PROBLEMS [BTS] CZ

(39 Part) JungKooku, co se stalo?

Jeon JeongGuk

Než Ash s Alvinem odešli, dohodli jsme se, že když od středy máme volno, nebylo by od věci něco podniknout. Domluvili jsme se, že se ve středu, někdy k věčeru, se sejdeme u nich a něco- uhm- popijeme. Logicky bychom mohli být u nás, ale nevím, jak by na to reagovali Jin, Joon a HoSeok.

Hned co se za nimi zavřeli vchodové dveře, já, JiMin a HoSeok jsme pomohli Jinovi s uklízením kuchyně a jídelny. Jin měl dost práce s Taem a doučováním angličtiny.

HoSeok poutíral poslední skleničky a já je poschovávál. JiMin ještě utřel stůl a pak hodil hadru ke dřezu, prohlédl jsem si jej.
Hmh... Jak jen začít?

,,JiMine?" vydechnu potom. On se na mě podívá a naše pohledy se střetnou.

,,Hmh?" broukne jen a opře se o liknu.

,,Mohli bychom si potom promluvit?" šeptnu tiše. HoSeok po nás koukne a potom se vydá pryč.

,,Můžeme si promluvit klidně teď," upraví si vlasy. ,,když máme oba čas..." prohlédne si mě.

,,Jenže já potřebuji mluvit s tebou a i- s YoonGim..." řeknu a ukážu ke schodům, při myšlence, že YoonGi měl být v horním patře. On se koukne k oknu, pak na schody a pak na mě.

,,Mhmh..." kousne se do spodního rty a skloní pohled. ,,Jo," tiše vydechne a kývne. ,,asi mohli..." odtáhne se od linky.

,,Řeknu i- YoonGimu..." pokývu hlavou a on se na mě koukne. Já hned uhnu pohledem. ,,P-Přijdeš potom ke mně do pokoje, p-prosím?" ukážu na strop, tedy nad kuchyň, kde bych měl mít pokoj.

,,Jo..." jen kývne. Potom už se nezdržuje dalšími slovy a vydá se pryč.

Zády se opřu o linku. Ve spodním patře panuje hrobové ticho.
Jak se můžu teď JiMinovi nebo YoonGimu podívat do očí?

Dlouze vydechnu a ruce si dám před pusu. Ucítím náhlý nával slz a proto rychle zamrkám, abych je zahnal. 
Nemůže jim to říct, JungKooku... Zlomíš jim srdce...

Ashley Wood

Alvin za sebou zavře a já už se vydám po schodech nahoru. ,,Edit?" zavolám.
Když jsem mluvila s JungKookem, Edit odešla a já nevím, co se stalo.

,,Asi nebude doma..." ozve se Alvin. Já se na něj ohlédnu. ,,Pravděpodobně šla za Dylanem..." řekne a já si povzdechnu.

,,Jak jinak, že?" řeknu a skloním hlavu dolů, s čímž si udělám vysoký culík.

,,Ty ho asi nemáš moc ráda, co?" řekne a rozepne si první tři knoflíky na košili.

,,Kdybych ho neznala, asi bych to Edit i přála, jenže-" potom trhaně vydechnu.

,,Mh?" svalí se na gauč.

,,Jenže já ho znám..." sednu si vedle něj. ,,Doopravdy Edit ublížil a já nechápu, jak mu mohla dát po tom všem druhou šanci..." zavrtím nad tím vším hlavou a kouknu na něj.

,,Po tom všem?" zaujatě mě sleduje.

,,Podváděl ji... A dost dlouho..." ironicky se uchechtnu. ,,A já se divím, že mu teď věří natolik, že by se s ním dala zase dohromady..." pokrčím rameny. Pokýve hlavou a prohrábne si vlasy. 

Povzdechnu si a tváří se opřu o jeho rameno. On tak zaskočeně vydechne, ale nakonec svoji hlavu opře o tu moji a ruku mi položí na rameno. Sjede dlaní k mým zádům a začne mě jemně hladit. Obejmu jej a začnu okusovat můj spodní ret.

Min YoonGi

Ani se neobtěžuji s klepáním a vejdu do Kookova pokoje. Sedí na posteli, zády ke dveřím a sleduje okno.

,,JungKooku?" vydechnu a zavřu za sebou dveře. On se ohlédne a pokýve hlavou. Potom se postaví.

,,JiMin tu ještě není-" řekne a utře si nos. Prohlédnu si jej a nakrčím pusu.

,,JungKooku, co se stalo?" šeptnu a přejdu blíž. Nechám zhasnuto.

,,Musím vám říct něco důležitého..." šeptne a opře se o rám postele. ,,A i přes to, co jsme si slíbili se bojím, že to dopadne špatně, až vám to řeknu-" sleduji jeho lesknoucí se oči ve tmě.

Chytím jej za ruce a přitáhnu si jej k sobě. Obejmu jej a on tak překvapeně kouká, než mi objetí vrátí. Sveze se po okraji postele dolů a sedne si, s čímž si sednu hned vedle něj. Pevně jej držím a hladím po zádech.

Bylo mi to jasné hned, co mi řekl, že s námi potřebuje mluvit... Jde o Ashley... A vzhledem k jeho rozbouřeným emocím, usuzuji, že to bude pro mě a JiMina asi konec...

Ozve se klepání a potom tmu v pokoji protne světlo z chodby.
,,JungKooku," JiMin rozsvítí světlo. ,,YoonGi," koukne po nás. ,,Proč je tu zhasnuto?"

JungKook se ode mě odtáhne. ,,Intimčo..." zavtipkuje a já se pousměji. Otře si nos a já mu hned na to setřu slzy z tváří.

JiMin za sebou zavře dveře a přejde k posteli. Sedne si naproti nám.

Nastane takové zvláštní ticho. Nebylo to, protože nikdo neměl slova. Všichni tři jsme měli slov plnou pusu, ale další věc byla, kdo začne a čím začne.

,,Ch-Chtěl jsem-" ticho protne JungKookův rozklepaný hlas. Potom se zhluboka nadechne.
,,Chtěl jsem s vámi mluvit o tom slibu, který jsem si dali..." ruku si položí na hruď. ,,Ještě před lyžákem jsme mluvili, že ať se Ash rozhodne jakkoliv-" trhaně se nadechne. Viděl jsem, že v sobě držel slzy.

,,Už se rozhodla, co?" řekne JiMin. Kouknu se na něj. JungKook jen přikývne a skloní pohled. Rukávy od mikiny si dá před oči.

,,J-Já jsem s ní m-mluvil a-"

,,To nic, JungKooku..." pohladím ho po ruce. ,,Prostě si vybrala a- ani jí a ani tobě to nemůžeme vyčítat..." šeptnu.

Věděl jsem to... Ale můžu si za to sám... Já a JiMin si za tohle můžeme sami...
Protože jsme byli namyšlení kreténi, kteří mysleli jen na na sebe a její pocity a emoce šli nějak tak stranou, ztratili jsme ji... Ztratili jsme ji kvůli vlastní namyšlenosti...

,,K-Když jsem šel za ní, mluvili jsme spolu a- všechno jsem jí řekl a- ona mě poslouchala a- pak jsem ji políbil a-" JungKook začne lapat po dechu. 
Je to zvláštní... JungKook ji miluje stejně jako my dva, ale on jediný myslí na to, že když si vybrala, je všemu nějak tak- konec...

Ani Ash a ani Kooka teď  nebudu moc brát tak, jak jsem je bral předtím... Ona mi odešla a on jí v tom pomohl...

JiMin jen sedí a nepřítomně kouká do zdi. JungKook brečel jak malá holka a já se držel, abych nezačal plakat taky.

Začnu se hrabat na nohy. Oba na mě kouknou.

,,P-Půjdu si už- raději lehnout..." šeptnu tiše. Vydám se rychlejším krokem ke dveřím. Pomalu se postavil i JiMin.

,,To je- dobrý nápad..." řekne. Otevřu dveře a vydám se rovnou k mému pokoji. Neohlížím se za sebe, prostě jdu.

Když překonám tu dlouhou chodbu, zapluji do mého pokoje. Jakmile za sebou zavřu, opřu s o dveře a dlouze vydechnu. Nechám v pokoji zhasnuto.

Semkl jsem k sobě víčka i rty. Po mé levé tváři steče slza.

Za normálních okolností bych byl vzteky bez sebe, což by doplnil hořký smutek, ale teď ne. Cítil jsem takové prázdno, které vyplňovalo jen ticho a chyby, které jsem udělal.

==========

Kookie