HIS BATTLE SLAVE (Newtmas) [DOKONČENO]

28.

Švihl se mnou o zem. Rychle jsem vstal s úmyslem utéct. Ihned mě zase složil k zemi a zavrčel.

"Hele, nevím, co jsem ti kdy udělal, ale nemusíš tohle dělat."

Stál nade mnou, vytáhl si nůž ze zad a pomocí něj se snažil si rozříznout kožený obojek.

"Vím, že mi rozumíš," broukl jsem a vstal.

DL znovu zavrčel a napřáhl pěst.

Spolkl jsem strach a přistoupil, i přes hrozící nebezpečí z jeho pěsti, blíž. "Ukaž," natáhl jsem ruce k jeho krku a klasickou páskovou sponu rozepl. Obojek i s provazem jsem nechal spadnout na zem.

"Nemáš zač." Sedl jsem si opírajíc se o strom. DL vymotal provaz z obojkového kroužku a spoutal mě jím ke kmeni za mnou. Nebránil jsem se. Ne, když je tak agresivní.

"Víš, že..." zkusil jsem, jestli je zvědavý, co mu chci, ale on se na mě ani nepodíval, "...tak nic."

Odfrkl jsem si a založil ruce na hrudi. "A co teď? Máš plán, co dál?"

Celým lesem se ozvalo plesknutí, se kterým se na mé tváři objevil bílý otisk obří dlaně, který rychle rudnul. Nehledě na svůj věk, pohlaví nebo postavení vůči němu, jsem se rozplakal.

Čupnul si přede mě, vzal mou bradu a naklonil mi hlavu tak, aby lépe viděl mé slzy. Svůj obličej zkroutil do pohrdavé grimasy, našpulil rty a plivl mi na bradu.

Trhl jsem sebou ve snaze mu jednu ubalit, "KRETÉNE!" Nabral si plné dlaně spadlého listí a násilím mi je vecpal do pusy. Utrženým kusem svých kalhot mi ji převázal, abych ho nemohl vyplivnout.

Zašustělo křoví.

A já doufal v záchranné komando v čele s Tommym.

Ale tohle bylo příliš pošetilé přání.