HIS BATTLE SLAVE (Newtmas) [DOKONČENO]

32.

Probudil jsem se nad ránem s obrovskou bolestí v dlani. Svoji dírku a fakt, že nemůžu chodit raději nepočítám.

Jsem tak hloupý! Mělo mě napadnout, že mě zavázání rány špinavým kusem látky neuzdraví! Co-co když mám otravu krve?

Začal jsem vyšilovat, což mou bolest akorát stupňovalo. Prsty levé ruky a za asistence zubů jsem se snažil pevně utaženou látku z dlaně sundat, abych viděl, jak moc strašné to je.

Nešlo to, a proto jsem zavolal DL, který se bavil sloupáváním kůry z břízy. Jakmile viděl, že se mu jeho dílo - uzel - snažím zničit, nahrbil se a já poznal, že je zle.

"N-ne!" po zemi jsem se za pomoci zdravé ruky odsouval dozadu, dál od něj.

Chytl mě za vršek mikiny a hrubě postavil. Neohrabaně vzal mou ruku, aby se na ni podíval a já bolestí zařval. Vzhlédl ke mně, ale tentokrát se mi nechystal plivnout do obličeje. Vypadalo to, že přemýšlí.

"Musíme to sundat," posmrkl jsem si, zamrkal slzy a kývl k ruce. Po chvíli přikývl, vzal nůž a látku rozřízl. Dlaň jsem z ní vymotal a spatřil něco, z čeho mi bylo na grc.

On se s nožem v ruce trhnutím otočil za sebe.

"Co se dě-?"

Zpoza stromu vyskočil Tommy a sundal DL k zemi tak nečekaně, že mu nůž z ruky vypadl.

Srdce mi láskou poskočilo, ale teď nebyl čas na tyhle myšlenky. Pomalu jsem se ohnul a nůž od těch dvou odhodil bokem.

Šli do sebe jak nikdy. To, co se teď odehrávalo před mýma očima se nedalo srovnávat s jejich zápasem v aréně. Tommy do toho šel bezhlavě, nepřemýšlel, pouze se spoléhal na agresi a instinkty. Nebyl tu rozhodčí, který by hlídal dodržení ukončení souboje, když se jeden vzdá.

Docoural jsem se mezi ně a zakřičel, "DOST UŽ!"

Něčí pěst mě udeřila do ramene a jiná ruka mě odhodila stranou.

Pomalu jsem se sesbíral. Podíval jsem se po obou a opět... Tommy prohrával, ačkoli DL měl od něj ošklivě zničený obličej.

Nabral jsem šišky a začal jednu po druhé házet na DL, dokud nezměnil objekt svého soustředění. S adrenalinem v žilách a cílem někomu ublížit, mě chytl pod krkem.

"DL, Thomas se vzdává," zachrčel jsem, "a ty znáš pravidla souboje."

V duchu jsem se modlil, aby mě poslechl. Z očí mu pomalu mizel vztek a i stisk kolem mého krku povoloval.

Tak rychle, jak mi zadek dovoloval, jsem došel k Tommymu, který ležel na zádech.

"Přišel jsi mě zachránit," usmál jsem se a pár mých slziček se mi skutalelo po tvářích, "děkuju." Sehnul jsem se a objal ho, "miluju tě tak moc."

Tom si mě přivinul víc k sobě a šeptnul, "jde sem. Až ti řeknu, tak mu tohle," podal mi nenápadně nůž, který jsem až moc dobře znal, protože mi způsobil zranění na ruce, "zabodneš přímo do srdce."

"Nemůžu, Tommy."

"Zvládneš to, Newtie. Vím, že ano."