Rady do větru

Vývoj postav, recenze

Slíbila jsem napsat cosi o vývoji postav, tak jdeme na to. Samozřejmě, že když píšete krátkou povídku či novelu, není nějaký vývoj nutný, ale ve většině děl tady na Wattpadu by se nějaký hodil. Je totiž poněkud zvláštní, když postava přes všechno zůstane stejná. Přemýšlela jsem, jak to pojmout a nakonec jsem se rozhodla vypsat, co může postavu změnit.

1. Jiná postava: Lidé se prostě navzájem ovlivňují. Je více než pravděpodobné, že když někoho hodně dobře znáte, změní vás. Ať už k lepšímu, nebo k horšímu. V příběhu je ale nutné pamatovat, že to nějakou dobu trvá, a, a to především, je to komplikované. Pokud chcete něco takového v příběhu ukázat, měli byste věrně zachytit postavy v různých fázích této změny.

Není třeba popisovat každý den, to vůbec, ale když prostě napíšete jen to, že postava byla taková a nyní je maková, čtenář se bude cítit podvedený. Zkuste přihodit třeba nějakou vzpomínku z doby, kdy se měnit začínal.

Každopádně, ujasněte si i věci okolo té druhé postavy, té, kvůli které se dotyčný změnil. Udělala to schválně? Nezapomínejte na ni.

2. Po velké události: Většinou jde o špatnou událost, ale můžete pochopitelně psát i o nějaké dobré. S tímto se dá krásně pracovat, protože...no, nejlepší bude, když zmíním konkrétní příklad.

Představte si, že postavě zemře někdo blízký. Je to asi hloupý příklad, ale nejlépe se to na něm uvádí. Pomiňme případy, kdy by postava smrt brala jinak než jako smutnou událost. Jak se po tomto většinou chovají reální lidé? Jsou zamlklí a zoufalí, alespoň po nějaký čas. Rozhodně to není tak, že si člověk jednou popláče a je to v pořádku.

Takže mnohem lepší než jedna obrovská srdcervoucí scéna, která stejně polovinu čtenářů bude iritovat, je, když to vaší postavu změní, i kdyby jen dočasně. A tak to je se všemi velkými událostmi. Působí to důvěryhodněji.

3. Věkem: Kdo z nás byl kdysi stejný jako dnes? Člověk získává zkušenosti a mění názory i sebe.

Dejte si pozor, aby se dotyčná postava v příběhu opravdu chovala jinak. Dítě prostě nebude stejné jako dospívající nebo dospělý – především prostě přemýšlí jednodušeji. Musí být znát rozdíl.

Ještě těžší pravděpodobně je, když to popisujete bez časových skoků – postava dospívá po čas příběhu. Asi si netroufnu radit, jak přesně by to mělo být, ale pamatovala bych na dvě věci – řiďte se podmínkami, ve kterých postava žije a také je dobré udělat to, co popíši v dalším bodě. Není to možnost pro všechny, ale stojí to za to, zkusit.

4. Vývoj k předurčenému: Není to tak úplně možnost, jak se postava může změnit, ale spíše způsob, jak to udělat, když vám vývoj postav moc nejde. Možná by šlo určit si, jaká bude postava na konci vývoji a přizpůsobovat tomu situace, které ji potkají. Jinými slovy, jít na to od konce.

Představme si to jako labyrint. Když postava nemíří k předurčenému, v podstatě nemůže zabloudit, protože neexistuje východ. Ten určíte až úplně nakonec. Ale může se v tom bludišti zamotat tak moc, že se žádný východ neotevře. Zatímco u vývoje k předurčenému tam ten východ je, a vy k němu jen hledáte cestu. Samozřejmě, můžete se ztratit a nikdy ho nenajít, ale riziko je o něco menší než u prvního případu. U toho prvního je to ale zase více dobrodružné, protože prostě víte, že pro vás žádný východ nemusí existovat. Je to jen na vás, do kterého labyrintu vstoupíte.

5. Celým životem: Někdy se ale postava může prostě vyvíjet přirozeně, na základě malých střípků jejího života. Považuji za vhodné u každé situace, kterou napíšete, přemýšlet, jak by mohla formovat budoucnost postav. Troufám si říct, že většina scén je předurčena k tomu, aby mohla postavu ovlivnit, pokud nepíšete samou vatu. Ale málokdy si potenciál té scény pisatel uvědomí. Přemýšlejte o tom, co píšete. Psaní není koníček, psaní je životní styl.