Ehhiot

Kapitola dvacátá devátá - Rickyho velké tajemství

Co. Se. Ksakru. Děje. Tento nejpodivnější a nejněžnější okamžik mého života trval jen asi tři vteřiny.

Ricky se ode mě odtáhl stále se zavřenýma očima. Neviděl můj šokovaný výraz. Nechtěl ho spatřit. Nepřál si vidět, jak se mé celoživotní iluze o něm bortí.

Rozvzlykal se. ,,R-Romane... já... já to musel udělat. Miluji tě," popotáhl stále v mém sevření. ,,Vím, že ty mě ne, protože jsem kluk a... a ty jsi na holky... a je to vlastně zvláštní, že jsem ti to řekl po tolika letech až nyní, ale... už to víš. Já tě mám rád. Moc rád. Musel jsem ti to už k-konečně říct, dokud tu se mnou jsi. Klidně si mysli, že jsem pošuk... n-nebo tak něco, ale p-prosím, nezanevři na mě. Jestli chceš, pamatuj na mne jako na uhlazeného, anti-vulgárního kluka z domu od vedle. Pamatuj si mě prostě jako kamaráda z dětství."

Stál jsem jako opařený. ,,Páni... Ricky. Heh... to jsem... nečekal. Díky, že ses mi svěřil. Jsem první, komu jsi to pověděl?" zeptal jsem se a uchopil ho ještě pevněji. Na hrudníku jsem pocítil pokývání hlavou.

,,Tak to je pro mě čest... Ricky. A jdi laskavě někam s bláboly typu: ,Jsem teplej a kvůli tomu se na mě naštvi do konce života.' "

Ucítil jsem, jak ho napětí celého těla chvatem opouští, když se tlumeně zasmál.

,,Já jsem soucitný člověk. Umím chápat. A mně se zdá normální,
...mně se zdá normální, že má prostě člověk rád druhýho člověka. Tak to holt někdy v životě chodí."

Už se usmíval od ucha k uchu.

,,A víš ty co?" zašeptal jsem pouze jemu. ,,Já tě vlastně taky moc, moc miluju, akorát... trochu jiným způsobem," dodal jsem jako jen tak mimochodem. Ricky se odhodlaně podíval vzhůru do mé klidné tváře. V očích mu vynikaly zářivé perličky nadšení. Měl je jako ty nejhlubší tůňky.

,,Romane, já... já nevím, co na to říct. Ty jsi opravdu ten nejlepší člověk, kterého jsem kdy potkal. Zažili jsme všichni tři; já, ty, i tady Elliot, tolik nezapomenutelných dobrodružství. Tolik hezkých chvil. A tys mě nikdy, nikdy nezklamal. Ani teď, ...když mohlo být naše přátelství v troskách, jsi až neuvěřitelný kamarád. Nikdy na tebe nezapomenu. Ani by mi to nešlo. Díky. Děkuji ti - vám za všechno."

Byl jsem tak šťastný. Abych naše loučení zpříjemnil na tu nejvyšší laťku, dal jsem mu krátkou, kamarádskou pusu na jeho pravou líci. To je všechno, co pro něj můžu udělat.

Ricky se po mém aktu celý zapýřil. ,,Myslíš si, že to mám někomu říct? To o mé... orientaci?" Z jeho posledního slova jsem poznal, jak moc je z tohoto tématu rozpačitý. Pravdu musel v sobě tak dlouhou dobu dusit.

Pečlivě jsem se zamyslel. Kdyby tu všem rozhlásil, že je gay, mohl by si ihned sbalit saky paky a už se nikdy nevrátit. Jinak by se na něj vrhli jako hyeny na bezmocné zvíře.

,,Jestli žádáš pomoc od moudrého mudrce, tak ti radí, abys se nejdříve svěřil rodičům. A pak už jenom poslouchej svůj vlastní rozum a... srdce. Jestli se do někoho zamiluješ, a on bude ty city opětovat, jdi si za tím. Jdi si za ním."

,,Dobře. Budu se snažit. Ale nejdřív musím někoho takového najít, a to bude tvrdý oříšek. Romane... kámo," nebránil se úsměvu. ,,Naposled díky. O mém postupu ti budu psát. Jo, a tady," vtiskl mi nějaký docela malý, pečlivě zabalený balíček, ,,máš něco ode mě. Ale otevři si to až v autě." Zvědavě jsem si ten neznámý předmět prohlížel. Vděčně jsem mu pohlédl do očí a ústy naznačil slova díků.

Ricky se přesunul jako předtím Cindy k Elliotovi. ,,Takže, Strážníku... zapomeňte na to, co vám ta slečna přede mnou napovídala. Hleďte, aby si váš podřízený koukal rychle najít konečně někoho, koho si opravdu zaslouží. Slibujete mi to?" Elliot poznal, že to Ricky myslí upřímně. ,,Udělám všechno, co bude v mých silách," napřímil se a byl ochoten plnit nelehký úkol. To je pravděpodobně ta nejtěžší mise, která mu byla kdy zadána.

Ricky ho vzal do náruče. ,,Budeš mi chybět, Ricky," vzlykl smutně.

,,Ty mně taky, Elliote. Ty mně taky."

První se do SPZéčka hrabal Strážník, ale jelikož mu to trvalo, naposledy v mém životě jsem se přímo zahleděl do nezapomenutelné, ostré tváře Rickyho Salingera. Upřímně jsem doufal, že si někoho hodného najde. Nenesl bych pomyšlení, že jsem mu celoživotně zlomil srdce.

Poté jsem si uvědomil, že bych se asi už mohl sebrat z místa. Přešel jsem na druhou stranu karavanu a nechal se pohltit nepříjemným závanem zevnitř, když jsem jedním vyhoupnutím zasedl za volant. Nastartoval, jsem, zařadil a tradá pryč. Jen stěží jsem vyjel ze zarostlého parkoviště. Ricky odhodlaně běžel vedle mého levého okénka. Byl dost rychlý na to, aby nám stačil. Vyklonil jsem se z okénka a plácl jsem si s ním rukou. Bolestně mne v ní zamravenčilo. Ale stálo to za to. Přidal jsem plyn. Elliot mával rukama jako pominutý. Strážníkova klasika; když už něco, tak ve velkém.

Byla naprosto prázdná silnice, s chutí jsem se ujal příležitosti.

Tentokrát jsem, připouštím, riskantně vystrčil z dokořán otevřeného okénka i celou hlavu a krk.

,,Koukej si najít kluka, ty Vole jeden!" zařval jsem s téměř bláznivým smíchem za ním. Už jsem viděl jen malinkou postavičku na hranici s horizontem. Skoro groteskně vysoko poskakoval na jednom místě.

,,Koukej si najít holku, ty Vole jeden!" zaslechl jsem jeho slábnoucí hlásek kdesi v dálce.

A pak... byl už navždy pryč z mého života.