Criminal Parents /DOKONČENO/

Kapitola čtyřicet šest

Louis

"Tak jo, kluci. Tohle bude váš pokojík", řekla ta paní a otevřela nám pokoj. My s Harrym do něj vešli a já si musel povzdechnout. Malý temný pokojíček, s dvěmi postelemi a jedním malým stolečkem a lampičkou.

"Děkujeme", řekl jsem a otočil se na tu paní.

"Nemáte za co. Kdyby cokoliv, jsme dole a bude tady na chodbě dozor", řekla nám. My jen kývli.

"Fajn", usmala se, než odešla a zavřela dveře. Zrak mi padl na Harryho, který si na svůj hrudník tiskl svého medvídka.

"Hlavu vzhůru. Všechno bude v pořádku", řekl jsem a položil svou dlaň na jeho rameno. On se nadechl a podíval se na mě. V očích měl slzičky.

"Fakt umřeli?", zeptal se tiše, ale zřetelně. Vydechl jsem a obejmul ho.

"Ano, Hazz", odpověděl jsem mu a pak jsem pocitil, jak pevně obmotal ruce kolem mého pasu.

"Chybí mi...", špitnul.

"Mě taky, bráško", řekl jsem a pohladil ho po vlasech. On se na mě podíval svými očky a usmál se.

"Mám tě rád, Louisi...", řekl a já se usmál.

"Já tebe taky. A slibuji, že tě budu do konce života chránit", řekl jsem mu a on se usmál ještě víc. Byl to úsměv od ucha k uchu. Chtělo se mu plakat, ale i přes to se usmival.

"Bude to všechno v pořádku", řekl jsem a pohladil ho po tváři.

"Já vím. Já to vím, Lou", řekl a chytl mou ruku. Ale pak zívnul. Ani se mu nedivim, že je unavený. Byl to dlouhý den.

"Chceš si jít lehnout?", zeptal jsem se ho a on si začal šmudlat rukou oči.

"Možná", zamumlal.

"Tak pojď. Uložím tě...", řekl jsem a dovedl ho k posteli. On si na ni vyskočil a zachumlal se pod deku. Pak se přitulil ke svému medvědovi.

"Povíš nám pohádku na dobrou noc?", zeptal se mě a já se zasmál.

"Žádný pohádky moc neznam", řekl jsem a znovu se uřechtl.

"Každý zná nějakou pohádku, Louisi", řekl Harry. Samozřejmě, že jsem znal nějaký pohádky. Ale nechtěl jsem je říkat. Je to trapný.

"No dobře, a jakou bys chtěl slyšet?", zeptal jsem se ho.

"Třeba o Petrovi Panovi!", vyhrkl.

"Tu jsem miloval jako malej. Kluk, který nikdy nevyroste", řekl jsem a usmál se.

"A my taky musíme vyrůst?", zeptal se mě Harry.

"Každý jednou vyroste, Harry", odpověděl jsem.

"Ale Petr nikdy nevyrostl", namitl.

"Je to jen pohádka", vysvětlil jsem mu a on koukal.

"Aha", řekl a začal si pohrávat s prsty.

"Škoda, že to není pravda", řekl po chvilce ticha a podíval se na mě.

"Protože já bych chtěl být pořád malý kluk", zdůraznil a já pokrčil rameny.

"Má to výhody i své nevýhody"

"Jaký nevýhody to jako má?", zeptal se mě, jakoby mi nevěřil.

"Třeba se nebudeš moc líbat", řekl jsem a on se zamračil. Potom se zašklebil.

"Fuuuj"

"Jednou se ti to bude libit", řekl jsem.

"Mě nikdy!", odmítl Harry a já se zasmál.

"To si řekneme za pár let", řekl jsem. V tom ale slyším podivné zvuky. Otočil jsem se a Harry se posadil na postel.

"Slyšel jsi to?", zatřásl se.

"Jo", zvedl jsem se ze židle a přešel k oknu.

"Lou, neotvírej to", řekl Harry. Ale já neposlechl a okno otevřel. Vykoukl jsem z něj, když v tu ránu mě někdo stáhl dolů...

Harry

"Louisi?!", zakřičel jsem a seskočil z postele. Přeběhl jsem k oknu, ale nikde jsem ho neviděl.

"Louisi?! Louisi, kde jsi?!", zakřičel jsem strachy bez sebe. Když v tom mě někdo zezadu uchopil. Otočil jsem se a byl to nějaký děsivý pan.

"Pusťte mě?!", vzpouzel jsem se. Z ruky mi vypadl medvidek.

"Teddy!", vyjekl jsem a on mi zakryl pevně ústa dlaní.

"Drž hubu!", zavrčel na mě a já se snažil dostat od něj pryč, ale nemohl jsem. Ten pán vykoukl z okna a já viděl, jak nesou Louise pryč. Ale Louis spal.

"Loui?!", zamumlal jsem a začal do toho pána mlatit a kopat.

"Už se sklidni?!", zatřásl se mnou. Poté se rozeběhl pryč z pokoje. Běžel dlouhou chodbou, než nenarazil na dalšího pana. Ten otevřel pytel a hodil mě do něj. Hned ho uvázali.

"Odneste ho"

"Pusťte mě ven! Chci ven!", křičel jsem a snažil se roztáhnout pytel.

"Být tebou si šetřím dech, prcku", ozval se smích a já se schoulil do klubíčka. Pomozte nám někdo. Prosím...

Další kapitolka je tu, s dalším zvratem🤔