Kapitola jedenáct

937 57 8
                                    

"Chlapci?! Večeře?!", křiknul jsem, když jsem vytahoval kuře z trouby. Položil jsem ho na linku a sundal si chňapky z rukou. Nasál jsem tu vůni dokonale upečeného kuřete a vydechl. Vytáhl jsem talíře a příbory, mezitím co se do kuchyně přiřítili kluci.

"Co je k véče?!", vyjekl Harry a začal kolem mě poskakovat. K tomu mě tahal za zástěru.

"Je kuře, k tomu zapečený brambor a brokolice", řekl jsem a Louis se zaksichtil.

"Brokolice?", zeptal se znechuceně a já přikyvl.

"Ano. Brokolice", odpověděl jsem.

"Fuuuj", zaksichtil se.

"Loui nemá rad brokolici", zdůraznil Harry.

"Aha. Ale zeleninu papat musí, aby byl silný. Třeba jako Pepek námořník", řekl jsem a nandal Harrymu na talíř. Dal jsem mu příbor a on odcupital ke stolu.

"Ale ten jedl špenát. Ne hnusnou brokolici", opravil mě Louis.

"Ale vsadím se, že jedl i brokolici", řekl jsem a dal mu jeho porci.

"Sním kuře a brambory, ale brokolici ne", oznámil a pak se šel posadit k Harrymu. Povzdechnul jsem si a pak zakřičel:

"Zlato?! Je večeře!". Chvilku se nic neozývalo, než se v průchodu objevil Liam s rozcuchanými vlasy.

"Spinkal si?", zeptal jsem se a podal mu talíř.

"Jo. A jsem stále stejně unavený", řekl mi a zivnul.

"To je z té práce", řekl jsem a stoupnul si na špičky, abych ho mohl políbit na tvář.

"Jinak, přihlásil jsem kluky na školu a vzali je", řekl Liam a kluci se hbitě otočili.

"Na skolu?!"

"Cože?!"

"No ano. Budete chodit do školy", řekl jsem. Vždyť je to normální...

"Ale my nechodili do školy!", vyjekl Louis a my se zadrhli.

"Jak jako nechodili?", zeptal se Liam.

"Měli jsme domácí studium, jelikož nás rodiče nechtěli pouštět mezi ostatní děti", vysvětlil Louis.

"Proč?", zeptal se znovu Liam. Byl nad tím faktem docela vytočen.

"Protože nás neměli rádi...", zapípal Harry a přitiskl si svého medvídka více na hruď. Podíval jsem se na Liama a společně jsme přešli ke stolu a usedli ke klukům.

"Jenže kluci. Rodiče vás nemohou jen tak odtrhnout od dětí. Přeci musíte mít nějaký kamarády", řekl Liam.

"Rodiče říkali, že mít hlavně sami sebe je důležité", řekl Louis a Harry kývl.

"To je sice moc hezké, ale musíte se kamaradit i s jinými dětmi. Vite?", řekl jsem. Oni mlčeli a hleděli do svých talířů.

"Nemusíte se ničeho bát. Tahle škola je opravdu skvělá a určitě se vám tam bude líbit", řekl Liam a kluci se na nás podívali.

"A kdy nastupujeme?", zeptal se Louis.

"Až v pondělí", řekl jsem a oni kývli.

"Jenže... mám pro vás jedno malé překvapení", řekl Liam a my všichni se na něj podívali.

"Jaké?", zeptal se Louis.

"Ano, Liame. Jaké?", zeptal jsem se zaraženě a on se na mě usmál. Pak se podíval na kluky.

"Co byste řekli tomu, kdybychom si udělali výlet do Disneylandu v Orladnu?", řekl a kluci vykulili oči.

"Disneyland?!"

"Orlando?!"

"Ano, přesně tak", potvrdil Liam.

"To myslíte vážně?!", vyjekl Louis a Liam kývl.

"Ovšem", řekl Liam. Harry začal pištět, poté seskočil ze židle, oběhl stůl a skočil Liamovi do rukou.

"Děkujeme!", zaječel. Louis k nám taky sbehnul a obejmul mě.

"Jste ti nejlepší!", dodal a já se podíval na Liama.

"Ale kdo nesní zeleninu, nikam nejede", řekl jsem a kluci přeběhli ke svým talířům. Ani ne do minuty, v sobě všechno měli naházený. Jak kuře, tak brambory a i tu brokolici.

"Zabalíme si věci, abychom ušetřili čas", řekl Louis.

"A pak pujdem spinkat!", dodal Harry a ještě nás obejmul.

"Tak čau!", řekli a odběhli oba nahoru. Já se podíval na Liama a pokroutil hlavou.

"Kdy jsi mi to chtěl říct?", zeptal jsem se.

"Mělo to být překvápko", řekl mi a chytl mou ruku do své.

"Budeme mít přeci to výročí", řekl a palcem mě pohladil po prstu, kde jsem měl náš svatební prsten.

"A jo", špitnul jsem a podíval se na něj.

"Ty jsi skutečně nepředvídatelný, Payne"

"Ale s tím sis mě bral"

"A jsem rád, že jsem si tě vzal"

Po delší době další kapitolka k této fikci😇

Criminal Parents /DOKONČENO/Donde viven las historias. Descúbrelo ahora