Our story/ Ben Hardy❤

37. i'm happy only with you

Minulá část:

,,Nikam vás nepustíme, dokuď nám to neřeknete!" Řekne Rami a já si povzdychnu. Promiň Katie. ,,Musíme za Katie" řeknu a všichni zalapají po dechu. ,,Cože?!"

,,Ty se výdáš s Katie?!" Zeptá se Ben a já přikývnu. ,,Jo" vzdychnu a Ben se otočí na Joeyho. ,,A ty to taky víš... Proto pořád to, že jedete nakoupit" ,,jo" řekneme s Joeym jednohlasně a Ben zatne ruce v pěst. ,,To si snad děláte srandu ne?! My se pomalu hroutíme kvůli Katie a vy se s ní stýkáte za našimi zády?!" Zakřičí a musím uznat, že takhle naštvaného a zklamaného zárověň jsem ho ještě neviděla. ,,Teď nemám čas ti to vysvětlovat" řeknu už taky naštvaně a popadnu klíčky od auta.

Hodím je Joeymu a ten hned vyjde ze dveří. ,,Katie chvilku počká, než nám to jen vysvětlíš" ,,Katie je v nemocnici, takže ne, nepočká" řeknu a Ben se opře o zeď. ,,Co jí je? Je v pořádku?" ,,V klidu, vysvětlí ti to sama Katie, tak pojď jdeme, protože hádám, že asi doma nezůstanete" řeknu a oni přikývnou na souhlas. Nasedneme do auta a vyjedeme.

,,Nemůžeš jet rychleji?!" Vypadne z Bena po půl hodině naštvaně a já se na něj otočím. ,,Jestli se chceš vybourat, můžeš" řeknu a on se naštvaně opře. Zbytek cesty všichni mlčíme a v 15:00 dojedeme k nemocnici.

Všichni hned vystoupíme a kluci skoro běží dovnitř. Já je s těží následuju. ,,Dobrý den, můžu se zeptat na stav Katie Grey? Měla by tu být" vychrlý Ben na recepční a ona se usměje. ,,Jistě, běžte do pokoje číslo 215" usměje se a my poděkujeme a odejdeme.

Z pohledu Katie:
Přijedeme do nemocnice a hned mě odvezou na ambulanci. ,,Dobrý den, tak co se děje?" Zeptá se doktor, ke kterému chodím od začátku těhotenství. ,,Dobrý den, seděla jsem na gauči a když jsem se zvedla, uviděla jsem krev a trochu jsem zpanikařila, takže jsem hned volala sanitku" řeknu na jeden nádech a on přikývne. ,,Tak se na to podíváme". Hlavně ať je ten prcek v pořádku...

,,Takže je to kvůli nadměrnému stresu, jak jsem předpokládal" řekne a já si povzdychnu. ,,Prosím, že je to malé v pořádku?" Zeptám se zoufale a on přikývne. ,,Ano je, ale opravdu by jste se neměla tolik stresovat, protože příště by to nemuselo dopadnout dobře" řekne a já přikývnu. ,,Takže můžu domů?" ,,Jste se zbláznila?!" Vykulí oči a já si povzdychnu. ,,Alespoň dva dny si vás tu necháme, aby jsme viděli, jak to jde dál" řekne a potom do ordinace přijdou sestřičky a odvezou mě na pokoj. ,,Děkuju" stihnu ještě říct a potom se nechám převézt na pokoj.

Musím říct, že pokoj vypadá nádherně. Je tady televize, menší knihovnička a velké okno. Je natřen na oranžovou, takže působí světle a je propojený s koupelnou, což já opravdu uvítám. ,,Chcete něco?" Zeptá se mile sestřička, když mi pomůže si lehnout. ,,Jestli můžu poprosit o čaj" mile se usměju a ona přikývne. ,,Zachvilku tu bude" řekne a odejde. Pohodlně se zavrtím a zavřu oči. Už skoro usínám, když v tom se otevřou dveře a v nich stojí ... Ben

Ano, opravdu tam stojí Ben. Zalapám po dechu, ale nestihnu nic říct, protože ke mě hned přijde a já čekám, že mi jednu vlepí, ale on mě hned obejme. Odtáhnu se, protože co si budem, to břicho mě dost bolí a Ben se na mě koukne. ,,Lásko, proboha co se stalo, že si odešla?" Zeptá se a sedne si ke mě do křesílka. ,,A co se ti stalo?" Řekne hned potom a já si povzdychnu.

,,Jen jsem trochu krvácela" řeknu jen tohle, protože nevím, jestli mu to chci říct... ,,Proč? Ty si spadla? Nebo... Nebo ti někdo něco udělal?" Zeptá se nervózně a já zakývu hlavou v nesouhlas. Musíš mu to říct Katie! Tři měsíce jsi mu lhala! Ozve se moje podvědomí a já opět souhlasím. ,,Buď v klidu nic mi nikdo neudělal... Já jen... No... Víš... Odešla jsem, protože jsem těhotná" vydechnu a on zalapá po dechu. ,,Cože?! A proto si odešla?!" ,,Jo... Řekl se na fashion weeku, že nechceš dítě. Že ho chceš tak za šest let a já se toho dítěte prostě nedokázala zbavit a ani jsem nechtěla a nic jinýho, než odchod, mě nenapadlo" odpovím mu a on mě chytne za ruku.

,,Zlato, ani nevíš jak jsem rád, že jsi těhotná. Byl to jen odhad, nemyslel jsem to vážně... Ani nevíš, jak jsem rád zlato" řekne a hned mě políbí a musím říct, že mi neskutečně chyběl a aniž bych si to uvědomovala, začnu brečet. ,,Co se děje? Si v pořádku?" ,,Jo... Jen si mi neskutečně chyběl" řeknu a znovu ho políbím. ,,Co se ti teda stalo?"

,,Od tý doby co jsem odešla jsem ve velkým stresu a dneska jsem si přečetla článek v News a bylo tam o tobě, že si začal pít a tak... A já jsem se rozbrečela a už to bylo prostě moc a když jsem vstala z gauče, byla tam krev a já věděla, že je to háji, ale naštěstí je prcek v pohodě" usměju a on taky. ,,Takže si ve třetím měsíci?" ,,Jo, jsem" přikývnu a on zaboří hlavu do matrace postele. ,,Pane bože já budu táta!!! To je neskutečný" řekne a já se zasměju a svojí rukou mu vjedu do vlasů. ,,Miluju tě" řekne a koukne se mi do očí. ,,Taky tě miluju" řeknu a políbím ho. A to je poprvé, co jsme si to řekli.

Ahoj❤ tak jsem dneska ještě jednu stihla a jsem za to ráda❤ snad se vám líbí. Chci vám taky poděkovat za překročení 400⭐ jste neuskuteční❤