Criminal Parents /DOKONČENO/

Kapitola sedmnáct

"Jsem nervózní, Liame", řekl jsem a chodil sem a tam.

"Z čeho?", zeptal se mě.

"Z čeho?! Fakticky se ptáš?!", vyjekl jsem, až z toho Liam nadskočil.

"Ehm... jo?"

"Z kluků?! Co když to nedopadlo dobře ve škole! Co když se tam něco stalo?! Co když jim ublížili?! Neměli jsme je tam pouštět!", začal jsem jančit. Cítil jsem, jak se mé dlaně potí.

"Jen klídek, babe", řekl a vstal ze židle. Přistoupil ke mě a chytl mě za boky.

"Jsou šikovný. Oni to zvládnou", ujistil mě a já vydechl. Pak jsem začal přikyvovat v souhlas.

"Ovšem, že", odpověděl jsem. V tu chvíli jsem uslyšel otvírající dveře. Ohledl jsem se a Liama se pustil. Rychle jsem se rozeběhl do předsíně, kde byla Gabriel s kluky.

"Už jsme tu", řekla a odložila si kabát.

"Tak co ve škole?", zeptal jsem se kluků.

"Bylo to skvělý!", vyjekl Louis a Harry přikyvoval.

"Mám nového kamaráda!", prohlásil Harry nadšeně.

"Já jich mám hrozně moc! Jsem oblíbený!", řekl Louis a já se musel usmát.

"Takže se vám tam libilo?", zeptal jsem se, mezitím co jsme se všichni přesunuli do kuchyně za Liamem. Gabriel začala vyndavat nákup zatímco my pokračovali v našem rozhovoru.

"Hrozně moc!", odpověděl Louis.

"Strýčku Liame?! Mám kamaráda!", přeběhl Harry k Liamovi a ten si ho vzal do rukou.

"Vážně?", zeptal se ho a Harry přikyvl.

"Ano! Jmenuje se Nick", odpověděl Harry.

"U nás ve třídě se kamaradim s Joem, Kevinem, Eleanor, Kendall, Ellie a Sophie!", vyjmenoval Louis a Liam se na něj podíval.

"To je senzační, že jste si udělali přátelé", řekl a kluci se usmali.

"No nic. My si půjdeme dělat úkoly", řekl Louis a Liam položil Harryho na zem. Oni si sběhli pro tašky a odběhli pryč.

"Nakonec to přeci jen dopadlo dobře", řekl jsem a podíval se na Liama s Gabriel.

"Říkal jsem ti to, že se nemusíš ničeho bát", řekl a políbil mě.

"Skočím pro ty barvy do toho pokojíčku a vyzvednu ten nábytek co jsem objednal", oznámil mi a já přikyvl.

"Dobře, medvídku"

Liam

Vešel jsem do obchodu a vzal si košík. Tak jo. Kde tu mají barvy do pokoje a dětský nábytek? Rozhledl jsem se po cedulích a zahlédl jednu s názvem Barvy do pokojů. To přesně potřebuji. Začal jsem tlačit košík kupředu a rozešel jsem se směrem k regálu s barvami. Zastavil jsem se u barev a začal přemýšlet. Co by se klukům tak mohlo líbit? Šel jsem na to dle mých instiktů a hmátl po světle modré a bílé barvě. Budu se inspirovat pohádkou, kterou já žral jako maličký. Toy Story. Vybarvim jim to do modra a namaluji mraky. Nemůže to být tak těžké. Dal jsem to do košíku a šel dál...

Nakonec jsem skončil u dětských hraček a vybíral klukům nějaký ty hračičky a drobnůstky. Louisovi jsem vzal pár akčních superhrdinů a postaviček a také fotbalový míč. Ten se zblázní, až dostane něco jako křeslo ve tvaru fotbalového míče. Harrymu jsem vzal nějaké sešity s pastelkami. Taky jsem mu vzal asi dvoumetrovou plyšovou rybičku, když tak miluje se pořád k někomu tulit.

Nandal jsem toho ohromného plyšáka do košíku a chtěl jít dal, ale narazil jsem do něčího vozíku.

"Omlouvám se", řekl jsem a pak zdvihl hlavu. Zarazil jsem se a ztuhl v pohybu.

"P-Pane..."

"No ahoj, Liame", řekl a já koukal. Co teď?! Jemu ihned zrak padl na můj košík, ve kterém byli všechny ty věci pro naše kluky.

"Liame?"

"Ano, pane?"

"Co to je?". Vymysli něco, Liame! A to ihned! Plácni opravdu jakoukoliv píčovinu!

"N-Naše hospodyně čeká dítě a já vyrazil na menší nákup", vykoktal jsem.

"Tohle všechno jenom pro hospodyni?", zeptal se a já kývl.

"Jsme si velice blízký"

"Blízký?"

"Tělesně", polknul jsem.

"Aha"

"Jo. Přesně tak. Mám s ní poměr...", řekl jsem a dal ruce v bok.

"Ale to dítě není moje!", dodal jsem.

"Ovšem", odpověděl a přikývl.

"Vlastně, jsem moc rád že jsem na tebe narazil. Zítra s mou ženou máme volno, nechcete se u nás stavit na večeři?", navrhl mi.

"No, pane-"

"Vy opovrhujete?"

"Ne! To vůbec! To bych si nedovolil!"

"Tak proč váháte?", zeptal se a já se začal potit. Pak jsem popadl dech a přikyvl.

"Dorazíme tam"

"Fajn. V šest", řekl mi.

"Budeme tam", stvrdil jsem.

"Tak zatím"

"Nashle, pane", vykoktal jsem a on odešel. Musel jsem si oddychnout. Tohle bylo o vous...

Další kapitolka je tu🤪

Jinak chci poděkovat za 1k, jsem rada a moc mě těší, že mé fikce někdo čte a baví ho to❤️