo by nechtěl vědět co je zač?

Jak je možné, že je něčím výjimečný? Výjimečný až moc.

Jak to dostat pod kontrolu a přitom neztratit někoho, koho miluju?

  V hlavě mi lítalo ještě víc otázek než předtím, očividně jsem si nepomohla, tak jsem sešit rychle uklidila aby ho nikdo nenašel. Přes to že je tam pouze pár vět, řekla bych že mají hlubší význam než bych sama chtěla. A tím že by je našel někdo, kdo ví v jaké jsem situaci, by nepřineslo nic dobrého, aspoň ne pro mě.

Vyšla jsem z pokoje dolů, kde se kluci snažili něco uvařit, s úšklebkem na rtech jsem si sedla a pozorovala je, jak neví co mají dělat. Jsou to více méně talenti. Myslím, že by to zvládli ale když si berou věci, pak to popletou a neumí se domluvit, tak to nepůjde. A taky podle toho, jak to tady vypadá,bych řekla, že každý vaří něco jiného, je to fakt jak v blázinci.

"Nesměj se a pomož jim, nebo budeme bez oběda" řekl mi Fred když si ke mě přisedl.

"já si ještě chvíli počkám" zasmála jsem se a dál je pozorovala. Po dalších pěti minutách když vypadalo že nám podpálí a rázem vytopí kuchyni jsem se zvedla a vyhnala je všechny pryč.

Když jsem dala nějak do kupy co oni chtěli vytvořit, a udělala z toho něco jedlého, tak jsem to nandala na talíře a odnesla ke stolu. Nail mi pomohl s odnášením za což jsem mu byla vděčná,protože jinak bych musela jít nejmín na 2x a to jsme v plánu rozhodně neměla.

"je to výbolný" řekl Nail s plnou pusou. Zasmála jsem se. Ostatní jen přitakali a nacpali si do pusy co nejvíc jídla jak kdyby jim to mělo utéct z talíře.

Když jsme dojedli tak kluci odnesli talíře, já si šla sednout do obýváku a pustila Toy story.

"jee já tě asi miluju Christty" vřískal Nail když viděl že se koukám na toy story. Zasmála jsem se. Seděli jsme vedle sebe, já byla opřená o Naila a ten na mě měl poleženou hlavu, pár krát jsme něco okomentovali, smáli se jak blbci našim poznámkám. Je to fajn.

" A já si myslel že je to moje holka" řekl Luke na oko uraženě. Nail si mě přitáhl ještě blíž.

"Nee, teď je moje, díváme se na Toy story'' řekl a vyplazl jazyk.

"Děti"pronesl Luke

 "Nekecej a pojď se dívat" řekla jsem na tož Luke skočil na sedačku. Lehnul si mi na břicho a tak jsem mu výskala ve vlasech. Pak se přiřítil Justin který skočil taky na pohovku a lehnul si mi na nohy, takže. Já jsem ležela na Nailovi, ten byl opřený o mě, na mém břichu ležel Luke a na mých noháh Justin. Přiřítil se Rayen který si pak lehl vedle Justina a měl hlavu taky položenou na mých noháh, pak ještě Rick který si sedl vedle Naila.

Byli jsme tam na hromadě, skoro všichni leželi na mě což muselo být vtipné.

"hele Chri-"sekl se Fred když nás viděl. Začal se smát.

"ano?" zeptala jsem se.

"no už nic" řekl a sednul si. Hlavu vmáčkl mezi Luka a Rayena s Justinem, takže na mě ležel taky. Nevím jak jsme se to všichni mohli nacpat na sedačku tak, aby víc než polovina ležela, ale povedlo se nám to.

" Se mnou se nikdy dívat nechete, a když to pustí Christty tak jsme tady nasáčkovaný" pronesl Nail a zakroutil hlavou. Zasmála jsem se a volnou rukou ho nějak objala.

"teď už budem mít převahu. Budeme se moct dívat na jakýkoliv pohádky, protože já vybírám" pošeptala jsem mu do ucha tak, aby to slyšel jen on. Na tváři se mu objevil krásný úsměv, byl jak dítě co dostalo cukrovinku. Musela jsem se pousmát a dál sledovala pohádku. Dal mi pusu na čelo.

"fakt tě miluju sestřičko" pošeptal mi do ucha. Usmála jdem se na něj a stiskla ho ještě o něco víc. Je to skvělý, všechny je mám moc ráda, jsou pro mě už jako rodina, nikdy se jich nevzdám. I kdybych měla jít až za hrob.

----
Je tady oddechový díl.
Vážně mě těší že to vůbec někdo čte, byla bych ráda za jaký koliv komentáře a i za vote.
Doufám že si užíváte prázdniny!:)

-El