HIS BATTLE SLAVE (Newtmas) [DOKONČENO]

31.

Thomas mohl pouze bezmocně sledovat, jak mu osobu, pro kterou by bez váhání nasadil svůj život, unáší hromada špíny a svalů.

Měl nehorázný vztek, který každým okamžikem stoupal. Krev se mu vařila v žilách. Vzal balík slámy, který měl jako postel a hodil ho po mřížích.

"Tady... To ho uspí, protože upřímně, pánové, vy byste proti němu neměli sebemenší šanci," uslyšel pohrdavý Oliverův hlas.

"HEJ!" zařval z plných plic. Jediné, čeho se mu dostalo, byl zvuk odjíždějícího auta.

Thomas však neztrácel naději. Oliver v tom autě nemohl odjet. Prostě nemohl! - říkal si v duchu a nabral co největší vzduch do plic, "HEEEEEEEJ!"

Se řvaním takto pokračoval dlouho, dokud ke mřížím nedoběhl skutečně ten, kterého potřeboval. Oliver odemkl a pevným krokem věšel dovnitř s paralyzérem v ruce. "Co tady řveš, ty demente?! Musíš rušit mou, už tak těžce vybudovanou, večerní pohodu?!"

"Vím, kudy šli!" vykřikl Thomas, aby zarazil jeho monolog.

Oliver zacouval, "t-ty mluvíš!"

Thomas pouze protočil očima, vyhnul se zmatenému chlapci a rozutíkal se do útrob tmavého nočního lesa.

Byl jsem zavřený příliš dlouho - strašilo ho jeho vlastní svědomí. Obával se, aby s tolika hodinovým náskokem, co Drtič lebek měl, byl jeho Newt v pořádku.