HIS BATTLE SLAVE (Newtmas) [DOKONČENO]

17.

Zastavili jsme před luxusním domem hrdě nesoucím číslo sedm. Ne, nejednalo se o číslo popisné, nýbrž o pořadové číslo umístění ve společenském žebříčku. Jinými slovy... pokud jste zloděj a čirou náhodou jdete kolem, víte, že u sedmé nejbohatší rodiny si kapsy rozhodně napěchujete už jen ukradením a prodáním jejich rohožky.

Vystoupili jsme a personál nás ihned zavedl za majiteli domu. "Newte, tohle je Brenda. Brendo, Newt," představil nás otec tmavovlasé, na krátko střižené, dívky.

"Jak dopadla jeho prohlídka?" optal se její otec mého.

"Je kompletně v pořádku." Cože? Však mu doktor řekl něco jiného. Proč lže?

"To rád slyším. Brendo, ukaž Newtovi svou laboratoř, než to tu pořešíme."

"Tak pojď," řekla z donucení a už mě táhla do útrob domu. Věnoval jsem Thomasovi poslední pohled, který mi byl opětovaný.

Brenda vypadala, jakoby její laboratoř byla zároveň jejím pokojem. Vysvětlovala mi, jak reagují různé kombinace sloučenin, ale já jí:
1) vůbec nerozuměl, páč mluvila moc odborně a,
2) nevnímal, neboť jsem měl starost o Toma.

"...zase další člověk, co nesouzní s mojí nepochopenou vědeckou duší," povzdechla si.

"Pojď," broukla a dovedla mě skrz několik dveří k zrcadlu. Naťukala na přístroj ve zdi kód a zrcadlo se proměnilo ve sklo.

To, co jsem viděl, během jediné sekundy pohřbilo veškeré mé já. Kolena se mi podlomila a já klesl k zemi. Ačkoli jsem již neviděl napříč zrcadlem, stále jsem měl před očima nahého Toma, jak ze spoře oděné nadržené dívky strhává oblečení.