I já jsem se rozhodla se velice neoriginálně připojit k sepisování psacích příruček. Snad zde najdete něco, co vám alespoň trochu pomůže.
Upozornění: Příručku jsem začala psát pět let nazpět, s některými věcmi se už vůbec neztotožňuji.
Už nevím, kdo to byl, ale každopádně děkuji za tip na kapitolu, opravdu moc. Upřímně, tak nějak nevím, jak s úvodem začít, protože chci říct hrozné množství věcí, ale asi v první řadě vyjádřím, čemu se vlastně budu věnovat. Zkrátka půjde o příběhy, které zprostředkovávají zvířata, jsou tedy vyprávěči. Mohla bych psát o zvířatech v příbězích obecně, ale zvířata jako vyprávěči jsou mi bližší.
Jestli vám celkově přijde, že se vyjadřuji nějak divně, že to nezní jako já, tak je to možné. Já jsem se dost změnila, což byl vlastně ten důvod té mé pauzy, ale také cítím, že mě dost ovlivňuje škola. Totiž, pro ty, kteří to neví, tak studuji českou filologii (a sociologii, ale teď mi jde hlavně o to první) a trochu mi to formuje i mé názory na samotné psaní o psaní a hlavně celkové zacházení s jazykem. Jestli to tady ještě není znát, jsem ráda, ale jen abyste na to když tak byli připravení. Mimochodem, časem se tu možná objeví pár kapitol, které budou inspirovány tím, co ve škole probíráme, tak snad se vám budou líbit.
Co se týče té mé pauzy, není to pauza stylu „nebudu teď nic dělat". Na Wattpadu jsem sice svou aktivitu utlumila, ale chci se rozhodně vrátit k těmto radám, ke čtení alespoň mých nejoblíbenějších příběhů, ačkoli už nebudu mít prostě tolik času ani nálady komentovat cokoli, na co tady narazím, a možná časem i k recenzování. Co se týče samotného psaní, tak už od začátku té pauzy tvořím jeden příběh, ale dost osobně se mě dotýká, takže mám stále strach to zveřejnit, i když jsem ve fázi, kdy jsem přesvědčená, že to udělám. Jako to bude s nedopsanými Vadnoucími květy, k tomu se vyjádřím právě u toho příběhu (a já doufám, že pravdu vyjde, přece jen, po dvaceti (ano, dvaceti, nedivte se tomu. Jsou kratší než mé obvyklé) kapitolách to snad už nevzdám). Takže ano, časem se ode mě něčeho dočkáte a i když si nejsem jistá, jestli mě takovou přijmete, pevně doufám, že ano, protože já jsem se nestala někým jiným, já jsem taková byla vždy, jen jsem to teď objevila.
Mohla bych tu zaplácat ještě desítky odstavců tím, jak se věnuji svému seberozvoji a hledám svou vlastní cestu, ale to by bylo celkem mimo kompetence této příručky a stejně o tom asi psát budu, ale to bude také vysvětleno u toho nového příběhu. Začala bych tedy konečně skoro po čtyři sta slovech o tématu této kapitoly. Tak tedy, zvířata jako vyprávěči. V podstatě budu srovnávat dvě knihy a ukazovat prostřednictvím rozdílů mezi nimi, jak se dá s takovým zvířetem jako vyprávěčem zacházet. Mimochodem, první zmíněnou knihu a vlastně celou sérii vřele doporučuji. Když mi to sestra půjčila, četla jsem to jen proto, abych jí udělala radost, ale vážně mě to hodně mile překvapilo. Nicméně ani druhá kniha není k zahození, i když její anotace je dost infantilní. Ale dost, tohle nemá být recenze.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Anotace: Všichni psi jednou přijdou do nebe... Ale nejprve musí splnit své poslání. Autor románu Psí poslání, který si zamilovali čtenáři po celém světě, Bruce W. Cameron je přesvědčený, že jeden pes se může narodit několikrát za sebou, aby se mohl zdokonalovat v rozličných dovednostech a aby mohl čím dál tím lépe chápat člověka. I hlavní hrdina knihy se na svět vrací znovu a znovu. Jeho první pokus dopadá tragicky. Potom hledá smysl života jako neposedný retrívr malého chlapce Ethana. Ani tahle pokus nemá dlouhé trvání. Když se narodí znovu, nosí v srdci jediné přání – znovu spatřit Ethana, kterého nadevše miluje...
