Rady do větru

Papír x klávesnice

Zdravím. Rozhodla jsem se v této části naťuknout staré dobré téma, jestli psát na papír nebo do počítače. Nebudu rozhodovat, co je lepší, protože to je ryze individuální záležitost a myslím, že bych se nedobrala k výsledku, už jen z toho důvodu, že já dělám obojí.

Ano, já vím. Většina autorů to má prostě tak, že dokáže používat jen jeden způsob, ale já jsem vůbec občas s tím psaním zvláštní. Dokážu klidně ze dne na den přepnout z ich do er formy a naopak nebo se vůbec soustředit na více příběhů najednou. A psaní ručně nebo na počítači u mě není výjimkou.

Jsou příběhy, u kterých si ani druhou verzi představit neumím. Třeba psát takové Oko bouře nebo Prach ve větru na počítači by prostě nešlo. Nefungovalo by to, nebyla bych schopná nic vytvořit. A naopak, představa, že píši ručně Noc ve tvých očích nebo Polibek vypůjčeného času, je přinejmenším zvláštní. No, a pak jsou věci, u kterých je mi to vážně jedno. Třeba prvotní verze Silnější než krev vznikla celý ručně. Stejně jako velká většina Hausbótové války. No, a teď to tvořím, nebo jsem spíše tvořila, na počítači a nepřišlo mi to vůbec nezvyklé.

Teď se mě asi zeptáte - Tilly, a jak rozhodneš, co psát ručně a co na počítači? Popravdě, nevím, jestli vám odpovím nějak srozumitelně. Ještě se k tomu dostanu, ale pokud skupujete sešity v tak velkém množství jako já a jen tak se vám doma povalují, prostě vás to láká. někdy si prostě řeknu, že se mi nechce to ťukat do počítače, že chci, aby má ruka klouzala po papíře, že chci škrtat místo mazání a tak dále... Jinými slovy, já nevím, jak se rozhoduji.  Asi podle nálady. Ne, je tady více aspektů, ale zase, k tomu se dostanu.

Víte, člověk by řekl, že výchozí je pro mě psaní na počítači, ale to není tak úplně pravda. Já jsem začínala ručně. Popravdě, má první věc psaná původně na počítači byl už příběh, který považuji za celkem dobrý. Bylo mi asi patnáct nebo tak nějak. Sem jsem to nějak nezveřejnila, protože nevím, jestli to sem dát jako oficiální příběh nebo si z toho mám utahovat (ono se to nehodí ani na jedno), ale to, jak pozdě jsem to psala, ukazuje na to, že jsem opravdu dlouho, dlouho psala jen ručně. Teď je pro mě jako normální počítačové psaní, vyjde to tak nějak nastejno.

No, ale účelem nebylo se tady vykecávat, jak to může vypadat, ale tím, že je to pro mě rovnocené, můžu sepsat, jak takové ruční a počítačové psaní vypadá a jaké jsou mezi tím rozdíly, nebo spíše takové hlavní prvky. Některé jste se možná dočetli i v jiných příručkách, ale troufám si říct, že některé hodně lidí nezná, protože preferují buďto jedno nebo druhé a tak oba neprovozují ve skoro stejném množství. Začneme tedy ručním psaním:

Ruční:

1. Otravné přepisování do počítače - Ano, začnu tímto obvyklým bodem. Ale když ono je to vážně strašně, strašně otravné. Já to mám ještě tak, že to nikdy nepřepisuji doslova, kvůli jistému důvodu, ke kterému se ještě dostanu, stejně minimálně půlku pozměním, ale i tak mě to nebaví. Totiž, ono je to asi dáno i tím, že jsme kdysi ve škole měli takové hodiny informatiky, kdy jsme na začátku museli přepsat kus textu z papíru do počítače a tak se mi to znechutilo ještě více než většině lidí, co musí přepisovat, ale považuji to za nejméně příjemný bod celého ručního psaní. Asi si někoho najmu, aby to dělal za mě.

2. Méně chyb - A teď něco pozitivnějšího. Možná jste si všimli, že já nemám moc problém s gramatikou, ale překlepy jsou má slabina. No, a když píšete ručně (a nepletete si z nějakého neznámého důvodu tak "podobná" písmenka jako "m" a "ch" jako já), překlepy se dělají docela těžko. Já osobně se přepisuji, jen když se snažím něco naškrábat hodně rychle (no, ale to pak píši i mimo řádky, takže je to vlastně jedno), rozhodně se mi to stává mnohem méně často než překlepy na počítači. Já vím, že je to v podstatě k ničemu, když tu ruční verzi čtu jen já, ale mám z toho pak dobrý pocit.