Monster |marauders| ✔︎

3 - jako sestry

„Nikdy, opakuju NIKDY, se nepokoušej podívat se jí do obličeje. Nikdo z vás." věnovala nám třem tvrdé pohledy. Nechápal jsem, proč je kolem toho tak velký rozruch. Co je špatně s jejím obličejem? To je tak ošklivá, že se za sebe stydí? „A vy víte, kde je?" zeptala se již zklidněná.

„Jo, pojď s námi." pobídl ji Remus a pomalu se rozešel ze společenské místnosti. My jsme ho samozřejmě ihned následovali. Měli jsme namířeno k učebně, kde před tím byli. Plánek James s sebou sice vzal, ale nechceme, aby to viděla Evansová.

Celou cestu jsme šli v tichosti, poněvadž hrozilo, že nás třeba Evanska zmlátí. To je po té facce lehko uvěřitelné. Každou chvíli po Dvanácterákovi nebo po mně házela hnusné pohledy. Dorazili jsme k oné učebně a vyměnili si pohledy. Evansová na nic nečekala a prostě vtrhla dovnitř. Ovšem, mezi dveřmi se taky zastavila a s pusou dokořán se dívala dovnitř. V moment, kdy se její oči zaplnily slzami, James taky nahlédl do místnosti.

„Ty hajzle!" zařval na Coopera a vběhnul do učebny. My s Remusem ho ihned následovali. Dvanácterák už do něj mlátil, hlava nehlava. Museli jsme ho chytit, aby ho třeba nezabil, i když jsem chtěl udělat to samé. Evansová mezitím došla k ní a začala jí utěšovat.

Pohled Scarlett

Byl až moc blízko - narušoval mou osobní zónu a to mi nebylo vůbec příjemné. Snažila jsem se ho třeba uhodit, ale prostě to nešlo. Jednu ruku měl pod tričkem a druhou měl naopak v kalhotách a šahal mi na zadek. Byla jsem jako v ohni. Celé moje tělo hořelo, protože to bylo prostě strašně nepříjemný.

Najednou se pootevřely dveře do místnosti. Neměla jsem sílu podívat se, kdo to je, ale periferním viděním jsem zahlédla rudé vlasy. Následně se tam objevila rozcuchaná hlava a na to se ozval křik.

„Ty hajzle!" zařval onen člověk a ten kluk ode mě ihned odstoupil. Všechno se to sehrálo strašně rychle, ani jsem nic pořádně nezaregistrovala. Lily, která byla onou dívkou s rudými vlasy, si mě ihned přitáhla do objetí a já jí začala smáčet košili. Dělala mi prsty kolečka na zádech, aby mě tím postupně uklidnila. Nedívala jsem se, co se děje kolem, teď prostě nemůžu.

„To je dobré, to je dobré." šeptala mi Lily do ucha uklidňující slůvka a já začínala být v lepším stavu. „Bude to v pořádku, slibuju. Ty budeš v pořádku." její slova se mi ještě několikrát přehrály v hlavě a já přestávala brečet. „Ták, je to dobré." usmála se na mě, když jsem k ní na moment vzhlédla. Nasadila mi kapuci, protože jsem ji měla stáhnutou a upravila mi ji. V této chvíli jsem cítila, jakoby byla moje starší sestra, která mě utěšuje.

„Jestli se ještě někdy přiblížíš k nějaký holce, tak tě zabiju." zavrčel na něho myslím Remus a poté se podíval naším směrem. Toho kluka mezitím chytli Sirius a James a vyvedli ho ven z místnosti. „Jsi v pohodě?" zeptal se jemně a dřepnul si k nám. Zmohla jsem se na pouhé přikývnutí.

„Pojď, půjdeme na kolej." pomohla mi vstát Lily a všichni tři jsme zamířili do Nebelvírské věže. Celou cestu jsme byli všichni v tichosti - já se ztrácela v mých myšlenkách. Nechápala jsem, proč to ten kluk udělal, co ho k tomu vedlo. Ani mě neznal a já neměla šanci mu za tu krátkou dobu nic udělat, aby se mi mstil. Dělá to snad jen pro zábavu? Protože jestli jo, tak je to pěkně hnusný a mělo by se s tím něco dělat. To, že se to stalo skoro mně neřeším, ale mohlo by se to stát jakékoliv jiné dívce a to už by se mu povést mohlo.

„Dračí srdce." řekl Remus obrazu heslo a žena na něm nás beze slova pustila dovnitř. Prošli jsme krátkou chodbičkou a stanuli ve společenské místnosti Nebelvíru. Musím říct, že je to tady opravdu nádherné - láska na první pohled. „Tak asi dobrou." pousmál se na nás, když jsme se zastavili před dvěma schodišti.

„Dobrou noc." odpověděla mu Lily s mírným úsměvem. Já na něho jen lehce, skoro nepovšimnutelně kývla na znamení, nejen dobré noci, ale i díků. Poté jsme já a Lily zamířily do schodů, které vedly do dívčích ložnic. Rudovláska otevřela dveře a obě jsme spolu vešly, já se mezitím, co ona dveře opět zavírala, posadila na postel, u které stál můj kufr. Vypadalo to, že se ke mně Lily bála promluvit, aby mě tím nějak neranila, za což jsem jí byla na jednu stranu vděčná, ale na druhou stranu jsem kvůli tomu musela myslet na to, co se málem stalo. Byla jsem vděčná jí i klukům, že tam přišli, že mě vůbec šli hledat - mohli se na mě klidně vykašlat, jak by to udělal pravděpodobně kdokoliv jiný.

S Lily jsme se prostřídaly v koupelně, kde jsme obě vykonaly večerní hygienu a převlékly se do pyžama. Ráno neprobíhalo zrovna lehce - nechtělo se mi vůbec vylézat z postele a chudák Lily si se mnou nevěděla rady. Nechtěla na mě moc tlačit, ale zase nechtěla, abych přišla pozdě na vyučování.

„Dobře." zamumlala jsem a z postele se dobelhala do koupelny, kde jsem provedla ranní hygienu a oblékla si hábit. Kolem krku jsem si ovázala kravatu a vyšla z koupelny zpět do pokoje. Tam už byla Lily a dávala si učebnice do tašky. „Ty máš už rozvrh?" zeptala jsem se udiveně. Myslela jsem, že se rozdávají až na snídani.

„Jo, jsem přece prefektka, ve Velký síni je budu rozdávat společně s Remem." věnovala mi úsměv a já přikývla na znamení, že to chápu. Podala mi taky rozvrh a já si podle něj připravila potřebné věci, aby jsme se po snídani už nemusely vracet na pokoj a mohly jít rovnou na vyučování. Na chodbách jsme potkaly dost studentů, kteří také mířili na snídani, ale ani jednu tvář jsem nepoznala. Ve Velké síni bylo také narváno, posadila jsem se někam na kraj a Lily šla rozdat rozvrhy, než jí někteří odejdou.

Sedla si vedle mě, když do síně vešli čtyři chlapci - Remus, James, Sirius a ten čtvrtý, zapomněla jsem jeho jméno. Vlastně mi ho snad ani nikdo ještě nepředstavil. Sklopila jsem hlavu ke stolu a hned na to jsem ucítila, jak mě Lily chytla pod stolem za ruku. Skoro okamžitě nás zpozorovali a Potterovi se přes tvář mihl blažený úsměv. S pohledem na Lily si odkašlal a začal přednášet:

„Lilyenko má,
květinko krásná.
Buď mou jedinou,
já odměním tě květinou.
Pusinku ti dám,
nikdy se tě nevzdám. Půjdeš se mnou na rande, Lilynko?" mrkl na ni. Většina síně se snažila smích zadržet, aby slyšeli Liliinu odpověď, ale ten zbytek už to nevydržel a válel se smíchy po stole. To samé se dalo říct o jeho kamarádech, kteří na tom se smíchem byli asi nejhůř. I když to někomu může přijít až nereálné, moje tvář zůstávala kamenná - nepřišlo mi to ani moc vtipné. Spíš je smutné, že se o ní stále snaží - na druhou stranu je to od něj ale hezké a trpělivé. Lily se snažila nevybuchnout a nezačít na něj křičet, a že to vypadalo jako něco nemožného.

„Ty idiote jeden hloupej! Strč si ty tvoje básničky a balící hlášky, který mimochodem vůbec nefungujou, někam to háje! Nemám o tebe zájem a nikdy mít nebudu! Už se konečně vzpamatuj a nenič mi život!" dostala ze sebe na jeden nádech a na konci se hluboce nadechla, aby neodpadla na nedostatek kyslíku. Ještě ho naposledy zkusila zabít pohledem, než rázným krokem opustila síň. Nějakou chvilku jsem se za ní dívala, až potom jsem vyběhla co nejrychleji za ní. Motala jsem se mezi studenty a neměla ani páru, kam mi Lily utekla.

~~~~~~~

Dobrý den, dámy a pánové!

(Ti, co si četli i moje ostatní příběhy (vlastně je to jen ve dvou z nich), tak ví, že jsem na moje hlavní postavy celkem... krutá. Ale jen občas! hehehe 🥴)

Luv u all 💞

Beth 🔫