PROBLEMS [BTS] CZ

(45 Part) YoonGi, polib ji...

YoonGi mi ukradne další žížalku. Dá ji JungKookovi před pusu a on ji spapá. Tak přiblble se zasměje a nakloní se k nám.

Usměji se na něj a v tu chvíli se YoonGi odtáhne. Nakloní se přes sedačku a začne něco hledat vzadu.

,,Jsi moc krásná..." šeptne JungKook zničehonic a položí víno.

,,I ty jsi krásný..." řeknu pobaveně.

,,Ale ty jsi krásnější..." cekne.

,,Hmmm... Tuhle myšlenku ti brát nebudu..." vydechnu pobaveně. Potom jej pohladím po tváři a on se natáhne pro polibek. Jemně jej líbnu na pravý koutek.

YoonGi sklopí sedačky, s čímž se tu hned objeví více místa. Potom se svalí do lehu a já se na něj ohlédnu.

,,Nemohl jsi to udělat rovnou?" řekne JungKook a já nad tím závrtím hlavou.

,,Zapoměl jsem na to..." uchechtne se YoonGi a koukne po nás. Já položím bonbóny a lehnu si taky. Nakonec se na nás svalí JungKook.

Potom se zamyslím. Rukou začnu prohrabávat JungKookieho jemné vlasy.

,,Musím vám něco říct..." řeknu tiše a sleduji přední sklo, které zasypává čerství sníh.

,,Povídej..." vydechne YoonGi a nohou se zapře o přední sedačku.

,,Před několika měsíci jsem si zkoušela podat přihlášku- na vysokou... A vzali mě..." řeknu a kouknu ke stropu.

,,To je dobře, ne?" kvákne YoonGi.

,,Ta škola je- v Kanadě..." zamumlám.

,,Cože?" vyhrkne hned JungKook.

Potom nastane ticho. YoonGi nic neříká, JungKook nic neříká a mně do řeči taky úplně není.

,,Jsi v polovině- třetího ročníku, ještě m-máš čas..." naruší ticho YoonGi.

,,Chtějí abych přestoupila na školu, která mě připraví na další studium..." zašeptám.

,,Hmh..." vydechne JungKook a odtáhne se. Posadí se, což udělám po malé chvíli i já s YoonGim.

,,Omlouvám se..." šeptnu.

,,Za co se omlouváš?" vydechne Kook. ,,Za to, že tě vzali na vysokou? Nebo za to, že si buduješ skvělou budoucnost?" řekne a věnuje mi pohled.

,,Že jsem- chvíli nepočkala..." řeknu tiše a do očí se mi nahrnou slzy. Oba mi věnují pohled. ,,Kdybych- ještě chvíli počkala, věděla bych, že je chyba začít si s kýmkoliv z vás budovat vztah... M-Mohla jsem- odjet a-"

,,Ne, Ash..." šeptne YoonGi. Kolem mého pasu se obtočí jeden pár rukou a kolem mých ramen druhý. Po mých tvářích začnou stékat slzy.

,,Je mi to líto... N-Neměla jsem- dávat jednomu z vás p-přednost... Měla jsem počkat..." vzlyknu.

,,Ashley," šeptne YoonGi a rukou na mé tváři mě donutí zvednout hlavu, ,,oba dva tě milujeme a budeme tě ve všem podporovat..." řekne a JungKook mi začne stírat slzy. Nejstarší se tak smutně usměje.

,,T-To já vás t-taky..." kvíknu a stisk zesílí.

,,Kdy odjíždíš?" optá se Kook.

,,Na konci měsíce..." zamumlám mezi vzlyky.

,,Máme týden a 5 dní... Do té doby tu budeme pro tebe..." řekne YoonGi a já se na něj podívám. Sleduji jeho oči.

Mezi námi zvládne ticho. Jediný zvuk, který se ozývá autem jsou pazvuky, které způsobuje můj pláč.

JungKook mě hladí po zádech a YoonGi prsty jemně předjíždí po mé tváři. Nějak mě uklidňuje vědomí, že jsou oba u mě. Uklidňují mě YoonGiho oči a JungKookovi doteky.

,,YoonGi," ozve se do ticha JungKookův zvonivý hlas. ,,polib ji..."

Edita Moon

,,Co?" řeknu. ,,Co ještě?" vydechnu zničeně.

,,Jsi tak neskutečně- hloupá, namyšlená," řekne NamJoon, ,,rozmazlená," vydá se mým směrem, ,,arogantní, malá holka..." vydechne a když dojde blíž, ukáže na mě. Kouknu na jeho prst a potom na něj. Nemám už ani sílu hledat argumenty, jakoby můj mozek přestal pracovat. Jen stojím a koukám.

Potom vezme okraje deky, kterou si držím u těla. Přitáhne mě k sobě blíž a potom mi ruce obtočí kolem pasu. Pevně mě chytí.

,,Jenže naprosto dokonale jsi mi dokázala zamotat hlavu..." řekne a já nakrčím pusu. Po tváři mi steče slza.

,,NamJoone," zamumlám, ,,ty jsi takový dement..." vzlyknu a chytím jej pod lokty. Podívám se mu zpříma do očí.

Skloní se ke mně a já přivřu oči. Jediná osoba, kterou bych nejraději už nikdy neviděla, dokázala tak jednoduše napravit to, co způsobila...

Když se naše rty konečně spojí, přitáhne si mě blíž a já mu ruce obtočím kolem pasu. Z mých už tak uplakaných očí se dostane další nával slz.