The girl /KOREKCE/

46.-Musím zapomenout

Omlouvám se za chyby. Nevěděla jsem co napsat ,takže je tu univerzální řešení.:D

-----

Po pěti dnech-Christty


Je to pět promarněných dní plných vzteku.
Samoty.
Bolesti a nepochopení.

Nic se nezměnilo. Nepomohlo to. Nezhoršilo se to, ale ani nezlepšilo. Bylo to stejně bolestivé jako předtím. Zabíjelo mě to stejně krutě jako předtím. A každý nádech pro který jsem bojovala byl čím dál tím míň potřebný.

Kéž by to bylo tak jednoduché jako si vybrat stranu mince. Pana nebo Orel.

Stačilo by si hodit a já bych věděla pro co se rozhodnout, jestli si dopřát sladký odpočinek nebo dál bojovat. Bojovat pro další mizerné dny, kde budu žít bez něho.

Proto jsem zvolila třetí možnost. Možná tu špatnou. Možná tu,která bude má poslední. Ale byla to ta vzácná třetí možnost. Byla to jediná úniková cesta.

Vytáhla jsem kufry a začala do nich házet věci. Sbalila jsem si věci které by mi vystačili tak na dva měsíce. Měla jsem celkem dva větší kufry a kabelku. Myslím, že jsem balila asi pět a čtyřicet minut. Byla jsem si jistá, že mám všechno co potřebuju.

Potřebovala jsem na pár dní zmizet, pročistit si hlavu a jen tak odejít. Možná na víc než jen pár dní. Možná si pak nakonec hodím mincí ale prozatím, je to univerzální řešení. Prozatím nechci zmizet nadobro.

Kluci se o smrti Trevora se mnou nebavili. Jen když jsme přijeli tak mě každý z nich dlouze obejmul, což jsem uvítala více než jakékoliv slova.

Sešla jsem potichu schody s mými kufry až dolů a zadním vchodem jsem se vydala k mému autu. Všechny věci jsem si dala do kufru a pak se otočila zpět k domu, kde jsem byla dost často. Vlastně u mě doma jsem byla naposledy .... Hodně dávno. 

Po asi deseti minutách kdy jsem od zadní cesty kterou nikdo moc neznal koukala na dům, jsem si všimla nových aut.

Ani jedno nebylo naše a návštěvu jsme neměli mít. Pro sebe jsem se zamračila a zkontrolovala jsem zbraň kterou jsem měla za pasem. Nenápadně jsem se tedy vydala zpět do domu. Jelikož jak už jsem říkala tohle byla zadní cesta taková ta úniková trvalo mi to déle což se mi teď zrovna nehodilo. Když jsem se proplížila k zadním dveřím které jsem otevřela tak jsem potichu našlapovala do obýváku odkaď šli slyšet hlasy.

Nakoukla jsme dovnitř a zamračila se. Kluci stáli vedle sebe s rukama za zády a pak tam byli nějaký který jsem neznala. Zbraň jsem schovala a vybrala si variantu žárlivky takže způsobím scénu. Bude to tak lepší a hlavně jistější, že už neztratím dalšího člověka.

"Alfredo!'' křikla jsem vysokým hlasem až mi ze sebe bylo špatně. Fuj, jako typická žárlivka. Nakráčela jsem tam mezi ně a dívala se rozzlobeným pohledem typické blondýny bez mozku na Freda.

''Jako mohl by si mi vysvětlit proč si se ocucával s tou zrzkou?! Já myslela že jsme spolu!'' křikla jsem a vyhodila ruce do vzduchu. ''To jako JÁ ti nestačím že musíš mít nějakou fiflenu?!'' zapískala jsem.

Ti kluci které jsme neznala schovali rychle zbraně a chovali se úplně normálně. Takže to vychází, díky bohu. Plán B totiž vážně nemám, když by jsme nebrali plán zneškodnit a eliminovat.

''Proč se chováš jako děvkař? Bože můj, viděl si její zadek?'' řekla jsem a zakroutila hlavou. ''A měla vybělený zuby! Taky byla obarvená jestli sis nevšiml! To ti příjde hezčí než já?''řekla jsem.

''Lásko, já ti to vysvětlím!'' křikl Fred na oko zoufale.