HIS BATTLE SLAVE (Newtmas) [DOKONČENO]

35.

Bič jsem pevněji sevřel v rukou. Stekla mi kapička potu. Ani Tommy nevypadal extra šťastně, ale už nebylo  cesty zpět.

"Noták! Newte, nemám celej den," popohnal mě nedočkavý Oliver.

Tommy přikývl. A já? Vymluvil jsem se na to, že si to prvně musím vyzkoušet o strom.

Švihl jsem málo a z kmene opadala kůra. Zděsil jsem se a za sebou uslyšel nadšený potlesk.

Věnoval jsem tomu dementovi znechucený výraz. "Newtie, do toho," podpořil mě Tom a já se se slzami napřáhl. Koukal na mě a já na něj. Zdálo se to jako hodina.

Oliver toho využil, hbitě vzal mou ruku do své a silně Thomase mrsknul.

"A teď ty," pustil mi ruku.

V tu chvíli se stal zázrak. Přiběhl Oliverův sluha.

"Pane, dorazili první hosté."

"Zrovna to začalo být vzrušující, sakra," postěžoval si a otočil si mě k sobě, "už víš, jak na to. Dokonči to. Večer pořádáme každoroční setkání nejbohatších teenagerů a jejich otroků. Buď tam, bude sranda."

Oliver zmizel odvádíc DL a já se vrhnul k Tommymu, "omlouvám se, Tom-"

"To je dobrý, bolest mi zase tak moc nevadí" pokusil se o úsměv. "Něco mi říká, že DL si s ním zažil daleko horší věci..."

Usmál jsem se, "jsem rád, že ho už nebereš jako nepřítele," podepřel jsem ho a vedl ho mu vymýt ránu.