Do posledního dechu ✓

17. Zabij bližního svého

No, snaha to byla marná. Aspoň po první dva týdny. Začátkem týdne třetího se Theo rozhodl ji podpořit a Hermiona nakonec taky, takže se věci ohledně jejich skromného odboje daly nějak do pohybu, třebaže prakticky pořád jen spekulovali, ale nic nepodnikali. Nicméně, i za to byl třeba sám Theodore nesmírně rád, protože aspoň přišel na jiné myšlenky.

A co se právě jejich nezvoleného, ale přesto oficiálního vůdce týče, Theodore byl den ode dne vyčerpanější. Smrtijedská sezení se sice opravdu konala jednou za tři dny, jak nařídil Voldemort, proto měl tedy víc času na sebe, svou holku i Blaise s Hermionou, ale toho času nevyužil, jelikož se marně snažil vypátrat aspoň nějakou stopu, která by je zavedla k Dracovi - a když ne k němu, tak aspoň k informaci, kde sakra je, jak na tom je a zda je ještě mezi živými. Ach ano, Theo vážně zvažoval i tu možnost, že Draco by mohl být mrtev. Přece jen... Je někde s Bellatrix, patrně je navštěvuje sám Voldemort, jelikož není ani trochu nervózní z toho, že mu zmizli dva ze tří nejhlavnějších smrtijedů. Takže hadí ksicht ví, ale nepoví. Dobře, tak zrovna Bellatrix by Draca asi o život nepřipravila, na to jí na synovci příliš záleží, takže se Theodore zoufale krmil myšlenkou, že by měl být Draco vlastně mimo ohrožení života.

Jenže... jenže v těchto temných, zasraných časech nemůže člověk věřit ani bratrovi, tak říkajíc. A navíc, otázkou taky bylo, jestli Draco vůbec dokáže ustát to, čím si prochází - jestli dokáže bojovat s tím, co si pro něj Bella přichystala, jestli dokáže bojovat proti svému temnému já; jestli ho Bellatrix či sám Pán Zla už nezlomili.

Ale Theo věřil tomu, že ne. Všichni v sobě máme bojovníka, který svou největší sílu ukáže právě v takových krizových situacích. A Draco Malfoy je neuvěřitelným bojovníkem. Dokazuje to nejen sám sobě, ale i jemu, Blaiseovi, Daphné, své matce i svým smrtijedským kolegům každý den už nějaký ten rok. Takže tohle zvládne, musí, protože pokud ne, pokud Bellatrix Draca zlomí, pokud propadne temnotě, pak bude jejich největším a nejnebezpečnějším nepřítelem a oni s ním jako s nepřítelem budou muset zacházet. O tom nebylo pochyb. Pokud se z Draca stalo něco třeba jen z části podobného Belle, což je dost možné, tak se stane velice nebezpečným - Draco je sám o sobě chladný hajzl a dokonale umí umlčet své svědomí, když potřebuje, takže...

Tohodle se Theo bál možná víc než toho, že by mohl být jeho dlouholetý kamarád mrtev. Se smrtí se totiž člověk dokáže vyrovnat mnohem rychleji, než s tak rapidní změnou někoho, kdo je mu velmi blízký.

Jelikož je Theodore tak trochu myslitel, jak ho rád nazýval Blaise už v Bradavicích, měl už dávno vymyšlený plán, kdyby došlo k tomu, že by se Draco vrátil, ale nebyl už tím, čím býval. Ten plán zahrnoval Hermionu Grangerovou. Rychle mu totiž došlo, že za všechny ty Dracovy podivné nálady, kdy byl tak nějak high, mohla ona. Došlo mu i to, že ho dělá silnějším a téměř neporazitelným, když jde o ní a její bezpečí. A jelikož to, co člověka dělá neuvěřitelně silným, je zároveň i jeho největší slabinou... Věřil tomu, že Grangerová by ho dokázala vrátit zpátky, kdyby se opravdu snažila a kdyby to velmi šikovně zahrála.

Ačkoliv... hereckých schopností možná nebude třeba. Za těch několik týdnů mu došlo i to, že se Hermionin postoj k Dracovi poměrně změnil. Už před nějakou dobou pomyslel na to, že aura mezi těmi dvěma je jiná a teď věděl, že se nemýlil. Dodnes si dokázal naprosto jasně vybavit výraz v její tváři, když ji tu osudnou noc informoval o tom, co se stalo. Poznal, že věděla, že je zle už v momentě, kdy prošel dveřmi sám, bez Draca. Ale taky poznal, že neztrácí naději a že se sama sebe v mysli snaží uklidnit tím, že jeho nepříchod zákonitě nemusí znamenat něco strašného. No... Když jí vzápětí řekl to, co jí řekl, její oči v tom momentě zhasly, jako by na ně někdo použil Nox. Tvář jí povadla a on by přísahal, že slyšel i její zběsile bušící srdce. Viděl, že má strach, bála se o něj, bála se o Draca a bála se toho, co ho čeká a co víc, bála se té změny, na kterou nebyla připravena. Tu noc pak proseděla v Dracově křesle, natočena ke krbu a tupě hleděla do plamenů ohně. Nespala, ostatně jako nikdo z nich.