Kapitola čtyřicet jedna

453 43 11
                                    

"Tak a teď budeš zavřený tady a budeš přemýšlet o tom, co jsi provedl!", strčil jsem Harryho do rohu hanby. On se na mě podíval a i přes slzy, se zamračil.

"Nic špatného jsem neudělal!", namítal.

"Ne?! Že jsi nic špatného neudělal?!"

"Přesně tak!"

"Teď si ze mě střílíš, že ano?", falešně jsem se zasmál. Mezitím k Harrymu přiběhl Jude a začal po něm poskakovat a radostí na něj štěkat.

"Ne, nestřílím! Jen jsem si šel pro zmrzlinu a projít se! Stejně jste si ani nevšimli, že jsem zmizel!", vyjekl vztekle a já k němu přistoupil.

"Uklidni se mladý muži", ukázal jsem na něj ukazováčkem.

"Neříkej mi, co mám dělat?! Nejsi můj rodič!", zakřičel po mě. Kde se tohle v něm bere? Zrovna v Harrym?

"Cože?", zeptal jsem se.

"Nejsi moje máma, abys mi říkal, co mám a nemám dělat!", křiknul znovu. Já svíral pěsti. Klid, Nialle. Nerozčiluj se. Do toho štěkal ještě ten pes jak protrženej.

"Louisi, odveď si toho psa!", okřikl jsem ho.

"On se chce jen mazlit", poznamenal Louis, ale já ho propálil pohledem a zařval:

"Hned!". On věděl, že je zle a uposlechl. Přešel k Judovi, vzal si ho do rukou a vrátil se k Liamovi. A já se mohl věnovat Harrymu.

"Louis tě taky nemusí poslouchat!", dodal.

"Začínáš být pěkně drzý, Harry! Dneska nebude žádná televize, žádný moučník a žádný čtení na dobrou noc!", řekl jsem mu a on svůj zamračený pohled ještě zpevnil.

"Fajn! Nepotřebuji to!", rozhodil rukama. Ale v očích se mu hromadili slzy.

"Až se budeš chovat normálně, tak přijď", řekl jsem a chtěl odejít, ale on mě praštil do zad. Já se na něj podíval a on si do mě ještě kopl. Ruply mi nervy a já mu vlepil facku. Ale takovou ránu! To plesklo, že to museli slyšet i sousedi. Jeho hlava se úplně protočila a já viděl, jak mu po tváři kloužou slzy. Ale já toho měl dost.

"Kopat ani mlatit mě nebudeš, ty harante jeden! My se tu o tebe staráme, máte první poslední a ty tu pak po mě ječíš a kopeš do mě!!", zařval jsem hlasitě po něm a on se zmohl jen v hlasité vzlyky.

"Zabavuji ti všechny hračky a půjdou do dětského domova. Tam jsou děti, co si to zaslouží!", řekl jsem a do ruky si vzal i jeho medvěda.

"Ne, Teddyho ne!", natáhl ke mě ruce, ale já ho ignoroval a toho medvěda si vzal.

"I jeho! Neumíš poslouchat tak budeš pykat!", řekl jsem a přešel ke dveřím, kde stáli ti dva.

"Já tě tak nenávidím! Seš ten nejhorší!", zakřičel po mě Harry a já se zadrhl. Podíval jsem se na něj a on se posadil zády ke mě na židli, do kouta. Pak se znovu rozbrecel. Louis na nic nečekal a šel s Judem k němu.

"Já chci maminku...", zavzlykal Harry a Louis ho začal utěšovat.

"Dej to na poličku...", dal jsem Liamovi medvěda a pak vydechl.

"Já potřebuji čerstvý vzduch...", prohlásil jsem a obešel ho. Rozešel jsem se směrem na zahradu. Vzal jsem si Liamovu bundu na sebe a vzal si jen pantofle. Dostal jsem se k houpačce, na kterou jsem se posadil. Dal jsem si ruce do kapes a něco nahmatal. Nadzvedl jsem obočí a vytáhl krabičku s cigaretami a pak i zapalovač. Pokrčil jsem rameny a jednu cigaretu si vytáhl. Zapálil jsem ji a nasál ten kouř, hned na to jsem ho vyfoukl z úst a vydechl. Prej že mě nenávidí. Pff, co tak malé děcko ví o nenávisti...

Další kapitolka je tu☺️ doufám, že se bude libit

Jinak premyslela jsem, že udělám Jonas Brothers fikci, ale nejsem si jistá. Co si myslíte? Budu rada, když řeknete svůj nazor❤️

Criminal Parents /DOKONČENO/Where stories live. Discover now