A Piece of Art

TŘETÍ

„Dante," zkroutil rty do úsměvu a stisk mu opětoval. „To je v pohodě, vůbec mi to nedošlo."

Pohlédl Arthurovi do hladce oholené tváře bez sebemenší nedokonalosti a polknul. Měl vysoké čelo, do kterého mu v kudrlinách spadaly hnědé vlasy, zpoza brýlí na něj koukaly sytě modré oči. Měl ostře řezaný nos, vystouplé lícní kosti a úzké růžové rty. Dante párkrát zamrkal a přiměl se dívat se mu do očí, když už ne rovnou odvrátit zrak.

Zavřel za ním dveře, černý kabát s klopami i dlouhou kostkovanou šálu mu pověsil na háček na dveřích a poprosil ho, aby si sundal boty. Bílé conversky s lehce zažloutlými špičkami úhledně srovnal ke zdi a odhalil žluté ponožky s růžovými a tyrkysovými banány. Dante v nich poznal obraz od Andyho Warhola, ale nic neřekl.

Arthur odvrátil zrak od jeho potetovaného těla a rozpačitě pohlédl na svůj mokrý deštník.

„Asi ho dám do koupelny," rozhodl Dante než stihl něco říct, deštník položil do sprchového koutu a vrátil se za ním.

Arthur už stál v obýváku a rozhlížel se. Zrakem se zastavil na replice koláží Mao od Andyho Warhola, která visela nad jídelním stolem. Pozvedl koutky.

„Taky jsem fanoušek," poznamenal.

„Všiml jsem si," Dante kývl k jeho ponožkám a přesunul se do kuchyně. Z horní poličky vytáhl co nejméně otlučený hrnek a ohlédl se na Arthura. „Chceš něco? Můžu ti udělat čaj..."

„Můžu poprosit o kafe? Chtěl jsem se zastavit dole ve Starbucks, ale pak jsem si říkal, že bych to nestihnul a přijít s tím sem mi přišlo dost divný."

„Mám jenom rostlinný mlíko, jestli ti to nevadí," Dante se poškrábal na zátylku. Arthur pokrčil rameny a přikývl.

Postavil na vodu a natáhl se na špičky, aby mohl z nejvyšší police vytáhnout plechovku s rozpustnou kávou. Ani si nevzpomínal, kdy si naposledy vařil kávu doma. Napadlo ho, jestli může kávová drť projít a kdy. Sám si připravil pytlíček s černým čajem a z ledničky vytáhl půlku citronu. Arthur si dál prohlížel obrazy a plakáty na zdech, pak si přidřepl k poličce plné cédéček. Ve tváři se mu zračila soustředěnost, nekontroloval svůj výraz a Danta přepadla myšlenka, jak je nádherný.

Trochu omámeně zalil oba hrnky a postavil je na volný kousek stolu.

„Mlíko je v lednici, vyber si jaký chceš, já jenom hodím něco na sebe," řekl a Arthur sebou trhnul. „A sedni si s tím... někam, kam to jde."

Z ramínka sundal obyčejné černé tričko, pak si ale uvědomil, že dost podobné má právě na sobě Arthur. Sáhnul tedy po bílém vytahaném tričku s logem Led Zeppelin a vrátil se zpátky.

Arthur seděl v zavěšeném proutěném křesle, v jedné ruce držel hrnek s kávou a druhou otáčel stránky knížky, která mu ležela v klíně. Musel ji sebrat ze země, pomyslel si Dante, nijak ho to ale neznepokojovalo. Právě naopak jej těšilo, že se u něj Arthur jako jeden z mála zřejmě cítí příjemně. Jaké by asi bylo probudit se a najít ho rozespalého sedět v tom houpacím křesle, v ruce hrnek s kávou, ve tváři výraz naprosté soustředěnosti, když očima hltal řádky knih?

„Promiň, jen jsem se díval," zčervenal, když viděl Danta přicházet, knihu zavřel a opatrně ji položil zpátky na zem. Dantovi to přišlo roztomilé, ale pouze nad tím mávl rukou. Ze stolu si vzal čaj, hodil do něj dvě kostky cukru a vymačkal trochu citronové šťávy. Pak se posadil na pohovku, nohy zkřížil pod sebe.

„Když jsi psal, že jsi muzikant amatér, rozhodně jsem nečekal takovou přehlídku klasik popkultury," promluvil Arthur a usrkl ze svého hrnečku. Dantovi neušlo, že se mu při tom lehce zamlžily brýle. „Díky za kafe, to mandlový mlíko je lepší než jsem čekal."