A Piece of Art

PÁTÁ

Vždycky přišel alespoň jeden požadavek na Beatles, ty ale plnil jen podle nálady. Beatles mu odjakživa připadali legrační. Rád drnkal Foo Fighters, Led Zeppelin nebo Deep Purple, ale nepohrdnul ani Johnnym Cashem. Víceméně ale každé jeho vystoupení tvořili fanoušci samotní, protože hrál a zpíval jen na základě jejich odezvy a jejich přání. To bylo nejspíš na malých klubových koncertech to nejlepší – ne že by měl zrovna s čím srovnávat.

Z publika k němu kolovaly lahve s pivem, panáky rumu a vodky, ale i různé koktejly i celé lahve vína. Původně měl v plánu z Centralu odejít hned po druhém přídavku, s přibývajícím alkoholem v krvi, nadšením publika a potkáváním dalších a dalších fanoušků však tušil, že zpátky do bytu se jen tak nedostane. Ani nechtěl. Vždycky to tak bylo.

Svůj dnešní gig ukončil na přání brunety v černém crop topu odhalujícím piercing v pupíku skladbou Imagine. Melodii si posadil o tóninu níž, aby to svým barytonem utáhl, nakonec však jeho hlas stejně zanikl v mohutném zpěvu publika, které dokonce začalo svítit baterkami v mobilech. Dante tu skladbu neměl rád, nikdy si na ni nepotrpěl, ale co by pro své fanoušky neudělal?

Po dlouhém potlesku, kdy se čtyřikrát uklonil, konečně vytáhl svého Gibsona ze zesilovače a uložil jej zpět do pouzdra. Dopil Cuba Libre stojící vedle čtyř prázdných lahví piva Guiness a tří sklenek od panáků, seskočil z pódia a posadil se k baru. Usmál se na několik fanynek a fanoušků, s dvěma nebo třemi si udělal selfie, trpělivě naslouchal jejich brebentění o tom, že ho loni podporovali v soutěži Sound Off a kdy že zase bude hrát v Centralu.

Od barmanky si objednal nachos s pálivým paprikovým dipem, sklenici pomerančového džusu a z kapsy vytáhl svůj mobil. Maisie zdviženým palcem zareagovala na jeho poslední zprávu a pak potvrdila schůzku v pondělí v deset v kavárně Top Pot jen pár bloků od jeho bytu. Přemýšlel, že pokud se v neděli večer nikam nevydá, mohl by to dokonce stihnout. Na Facebooku mezitím přibylo několik příspěvků, ve kterých jej neznámí lidé označili. Byly to fotky z právě ukončeného vystoupení a on nechápal, že se sociálními sítěmi nedokázal nikdo počkat až do zítřejšího rána. Nicméně na všechny zareagoval srdíčkem a sám pak jednu povedenou fotografii vybral a přidal ji na svou zeď.

„Skvělá show!"

„Charlie!" Dante vyskočil ze své židle a vrhl se na podobně vysokého mladíka s odbarvenou ofinou a asijskými rysy ve tváři. Do červených kostkovaných kalhot měl zastrkané triko s logem Ramones a na nehtech měl černý lak. Objetí mu opětoval a poplácal ho po zádech. „Co tady děláš?"

„Přišli jsme se na tebe podívat."

Až teď pohlédl za Charlieho a spatřil dalšího ze svých přátel, Isaaca. Byl to vytáhlý hubený mladík s delšími černými vlasy svázanými do uzlu na temeni hlavy. Na sobě měl černou košili s hned několika rozepnutými knoflíčky – uprostřed hrudi se mu vyjímala ještěrka. Až pak si Dante všiml, že kolem pasu drží kudrnatou hnědovlásku v denimovém overalu a černých converskách.

„Lidi! Kde se tu berete?" nevěřícně si je prohlížel.

„Překvapení!" houkl Charlie a Isaac protočil oči.

Dante je obdařil širokým úsměvem a rozhlédl se, jako by ještě někoho hledal. „A Max..."

Kudrnatá dívka se nejistě podívala na Isaaca. „Není tu s náma."

„Nemohl přijít," dodal Charlie a rozpačitě se usmál.

Dante ještě chvíli zíral kamsi za ně, jako by doufal, že si jen dělají legraci. Pak ale pokýval hlavou a znovu se pokusil usmát, tentokrát však ne věrohodně.