HIS BATTLE SLAVE (Newtmas) [DOKONČENO]

Prolog

Jmenuji se Newt. Má rodina je desátou nejbohatší v zemi. Můžu mít téměř vše na co jen pomyslím. Téměř vše... Odmala mi chybí dvě věci - rodičovská láska a kamarádi. Spolužáci mě nenávidí kvůli rodinnému jmění, rodiče nezajímá, že mě šikanují. Známky, Newte, prospěch a vychování je to jediné, co nás zajímá - přesně tenhle druh výrazu ve tváři umí otec s matkou nasadit. Kdykoliv otevřu pusu. Kdykoliv u nich hledám pomoc.

Dost často se cítím jako by mě drtila dvě mlýnská kola. Na jedné straně se mi dostává pekla od spolužáku, na druhé trpělivě snáším povýšené pohledy a posměšky devíti bohatších rodin.

A aby toho nebylo dost, ještě na mě tlačí rodiče, abych byl společenštější, vychovanější, sofistikovanější, povýšenější, inteligentnější, zajímal se o světovou burzu, dějiny, politiku... Někdo by jim měl připomenout, že ve svých osmnácti už toužím po jiných věcech než se jim zavděčit a zaprodat celé své já.

Pamatuji, jak jsem se v deseti letech po nocích učil náš rodokmen s podrobným popisem každého, kdo měl s námi společný byť jen kousek DNA.

"Běž si zopakovat násobení čtyřmístným číslem," byla jejich reakce po mém vyčerpávajícím přednesu o předcích. Žádná pochvala, žádné obejmutí malého kluka, žádná láska.

Možná se má rodina zdá až stereotypně nudnou a já nebudu tvrdit, že je tomu jinak, ale... ale je tu jedna věc, ve které naše rodina vyniká nad ostatními.

V přijímací hale se nám lesknou poháry, především zlaté. Rád bych věděl víc, ale nikdo mi v životě neřekl, jaké sportovní aktivity se bezejmenné trofeje týkají.