Rady do větru

Adventní kalendáře

Zdravím vás u další kapitoly. Ano, jdu s křížkem pro funuse, jelikož je konec prosince a všechny letošní advenťáky by měly být dopsány, ale vlastně je to příhodnější než to napsat třeba 1. prosince. A ostatně, nic vám nebrání začít právě teď psát advenťák na příští rok. Ale k tomu se dostanu.

Co to vlastně je, takový adventní kalendář? Je to příběh klasický o 24 kapitolách, ve kterém si čtenáři namísto kostičky čokolády každý den snědí jednu kapitolu. A na rozdíl od čokoládového kalendáře se tady nedá podvádět, pokud autor nezveřejní vše najednou, opravdu nemůžete vyjíst všechna okénka v jeden den. (Já jsem byla to trpělivé dítě, ale moje sestra jeden rok vyjedla i ten můj. Jsem ta mladší.)

Tato kapitola se ponese částečně ve znamení náhodných nakopnutí, proto s nimi začnu už tady a napíšu, co mě kdy napadlo ohledně formy advenťáku:

-         Co kdyby neměl 24 kapitol, ale třeba 48 kratších, a vydávali byste dvě denně?

-         Co kdyby to byl advenťák z pohledu více než jedné postavy? S více než jednou dějovou linkou?

-         Co kdyby měl tento příběh pokračovaní, vycházející například od Vánoc do Silvestra, nebo, pokud by to byl plnohodnotný druhý díl, tak od 1. do 24. ledna?

-         Co kdyby to byl advenťák psaný formou drabble?

Nebo to může být naprosto klasický adventní kalendář. Pokud ho však neodlišíte formou, a vlastně i v případě, že ano, tak pravděpodobně nechcete, aby byly kalendáře jako přes kopírák. Teď se dostanu k části, kterou jste už možná slyšeli od někoho jiného, ale zkusím to vysvětlit podle sebe.

Hodně vánočních příběhů jede podle klasického scénáře. Na začátku je někdo, kdo nenávidí Vánoce (protože ty jsou středobodem advenťáků), ale zamiluje a jeho drahá polovička ho bez ohledu na to, jaký má ten člověk k nenávisti důvod, silou lásky přesvědčí, že Vánoce jsou naprosto úžasné a všichni je budou milovat. Nebo máme postavu, které jsou Vánoce tak nějak ukradené, ale stane se vánoční zázrak a ona je najednou opěvuje.

Já vůbec nechci tvrdit, že by advenťáky neměly být o Vánocích. Ano, samozřejmě můžete sepsat v zásadě zimní příběh, který tolik nebo vůbec o Vánocích nebude, ale jestli je tam chcete mít ústřední, je to naprosto v pořádku. O tom ostatně advenťáky jsou. Víte, já jsem v tomhle ohledu takový Grinch, ale i já zbožňuju vánoční atmosféru, světýlka, padající sníh, kouzlo, které vánoční příběhy přinášejí a nemyslím si, že o to nutně musíme přijít. Jen to jde i jinak.

-         Co kdyby někdo neotočil pohled na Vánoce o 180 stupňů, ale prostě ho jen malinko poupravil? Protože věřte nebo ne, to, že někdo zjistí, že zajeté koleje nefungují, neznamená, že hned postaví celou novou trať, většinou jen upravuje kousek po kousku a až úplně nakonec je nová trať k nepoznání.

-         Co kdyby někdo zkrátka Vánoce neslavil? Může slavit nějakou obdobu, to vám poskytne například i prostor vykreslit jinou kulturu, nebo jednoduše nic, a je jen na vás, jestli budete z pohledu této postavy popisovat, jak slaví Vánoce ostatní, jaký k tomu bude mít postoj, nebo opravdu můžete Vánoce úplně vynechat a ponechat váš příběh jako zimní.

-         Co kdybyste popisovali Vánoce v nějaké krajině, kde je v prosinci léto? Kontrast mezi typickými vánočními ozdobami a horkem a sluncem by příběhu mohl dodat úplně novou atmosféru.

-         Co kdyby vaše postava neměla ale ani nezískala nějaký vyhraněný názor na Vánoce? Věřte nebo ne, lidem to může být docela jedno. Znám i takové, co si například nedávají dárky.