HIS BATTLE SLAVE (Newtmas) [DOKONČENO]

38.

"Co se stane, když mu přikážu, aby úkol neplnil?" Otočím se kolem své osy, abych viděl do tváře všem těm rozmazleným děckám.

"To bych ti neradil," ujal se slova nějaký chlapec, "tohle tradiční setkání a jeho hry mají jedno pravidlo. Musíš se zúčastnit všech aktivit, pokud odmítneš, majetek tvé rodiny připadne našim. Tak se zase pěkně posaď, socková desítko."

Zatnul jsem ruku v pěst tak silně, že se mi nehty zaryly do dlaně a sedl si.

Oba zapili onen pověstný modrý prášek. Pak jsme jen čekali. Kolem deseti minut od zapití si Tommy popravil kalhoty a já věděl, že jde do tuhého. S DL to ani nehlo.

Po dvaceti minutách měl Tommy už slušnou vybouleninu, DL nic. Tahle jejich zábava se mi začínala příčit. Vstal jsem, vzal Tommyho za ruku a chtěl odejít.

"Kampak?" otázal se oplzle Oliver.

"Vyhráls' ne? Máš cos' chtěl, tak nás nech projít," strčil jsem do něj.

Zapotácel se. Všichni se na nás s údivem dívali. Tohle by si nedovolili. "Teď točíš, milý zlatý," zasmál se.

Přišel jsem k láhvi.

Vyber si Brendu, vyber si Brendu.

Měl jsem plán dát Terese úkol, aby se vrátila domů. Kvůli Brendě. No dobře, možná i kvůli tomu, že k ní cítím zášť.

Láhev se zastavila na Oliverovi.

Tak co, ty parchante? Jaký úkol mám DL dát?

Náhle jsem dostal do rukou takovou moc, že jsem ji chtěl použít k pomstě.

"Můžeš si s ním pro mě za mě dělat, co chceš," smál se Oliver.

"DL, uhoď Olivera jak silně uznáš za vhodné," usmál jsem se vítězně.

"Cože? To nemůžeš!" vyjekl Oliver.

Otočil jsem se na borce, co mi dával kázání o pravidlech a sebevědomě jsem rozpřáhl ruce, "je to snad zakázané?"

Chlapec potichu zamumlal, že není.

"Já tě neslyšel." Chtěl jsem, aby to slyšeli všichni. Chtěl jsem konečně jednou za svůj život cítit, jak porážím svůj existenční problém. Třída a tihleti boháči mi dělali ze života peklo už hodně dlouho.

Karta se obrátila, sráči!

Omlouvám se, nebývám často sprostý.

"Že to není proti pravidlům."

"Opovaž se a osobně tě zmrskám tak, že na tobě nezbyde ani kousek kůže!"

DL váhal.

"Ale copak? Tady chce někdo rozdat své rodinné jmění?" dobíral jsem si ho.

Oliver se zamračil, zatnul čelist a nechal DL, aby ho uhodil.

Místností se ozvalo plesknutí asi stejně hlasité, jako způsobil onehdá mně.

"Ha! Tohle mu měla máma udělat už dávno!" zařvala Brenda. Plácli jsme si spolu.

"Ty zmrde. Modli se, abys mi nevyšel," zavrčel Oliver s rukou na tváři a roztočil flašku.

Sebevědomí mi nekleslo. Ba naopak, věděl jsem, že to na mě nevyjde.

"Běž na záchod si pomoct," zašeptal jsem Tommymu, který si nervózně mnul rozkrok.

"Zvládneš to?"

"Jak nejlíp umím," zazubil jsem se.

"Chci, aby si tvůj kluk dal s Drtičem zápas! Na život a na smrt," uslyšel jsem za zády rozzuřeného Olivera zadávat někomu úkol.

Tommy už byl na odchodu, když v tom se podíval doprostřed kruhu, "Mikey, NE!"

Stál tam malý chlapec z našeho sklepa. Ten roztomilý kluk, který mě pokousal.

Jak ho mohl otec dát pryč? V tomhle věku!