HIS BATTLE SLAVE (Newtmas) [DOKONČENO]

34.

Probudil jsem se v ordinaci Tommyho doktora.

"Dobrý den," pomalu jsem se posadil. Byl jsem pěkně zmatený.

"No dobrý!" zasmál se doktor, na kterého jsem viděl přes Tommyho rameno, protože mě objímal.

"Ah, Newtie~" posmrkl si Tommy, "tak jsem se bál!"

Pousmál jsem se a pevně jej jednou rukou objal nazpět. Uteklo mi pár slziček.

"Omdlel jste," vysvětloval doktor, "ošetřil jsem vám ruku. Musím říct, že máte obrovské štěstí, protože jste v klidu mohl mít otravu krve. Také jsem se vám podíval do," odkašlal si, "abych zkontroloval, zda vám něco neudělal." Pak se podíval na Toma, "ten váš mě ale pořád hlídal, abych vám neublížil," založil si naoko dotčeně ruce na hrudi.

"Thomasi!" vykřikl jsem a doktor se začal smát.

Pustil jsem Tommyho celého od modřin, aby nebyl ke mně dlouho shrbený. "Děkuji, pane doktore."

Doktor přikývl, vzal si vatičku, dezinfekci, jehlu a niť a přešel k DL, "posaď se," ukázal mu na židli za ním.

DL se rozmáchl po doktorových rukách. Vše, co držel, popadalo po zemi.

"Tommy," poprosil jsem ho a on se s kývnutím vydal k DL, "chce ti jen pomoct. Chceš snad umřít? Věř mi, že bych byl rád. Uděláš mi tu radost?"

DL se podíval na doktora a v klidu se posadil.

"Svlékni si triko," požádal ho doktor. DL poslechl a já... no víte... koukal po doktorovi a jeho reakci. Už jen to, že mi tenkrát pomohl s Tommym, když zjistil, že se máme rádi, mě dohnalo k nápadu, jestli není... třeba jen trošičku... na kluky. Doktor zůstal s pootevřenou pusou.

Zatřepal hlavou, "teď to bude hodně štípat, ale musím to vyčistit a zašít."

Nabral si do ruk znovu to stejné, co mu vypadlo, ovšem sterilní a dal se opatrně do díla.

"Tommy," brouknul jsem a on ihned přišel. Tak moc jsem ho teď, když se na nás nikdo nedíval, chtěl políbit.

"Copak, bolí tě něco?"

"Ano, podíváš se mi na to?" Ukázal jsem si prstem na spánek.

"Nic tam nevidím," vydal ze sebe soustředěně.

"Musíš blíž," šeptnul jsem sotva slyšitelně.

"Ne, Newtie, nic nevidím," zamumlal mi kousek od kůže. Otřásl jsem se vzrušením. Natočil jsem hlavu k němu a dal mu malou pusinku na koutek rtů. Tommy se zatvářil překvapeně, tak jsem toho využil a políbil ho, abych vyjádřil svou veškerou lásku k němu.

"Newtie, ty si zahráváš," pověděl přísně.

"Já vím," usmál jsem se, "a dělám to rád~"

Opatrně jsem Tommyho podladil po dobitém obličeji včetně zlomeného nosu, který už nevypadal, jako po mém ošetření, ale spíš jako by se o něj postaral někdo s diplomem.

"Hotovo," ohlásil doktor v obličeji celý červený a my jsme byli nuceni se od sebe chtě nechtě odtáhnout.

Tommy si mě i přes mé protesty, že to zvládnu sám, vzal do náruče.

Na mysl mi najednou přišla jedna věc, "jak jsem se sem dostal?" Otočil jsem se na Tommyho, "ty cestu pěšky přece neznáš." Automatický jsem se podíval na DL, "to ty?"

DL nezaujatě přikývl.

"S Drtičem se známe už opravdu dlouho, ale nikdy tu nebyl sám... jakože bez provazů a lidí, kteří by ho zpacifikovali, kdyby něco provedl."

"Wooou," řekli jsme s Tomem zároveň.

"On... mluví?"

"Jo, naučil se to opravdu rychle" zasmál jsem se.

V tom se dveře do ordinace rozlétly a dovnitř vpadl Oliver, "miluju městské kamery!"

Dokráčel až k DL s obojkem v ruce, "decka, jde se domů. Máme toho hodně co probírat."

DL mu obojek vyškubl z ruky a zavrčel. "Tak hele, ty tupče, naval to zpátky! Vzpomeň si, kdo se tě ujal, když tě nikdo nechtěl! Vzpomínáš?!" Čekal s nataženou rukou, dokud mu DL obojek nevrátil. Nechal si ho poslušně zapnout, ale my tři jsme cítili, jak se v něm vaří krev.

"Vás dva radši nebudu řešit," řekl, když mě spatřil v Tomově náručí, "jdeme!"

...

Oliver držel v ruce opravdový bič. Před ním stál DL a bokem já s Tommym. Přišlo mi to naprosto absurdní.

"Newtíku, jak to bylo? Kdo z vás dvou dostal nápad jít do lesa? .. A nezkoušej lhát, poznám to."

Mně nemůže ublížit, a proto to musím vzít na sebe. Dlužím to DL.

Přistoupil jsem k Olimu blíž, "to jsem byl já. Vytáhl jsem ho a vzal ven, aby-"

"TO NENÍ PRAVDA!" vykřikl Tom.

"Tommy," sykl jsem pro sebe.

"To já ho pustil!" dodal.

"Nebyl jsi snad zamčený?" nakrčil Oliver obočí.

"Umím se dostat ven. Pustil jsem ho, aby jsi přišel o svého bojovníka. Na vině jsem já," obešel mě a postavil se před DL.

Pochopil jsem. Vzal jsem Oliverovi z rukou bič, "je můj, mám za něj zodpovědnost. Běžte, potrestám ho."

Oliver se dal na odchod a mně se nehorázně ulevilo.

Otočil se, "dělám si prdel. Chci vidět, jak trpí."