Rady do větru

Recenze, imaginární světy

Dále jsem tedy chtěla napsat, jaký by měl být člověk, který s do recenzí hlásí. Některé body jsou docela jasné, ale existují autoři, kteří je stále nepochopili. Některé se vás zase mohou dotknout, ale musíte brát v potaz, že já jsem také jen člověk a nedokážu tady psát všechno úplně objektivně. To znamená, že některé věci jsou jen můj názor. Tak, jdeme na to. Jací byste měli být, když chcete kvalitní recenzi?

1. Umějte přijmout kritiku: To je podle mě stěžejní. Jestli víte, že s tím máte problém, buďto se do recenzí vůbec nehlaste, nebo je berte jako nutné zocelení vašeho autorského ega, a podle toho k nim také přistupujte. Kvalitní autor recenzí vás nechce urážet, nechce vás zesměšnit. Chce vám pomoct a předat své možná bohatší zkušenosti. Úplně sami se v psaní nikdy nezlepšíte, nebo alespoň ne tak moc, jako když si necháte poradit.

2. Diskutujte: Je to pravděpodobně jeden z těch kontroverznějších bodů, ale můj názor je ten, že když člověk pod recenzi, která má třeba 2000 slov, napíše jen „díky za recenzi, zamyslím se nad tím", nebo nic, je to trochu neuctivé. V druhém případě ani nevím, jestli ji dotyčný četl, v prvním mám zase dojem, že si toho z ní moc nevzal. Netvrdím, že byste měli napsat kilometrový komentář, ale vždy se najde alespoň jedna věc, ve které se s autorem recenze neshodnete, nebo alespoň stojí za zmínění. Například:

„O pravopisných chybách vím, už na nich pracuji."

„Jo, jasně, už jsem si uvědomil/a, že ta postava je plochá, ale nějak nevím, jak to mám napravit. Mohl/a bys mi poradit něco konkrétního?"

„Asi ten příběh přepracuji, došlo mi, že je celý špatně."

„Potěšilo mě, že máš rád/a Jane, je to i moje oblíbená postava."

3. Neuctívejte: Není ale zase dobré považovat autora recenze za boha. I on se může mýlit, a když si myslíte, že se to stalo, klidně mu to napište. Já jsem si třeba myslela, že jeden zápis přímé řeči je špatně, a jsem ráda, že mi čtenáři recenzí ukázali, že se pletu. Také nestavte jeho názor před váš. Pokud prostě uvnitř cítíte, že jste něco udělali správně, a on je třeba jediný, kdo vám to vytkne, není potřeba kvůli tomu celé své přesvědčení překopat. Je to stále jen člověk, má své preference a své důvody, proč se mu třeba nějaké věci nelíbí.

4. Přihlašujte se, jen když o tu recenzi opravdu stojíte: V každém případě totiž autorovi recenzí berete čas (ano, jsou i věci, které za ten čas stojí, ale jsou v menšině, protože valná většina příběhu na Wattpadu není kvalitních), a pokud je povídka špatná, tak i dobrou náladu. Pokud chcete vědět, co vylepšit, jak se posunout dále, udělá to pro vás rád. Ale pokud se přihlašujete jen tak do počtu, nebo proto, že si chcete zvýšit ego či počet čtenářů, nebo když vás v nejhorším případě přihlásí někdo jiný, aniž byste to chtěli (i když, pak je to spíše chyba toho, kdo podal přihlášku, než samotného autora povídky), je to špatně. Ten, kdo vám dělá recenzi, na to většinou přijde a dost ho to pak mrzí nebo se může dokonce naštvat.

5. Přemýšlejte: Zkuste si třeba vypsat hlavní body toho, co jste se z recenze dozvěděli, nebo které vás třeba překvapily a uvažujte nad nimi. Vážně to tak je? Jak bych to mohl/a zlepšit? Čím to je, že se tady toto tomu autorovi recenze tak líbí? Nedalo by se to ještě rozpracovat, aby to bylo ještě lepší?

6. Přihlašujte se do více recenzí: Ne, tím rozhodně nemám na mysli, že byste měli napsat každému, kdo dělá recenze, ale je dobré si vybrat třeba deset lidí, o kterých víte, že dělají recenze kvalitně a srovnat jejich názory. Pokud se budou názory na určitou věc shodovat, pravděpodobně jsou pravdivé, a když jsou třeba kritické, měli byste se na danou věc v příběhu zaměřit. A naopak, pokud se budou lišit, je to asi jen subjektivní názor. Mimochodem, není egoistické hlásit se do více recenzí. Egoistické to je, pokud čekáte jen slávu a chválu.

7. Dejte autorovi čas: Pokud mu budete neustále psát něco typu „kdy bude recenze na můj příběh?", stresujete ho. Člověk prostě nemůže recenzím odevzdat celý svůj život, a něco takového vyžaduje i několikatýdenní pauzy, protože se to prostě nedá psychicky zvládnout. Ano, autor může jet závratnou rychlostí, ale stejně bude chvíle, kdy se zasekne a bude potřebovat odpočinek. Někteří dokonce tvrdí, že se recenze dají dělat jen krátkodobě. Když jste se přihlásili, měli byste respektovat, že dotyčný prostě není stroj. Jestli vám vadí jeho pomalost, najděte si na recenzi někoho jiného. Navíc, prozradím vám jednu věc – čtení pro recenzi trvá mnohem, mnohem déle než normální čtení. Nevím, čím to je, možná děláním poznámek, možná tím, že se člověk musí více soustředit, možná tím, že to vlastně dotyčný čte z donucení, ale je to prostě tak.

8. Čtěte jiné jeho recenze: Pokud se k někomu přihlásíte a on už recenzoval někoho před vámi, je dobré si to přečíst. Jednak tím zjistíte, jestli je vůbec kvalitní, a jednak víte, do čeho jdete a může vám to třeba pomoct lépe snést kritiku na váš příběh.

9. Buďte odvážní: Pokud se bojíte přihlásit do nějaké recenze, protože je autor třeba na váš vkus hodně kritický, stejně to udělejte. Zdá se, že si do odporuje s prvním bodem, proto raději dodám, že to udělejte jen za předpokladu, že už máte nějakou kritiku za sebou, tudíž jste trochu otrlí. Když dostanete recenzi, která je hodně přísná, zvýší se váš limit toho, co snesete a budete odolnější.

10. Odpovídejte s chladnou hlavou: V první chvíli vás po dočtení pravděpodobně zaplaví emoce, často negativní. Smutek, beznaděj, možná i vztek. Pokud jsou moc silné, není dobré okamžitě psát pod recenzi komentář, mohl by být zbytečně útočný. Zkuste pár hodin nebo dní počkat, až se vám do v mysli uleží a pravděpodobně pak bude vaše odpověď smysluplnější.

Další část bych chtěla věnovat něčemu, co už souvisí s příběhem jako takovým, a to tvoření vlastních světů, hlavně ve fantasy. Není to všechno, co o tom napíši, ale protentokrát bych chtěla zmínit jen to, že v podstatě existují tři způsoby:

1. Předem: Jednoduše. Nakreslíte si mapu, a ještě dříve, než začnete psát příběh jako takový, rozmyslíte si, kde budou ležet hory, kde řeky, kde města, a v psaní samotném se podle této mapy můžete řídit. Také si můžete vymyslet různá stvoření (o těch bude v této příručce řeč někdy jindy), náboženství, zvyky a tak podobně. Všechno to nakonec pravděpodobně nepoužijete, ale když tomu budete věnovat péči a čas, váš svět bude čtenářům připadat promyšlený, i když o něm třeba neví všechno. Nevýhodu vidím v tom, že já, stejně jako někteří jiní lidé, prostě toto neumím. Neumím si sednout a zčistajasna vymyslet nový svět, když nemám z čeho vycházet.

2. Během příběhu: Je to v podstatě opačný postup. Máte příběh a svět formujete podle něj. Procházejí vaše postavy nějakými horami? Pojmenujte je a nakreslete si je na prázdný papír. Když budete takto stále dodávat nové a nové střípky, pravděpodobně vám z toho vyjde celý svět. Nevýhodu vidím v tom, že pokud neumíte věci vymýšlet za pochodu (třeba s tím náboženstvím se to dělá špatně), bude váš svět působit pustě, nekomplexně.

3. Kombinovaně: Něco si vymyslíte předem, ale s tím, že budete mít jen základní črty vašeho světa, zbytek domyslíte během psaní. Nazvala bych to takovou zlatou střední cestou, ale sama vím, že to tak není. Někdy si totiž mohou předem vymyšlené a během příběhu vymyšlené informace odporovat. Je proto třeba být obezřetný a jakoukoli informaci, kterou napíšete, si ověřte, jestli souhlasí s tím, co jste vymysleli předtím. Jinak v tom budete mít guláš a čtenář to pravděpodobně pozná.

Nelze říct, co z toho vám bude vyhovovat, pravděpodobně si budete muset vyzkoušet všechny tři možnosti, než zjistíte, co vám nejvíce sedne.

No, a tím bych tuto kapitolu zakončila. Máte k ní nějaké připomínky? A zeptám se, jako vždy, napadlo vás něco, co by se zde mohlo objevit dále? Mám připravených asi šest věcí, co by to mohly být, ale většina z nich jsou spíše tipy pro to, jak fungovat na Wattpadu, než k povídkám jako takovým, takže stále platí, že jsem otevřená vašim návrhům.