PROBLEMS [BTS] CZ

(36 Part) Skvělý nápad!

Ashley Wood

Zavřu za sebou dveře od bytu a kufr se svalí na zem vedle mých noh. O dveře se opřu zády a jedním tahem si sundám černý kulich z hlavy, s čímž se odhalí moje rozčepýřené vlasy.
Konečně doma...

Svleču si bundu, pověsím ji na věšák nad botníkem a sednu si na první schod. Začnu si rozvazovat tkaničky od mých šedočerných bot a s nepřítomným pohledem sleduji moje ohromné napěchované zavazadlo oblečením.
To bude zase vybalování...

Když si schovám boty, psychicky se připravuji na ten boj, který za chvíli nastane.
Jak jen vytáhnout nahoru ten kufr, aniž bych přišla k nějaké nechtěné újmě já, zavazadlo nebo schody?

~~~~~

Žádný budík, žádná otravná máma, žádní otravní spolubydlící, nic.
Přesně takhle by mělo vypadat každé ráno... Už mi jen chybí snídaně do postele, dobrá ranní káva a sladká pusa pro dobré ráno... 

Otevřu pomaličku oči a líně, ba se spokojeným úsměvem se protáhnu. Podívám se k oknu, kterým prostupují jemné ranní paprsky skrz světle šedou záclonu. Dlouze vydechnu a spokojeně mlasknu.

Když se kouknu na dveře, pomaličku se posadím a natáhnu na sebe peřinu, protože ten svět za hranicemi mojí vyhřáté postýlky se mi vůbec nelíbí. Rukou si projedu vlasy a zamyslím se.
A když už jsme mluvili o těch otravných spolubydlících... Kde je Edit?
Divím se, že v sedm ráno Edita nestála u dveří od mého pokoje a nenutila mě jít na náš klasický sobotní nákup... Tady mi něco nehraje...

Pomalu se vyhrabu zpod peřiny, ač nerada, a došourám se k mojí skříní, do které pěknou chvíli nepřítomně koukám. Nakonec si ale vezmu něco strategického s myšlenkou, že je dnes docela kosa.

Navléknu na sebe teplé bílé ponožky, volné šedé tepláky a dlouhou černou mikinu, kterou hodím přes moje triko na spaní. Vezmu si telefon, strčím si ho do kapsy a vydám se ke dveřím. Pomaličku je otevřu a vykouknu ven. 

Nikde nikdo.
Bydlíme tu tři, ale dnes si připadám, jako bych tu byla úplně sama...

Šouravým krokem se vydám do kuchyně. Uprostřed místnosti se zastavím a kouknu přímo k oknu na roztažené rolety.

,,Ashley..." když uslyším lidský hlas, v duchu se zaraduji, protože tohle už bylo vážně zvláštní. Otočím se hned směrem k obýváku, který je spojený s kuchyní v jednu velkou místnost.

,,Alvine..." vypadne ze mě. Sleduji chlapce ležícího na gauči s telefonem v ruce.
,,Nevíš náhodou, kde je Edit?" řeknu a prohlédnu si jej.

,,Uhm..." vydechne. ,,Včera jsem přijel chvíli po tobě a byl jsem tady," začne a rukou poukáže na pohovku. ,,nevrátila se domů, věděl bych o tom..." postaví se i s telefonem v ruce.

,,Heh..." uchechtnu se a zavrtím hlavou, s čímž kouknu ke stropu.
Jasně... Odjížděla s Dylanem, kde jinde by byla...

,,J-Já..." Alvin se trhaně nadechne a můj pohled padne zpět k němu.
,,Nechtěl jsem tě budit, ale měli bychom-" 

,,Jo, já vím..." máchnu rukou a potom si ji položím na protější rameno, s čímž ho jemně prohnu.
,,Když jsme odjížděli, všechno jsme vyhodili..." uchechtnu se. 

,,Takže-"

,,Takže jedeme do obchodu..." uchechtnu se a on pokýve hlavou.
,,Za půl hodiny se sejdeme tady, musím se trochu zkulturnit..." řeknu pobaveně, načež se on zasměje a já se vydám pomalým krokem zpět k mému pokoji.

~~~~~

Zavřu ledničku. ,,To je všechno?" řeknu a ohlédnu se na Alvina.

,,Ano..." pousměje se a opře se o linku. V ten moment se ozve rána vchodových dveří a naše pohledy se v tentýž okamžik stočí k chodbě.

,,Čau..." řekne Edit a já povytáhnu jedno obočí. 

,,Ahoj..." řekne Alvin a já jen něco zamručím na pozdrav. Vydám se do obývacího pokoje.

,,Nepomohl by jste mi někdo s kufrem? Nechci to tahat sama-" řekne Edita a já se v ten moment svalím na gauč. 

Alvin už se chce nabídnout jako pomocná ruka, ale to bych nesměla říct: ,,My jsme si to taky oba vynesli nahoru sami..." 

Chvíli je ticho. Edit kouká na mě, Alvin na Edit a já do telefonu.
,,Fajn..." cekne jen a vydá se do svého pokoje. 

Alvin si sedne a koukne na mě. ,,Ono se něco stalo?" vypadne z něj a já mu v tu chvíli pohled opětuji.

Edit se v pár vteřinách zase objeví u schodů a míří pro svoje zavazadlo. ,,Vysvětlím ti to jindy..." uchechtnu se s pohledem kmitajícím mezi displejem mého telefonu a jeho očima.

Jeon JeongGuk

Moje oči kmitají po blikajícím monitoru sem a tam, moje prsty mačkají pomalu všechna tlačítka na herním ovladači a můj spodní ret dostává pěkně zabrat, protože jej poslední tři hodiny drtím mezi zuby.
Jakoby mi moje ztuhlé svaly a unavené oči říkali, že pro dnešek toho bylo dost, jenže mozek a prsty se nechtějí zastavit...

Sluchátka se mi zničeho nic sesunou z uší dolů a padnou mi kolem krku. Než se naději, tak-

,,JungKooku!" hekne mi do ucha Jin a já sebou celý cuknu leknutím, s čímž se moje noha střetne s deskou stolu.

S bolestí si položím ruku na koleno. ,,Kur-" ceknu a než vůbec stačím pokračovat v tomto ošklivém slůvku, Jin mě chytí za vlasy a zatahá za ně.
,,Ahh!"

,,Kolikrát na tebe mám volat, ty imbecile? Jsi hluchý nebo postižený?" řekne podrážděně, s čímž já rukami hned vystřelím k těm jeho a chytím jej za zápěstí.
,,Oběd-" zavrčí po mně a moje vlasy pustí, s čímž já si oddechnu a položím si obě ruce na temeno hlavy.

Vydá se pryč, s čímž já pozastavím hru a na stůl položím ovladač, který ležel v mém klíně a i sluchátka. Hned jdu za ním.

Park JiMin

Sleduji JungKooka, který si sedá ke stolu a potom kouknu na Jina, který jej probodává pohledem. ,,Jej, moje oblíbená polív-" začne Kook, však si to rozmyslí, když koukne na Jina.
,,Budu raději zticha..." řekne. Pobaveně se usměji a strčím si další sousto do pusy.

Chvíli mezi sedmi lidmi u stolu panuje ticho, ozývá se jen cinkání lžiček o talíře, než ho HoSeok naruší svým: ,,Co v neděli pozvat na oběd Alvina, Ashley a Editu?" 

Z jednoho konce stolu se v tu chvíli ozve vykašlávání a já tam kouknu. Joon má položenou ruku na hrudi a snaží se nabrat dech.

,,Myslím si, že to není-" začne YoonGi.

,,Skvělý nápad!" vyjekne natěšeně Jin.

=========

Eyyyy...

Ashley "je velice hrdá" na Edit a Joon "je velice potěšen"... XD

Kookie