HIS BATTLE SLAVE (Newtmas) [DOKONČENO]

10.

Po pár zvucích kroků jsem před sebou ucítil teplo lidského těla. Udělal jsem miniaturní škvírku mezi prsty. Naskytl se mi pohled na Tomovo odhalené bříško. Raději jsem hlavu zvedl výš a dlaně si sundal z očí.

"Takovou ostudu tvé rodině bych si neodpustil," sebevědomě se ušklíbl.

"To se radši necháš zabít? A jinak jsi v pořádku?!" nechápal jsem ho… tu jeho hrdost a vůči mé rodině… loajalitu.

"To říkáš ty," uchechtl se a podíval se tak nějak… zvláštně. Ten pohled mě pohlcoval a tak jsem sebral všechnu sílu a koukl bokem.

"Obleč se," kuňkl jsem. Měl na sobě jen kraťasy, však nějaký chrániče tu být musí, no ne?

"Jsem," zasmál se a jednu ruku opřel těsně vedle mé hlavy o zamčené dveře. Zamračil se, "Newte, je ti dobře? Jsi celý červený…"

Do háje~

"To proto, že jsi to tu zaprděl," broukl jsem první krávovinu, co mě napadla, odstrčil ho a vyběhnul na chodbu. Tommy se hned objevil u mě a strčil mi do ruky své zaplé vodítko, "dávej pozor, abych se ti neztratil," a mrkl na mě.

…

Netrpělivě čekám vedle otce, až na řadu přijde Tommy. Zatím tři, co prohráli, zemřeli a čtvrtej to vzdal, když mu protivník vyrval spodní čelist. Bojím se, co se stane Tommymu. Opravdu že ano…

Nastal ten čas, kdy se Tommy, s namalováným číslem deset na zádech, objevil veprostřed stadionu. Jeho protivník byl o půl hlavy vyšší a jeho svaly byly více vyrýsované.

Celá tribuna skandovala jméno 'Gally'. Jméno, jehož nositel měl na zádech jedničku.