The girl /KOREKCE/

47.-Pane bože

Christty- po 2 měsících

Tak, abych řekla kde jsem byla, dalo by se říct že jsem procestovala půlku světa. No dobře, půlku ne ale stihla jsem toho vystřídat dost.  Francie, Anglie, Brazílie,Tunisko a i Madagaskar potom New York nebo třeba L.A.. Všechny ty místa byli krásné, ale ať jsem byla kdekoliv a ať jsem dělala cokoliv, vždy mi něco nebo někdo připomněl něčím Luka, a tak má snaha zapomenout byla na nic a čím dál tím víc jsem si uvědomovala, nebo spíše konečně přiznala, že to nemá cenu. Protože jsem věděla, že na něho nezapomenu.

Nakonec jsem se tedy rozhodla, že pojedu zpátky domů. Kluci už mi chyběli a ačkoli tam kam se vracím je všechno, všechno co jsme prožila s ním, je to něco, co jsem milovala a nikdy na to nezapomenu.

Moje auto, tam kde jsme seděli na kapotě a jen si povídali. Je tam ta kuchyň kde mi udělal palačinky s upírem a taky sedačka na které jsme se poprvé políbili. Ten celý dům je místo kde jsem byla s ním, ale vím, že ať budu kdekoliv a ať budu bydlet v jakémkoli domě, vždy mi to něco připomene jeho. A tak, se vracím tam, kde to miluju.

Když jsem dojela na místo, vystoupila jsem a popadla moje kufry. Podívala jsem se na ten dům a pak vešla bránou dál. Vzala jsem za kliku a vešla dovnitř. Nic se nezměnilo. Kufry jsem potichu odnesla až do mého/ jeho pokoje a pak sešla schody dolů. Došla jsem do obýváku kde všichni seděli.

Jelikož jsem byla potichu tak mě neslyšeli. Proto jsem přešla k Fredovi a skočila mu na záda. Ten zařval přes celý obývák a kluci se lekli. Já se začala smát a když si oni přiřadili ke komu ten pro ně známí smích patří tak se na mě otočili. Fred si mě obrátil a pak mě obejmul. Postupně jsem se přivítala se všema. ''Ty ses vrátila!'' křiknul Nail. ''Slíbila jsem to."vyplázla jsem jazyk a pak se porozhlídla.

Vůbec nic s tu nezměnilo. Vybavilo se mi jak mě tu Luke poprvé políbil a jak se Fred smál a říkal že to říkal a to stejné Nail  a jak jsme Justinovi a Rickovi museli vysvětlovat, že s Nailem jsme spolu nikdy oficiálně nebyli. Pousmála jsem se nad tím a pak se vrátila do reality. ''Tak, co jste dělali?'' Zeptala jsem se.

A tím jsem započala tří hodinovou diskuzi o tom, co kdo dělala a taky o tom co jsem dělala já. Justin poznal že myslím na něj a tak mě obejmul kolem ramen. ''Já si jdu vybalit.. zavolejte mě až bude večeře.'' řekla jsem tichým hlasem jelikož se mi začalo znovu vybavovat to všechno s ním a rychle odkráčela do našeho společného pokoje.

Když jsem vešla tak mě udeřila ta typická vůně. Sedla jsem si ke kufrům a otevřela skříň ve které bylo stále jeho oblečení. Nikdy se ho nezbavím, prostě nemůžu. Začala jsem pomalu třídit mé oblečení a vybalovat všechno co jsem měla sebou, steklo mi pár slz po tváři a já je ani neutírala.

Když jsem byla hotová tak jsem se opřela o postel a zavřela oči. Přemítlo se mi všechno co se stalo v tomhle pokoji a že toho nebylo málo. I přes to, že už to jsou čtyři měsíce co jsem odjela, takže přes šest co je mrtví, jsem se přes to nepřenesla. Očividně nejsem silný člověk, nikdy jsem nebyla, protože kdyby ano, tohle by se nedělo.

Zhluboka jsem se nadechla a pak vstala. Přešla jsem do koupelny kde jsem se zhrozila nad svým odrazem a rychle se odmalovala a pak opláchla obličej. Nakonec jsme se vykašlala na malování a vzala si sluneční brýle. Určitě to dává smysl že v domě kde ani moc nesvítí jelikož je tam většinou stín tak já budu mít na očích brýle, ale tak je to jedno. Moje teď už opuchlé oči od pláče bych nezakryla ani tím make-upem takže to nemá cenu.

Převlíkla jsem se do jeho trika a k tomu si vzala legíny. Vlasy jsem nechala rozpuštěné aby mi aspoň částečně pomohly zakrýt můj obličej. Kluci už na mě volali před tím a tak jsem je nechtěla nechat zas tolik čekat ačkoli dnes s nimi moc nebudu, přes to že jsem se na ně těšila tak na mě znovu nějak dolehlo to, že tu není a nechci jim kazit náladu.