HIS BATTLE SLAVE (Newtmas) [DOKONČENO]

4.

"Newte?" Vtrhla mi do pokoje služka. Nespokujeně jsem zamručel, protože byla sobota a já jsem ji chtěl strávit aspoň do oběda v obětí své peřiny.

"Pán si přeje, abyste s ním jel na ryby. Odjíždí za deset minut."

Mozek mi světelnou rychlostí nastartoval a já běžel, seč mi síly stačily, abych se oblékl a vyčistil si zuby. Upřímně, nikdy jsem neměl rád smrad ryb a ani to úmorné čekání, než se nějaká uráčí chytit, ale jako vzorný syn bohatého otce si nemohu dovolit moc odmlouvat.

"Otče, proč nejedeme k rybníku?" zeptal jsem se poněkud zmateně, když jsem si zjistil, že náš nový řidič zatáčí k lesu.

"Chci ti někoho představit," odpověděl stroze.

Vystoupili jsme na mýtině, kde stál náš zahradník. V rukách držel silné lano, jež svazovalo ruce vysokého statného chlapa s prošedivělými vlasy a naprosto neutrálním výrazem.

"Tohle, je Jett," poukázal na muže.

Na sucho jsem polknul. "Dobrý den," dostal jsem ze sebe s úsměvem, který měl skrýt mou nejistotu. Tohle musel být jeden z nich.

"Není třeba vytříbeného chování. Je to jen zvíře," pravil pohrdavě a já se zadíval na Jetta. Očividně mu vůbec nevadilo, že o něm tak otec mluví.

"Většinu trofejí, co máme doma, nám vyhrál on, takže jsem na něj náležitě pyšný," pousmál se hrdě otec. Ten úsměv... takhle se na mě nikdy nedíval...

"Ale teď k věci," na chvíli se vzdálil a pak přišel s klukem, o pár let starším, než jsem já. Měl na krku obojek a... byl nádherný. Stejně jako Jett měl nepřítomný výraz, ovšem od něj se lišil jistou známkou nevinnosti ve tváři. Pohledem jsem jej sjížděl a zastavoval jsem se na každém sebemenším detailu. Byl pouze v nátělníku, takže se zejména jeho ruce staly magnetem pro mé oči. Svalů měl všude tak akorát, aby to podnítilo mou fantazii.

Škoda jen, že se neusmívá. Vsadím se, že mu úsměv velmi sluší.

"Newte!" vykřikl otec, když mi podával klíč, evidentně od těch dveří, a já po něm nesáhl. "Posloucháš mě?"

Škubl jsem sebou, vzal jsem si klíč a sklopil hlavu, "n-ne. Omlouvám se."

"Říkal jsem, že je tvůj, takže odteď máš za něj zodpovědnost. Následující dny si na sebe budete zvykat a zároveň jej budeš cvičit pro další souboj."

"Další souboj?" nakřivil jsem obočí. Krucinál, co já vím o bojovém umění?

Otec si promnul kořen nosu, "za co jsem si tě zasloužil?" Nakázal Jettovi a zahradníkovi nasednout do auta a pak odjeli. Pomalu jsem se otočil na chlapce za mnou. Propaloval mě očima, v nichž se objevila kapka přítomnosti. "A-ahoj!" usmál jsem se nervózně.