Criminal Parents /DOKONČENO/

Kapitola čtyřicet sedm

Louis

"Lou... Loui... Prosím probuď se!". Vím, že to byl hlas mého vystrašeného brášky. Zamrmlal jsem a pomalu otevřel svá víčka. Zaostřil jsem a spatřil Harryho.

"Jsi vzhůru?", zeptal se mě, ale hned na to ho čapnul nějaký chlap a odtáhl ho do rohu místnosti.

"Hej?!", křiknul jsem a posadil se.

"Takhle s nim nezacházejte!", opět jsem křiknul. Ten chlap se usmál a vytáhl malej kapesní nožík, kterým by ale dokázal i zabít. Nožík umístil pod Harryho krk. Harry se začal nervózně potit.

"Klídek, kluku", řekl mi. Spíš vyhrozil. V tom mě ale někdo uchopil za triko. Otočil jsem se a byl tam nějaký plešoun.

"Pojď se mnou", řekl mi a já se vzepřel a dostal se z jeho sevření.

"Nebo co?", odsekl jsem mu a zacouval dozadu. Najednou jsem narazil do něčeho. Nebo spíše... někoho.

"Jsi statečný", promluvil hrubý hlas a já se hbitě otočil. Stál tam takovej vysokej, namakanej chlap. V ústech měl doutník a na tvář se mu lepil takovej šibalskej úsměv. Který mě děsil, upřímně.

"To se mi líbí", řekl a vyfoukl z úst kouř z doutníku.

"Jak se jmenuješ, mladej?", zeptal se mě a já překřížil ruce na hrudi. Zamračil jsem se.

"A proč bych vám to měl asi tak říkat, co?", zeptal jsem se ho drze. Okem jsem viděl, jak se Harry zděsil nad mou odpovědí. Ten chlap se zasmál a kleknul si ke mě.

"Krásně drzej seš. Fakticky by ses nám sem hodil. Tak řekni, jak se jmenuješ?", opět se zeptal a pak lusknul. V tu chvíli natlacili nůž na Harryho krk a já začal mít strach.

"Mého bráchu z toho vynechte!", křiknul jsem.

"Jméno..."

"Louis! Louis Tomlinson! Stačí?!", zakřičel jsem a oni zase povolili nůž. A mě se ulevilo.

"Louis... Tomlinson... nezemřeli náhodou tvoje rodiče?", zeptal se mě a já se zarazil.

"J-jak... jak to víte?", můj hlas najednou zkoprněl a já jaksi odvahu ztratil. On se usmál a pohladil mě po rameni.

"Musí to být hodně těžké přijít o rodiče, že?", zeptal se a já sklopil zrak.

"Nechci, abys byl smutný...", řekl a pozvedl mi bradu svými prsty. Pohlédl jsem do jeho očí. Byli ukrutné.

"... snažím se ti pomoc", dořekl svou větu a já odstoupil.

"Tím, že nás unesete?!", zavrčel jsem a on se narovnal.

"My vás neunesli, my vás zachránili. Měli byste nám být vděční", řekl ten chlap a já sevřel pěsti.

"Vděční? To nikdy!", odsekl jsem statečně. Moje hrdost se opět začala vracet. A bylo mi jedno, co se stane. Musím mě a mého bratra chránit. Za každou cenu.

"Fajn... mohl ses připojit na naši stranu. Máš talent, ale... svou šanci si promarnil", prohlásil a ten plešoun mě znovu chytl.

"Jen počkejte, až pro nás přijdou Niall s Liamem! Nakopou vám prdele!", vyhrozil jsem mu, než si mě ten plešoun přehodil přes záda. Stejně jako Harryho. Ten jejich velitel ke mě přešel a ušklibl se.

"Ty sedí ve vězení. A navíc... jim na vás ani nezáleží", řekl a poplácal mě po tváři.

"A teď je odveďte"

Další kapitolka je tu!👌🏻