Criminal Parents /DOKONČENO/

Kapitola deset

Chvilku jsme čekali a mobil vyzváněl, než to vzal.

"Liame? Nialle?"

"Ano jsme tu"

"Dobrej, dobrej"

"Gabriel řekla, že máme zavolat. Děje se něco?"

"No... nejdříve bych vás chtěl pochválit za Tomlinsonovi. To se vám opravdu povedlo. Kolik že jste tam našli?"

"8 milionů (£)"

"Ty krávo... to je síla!"

"My víme"

"Jsem na váš pyšný, chlapci! Jen se tu o vás koluje nebo spíše se tu šíří o vás jedna taková zvěst..."

"Jaká?"

"Že jste si vzali děti Tomlinsonů. Louise a Harolda. Je to pravda?". Kruci... Podíval jsem se na Liama, který kroutil hlavou.

"Nevzali! Co to je za žvásty? My a děti?! Umíte si to vůbec představit?"

"No jen se ptám, protože kdybyste to udělali, byl by z toho problém"

"Problém?"

"Hodně velký problém"

"Jak velký problém?"

"Prostě by z toho byl problém!". My s Liamem nevěděli, co máme dělat nebo říkat. Jakoby nám došla slova...

"No ale vy dva se určitě nemusíte ničeho bat, pokud nic neskrýváte"

"Ovšem, pane"

"Tak jo. Sbohem". Mobil zavěsil a já se podíval na Liama.

"Budeme z toho mít asi průšvih co?", zeptal jsem se ho.

"Průšvih? Ten s námi vymete dveře?!", vyjekl Liam a já si povzdechnul.

"No jo, ale co teď chceš dělat? Nemůžeme je jen tak vyhodit", zdůraznil jsem.

"To bych ani neudělal! Jsou zranitelní", odpověděl Liam a zabořil svůj obličej do svých dlaní.

"Bude to fajn", špitnul jsem a pohladil ho po zádech. Políbil jsem ho do vlasů a řekl:

"Nějak to vyřešíme"

"Budeme je muset dát pryč?", zeptal se Liam a podíval se na mě. Já ho pohladil po vlasech a vydechl.

"Nebudeme. Jen musíme promyslet, jak mu to řekneme", řekl jsem mu a on se na mě podíval.

"Proč bychom mu to museli říkat?", zeptal se.

"Vždyť je to náš šéf. Navíc největší kriminálník této doby. Mohl by nás odstřelit levou zadní", odůvodnil jsem.

"Ale my jsme taky dobří kriminálníci", řekl Liam.

"Ale ne tak dobří, abychom se s nim mohli srovnávat", zdůraznil jsem.

"Tak co chceš dělat?", zeptal se mě.

"Chceš mu to říct? Aby nás práskl nebo zabil a aby zabil i kluky?", ptal se mě a já si skousnul ret. Pak jsem pokroutil hlavou v nesouhlas.

"Ovšem, že ne", špitnul jsem.

"Takže mu to říkat nebudeme a vyhneme se nepříjemnostem", oznámil Liam a já kývl.

"Dobrá"

"Ale teď bych mohl jít uvařit večeři. Co ty na to?", navrhl jsem Liamovi a zvedl se.

"Jen jdi", řekl a plesknul mě přes zadek. Pokroutil jsem nad nim hlavou a odešel do kuchyně. Ale s úsměvem. Miluji ho...

Dnešní kapitolka je zde💁🏼‍♀️