Rady do větru

Srdcovky, motivace

Upřímně, vlastně si teď nejsem jistá, jestli jsem tady tohle téma někdy nakousla, ale snad by to i tak nevadilo, protože se ho chystám rozvést do hloubky. Podle názvu by se mohlo zdát, že jde třeba o příběhy, které mám ráda nebo něco podobného, ale já z tohohle v žádném případě nechci udělat deníček. Nejde tedy o mně, ale o vás.

Mám za to, že každý autor, který už něco vytvořil, má nějaká oblíbená témata nebo prvky, které vkládá snad to všech svých příběhů. Já jich mám docela dost, ale budu se vyjadřovat ke dvěma, protože u těch je to opravdu zřejmé a lidé mi už za různých příležitostí psali, že jde vidět, že se toho nedokážu úplně zbavit. A to je lehký náběh na western a prostředí ledové pustiny (pochopitelně ne dohromady). Nepíši to jen tak, budu se později uvádět jako příklad, tak jen ať je jasné, o čem to mluvím.

Nechci ale psát prázdné žvásty o tom, že každý nějaké takové téma má a jak je to super, protože to dělá příběh zajímavým. Spíše dobře vím, že jsou lidé, kteří tohle své téma ještě nenašli. A já bych chtěla popsat, jak jsem k tomu já došla. Není to žádný univerzální návod, to v žádném případě, ale věřím, že by to někoho mohlo naťuknout. Nebudu to psát v bodech, protože některé splývají, tak snad se v tom vyznáte.

První věc je, že si prostě nejde jen tak vybrat, že se budete nějakému tématu více věnovat. Ne zčistajasna. Zní to banálně, ale sama jsem se o to pokoušela, něco si najít na internetu nebo v knihách, abych psala o něčem novém a mé příběhy se neokoukaly, ale takhle to nefunguje. V žádném případě netvrdím, že vás něco nemůže náhle zaujmout, ale nemělo by to být naopak. Správný postup je zájem a pak teprve hledaní informací, ne obráceně. Jinak to vaše srdcové téma nikdy nebude a příběh vás dost možná ani nebude bavit.

Dále, i když se někdy stává, že ke svému srdcovému tématu přijdete náhodou, většinou k němu máte prostě sklony odjakživa nebo díky nějaké úplně nepodstatné události. Vůbec nevím, jak začaly ty mé sklony k westernu, ale vím, že to začalo vážně nenápadně. Nejprve jen láskou ke koním, sem tam si nějaká postava vzala kovbojský klobouk, ale i když nějaké pokusy byly i předtím, naplno jsem se k tomu dostala, až když jsem díky několika knihám omylem získala dost informací. Předtím jsem ironicky neměla ráda ani westernové filmy, ale přesto bylo mým snem, ke kterému se stále dopracovávám ještě teď, napsat vážně westernový western se vším všudy.

Tím jsem lehce nakousla následující věc - dost možná to nepůjde hned. Dost možná to vlastně nepůjde vůbec. Teď si dovolím další příklad, ale já jsem jednu dobu byla skoro posedlá vlaky. Já vím, divný výběr, ale mám to v rodině. Přesto jsem na nich žádný příběh nikdy nezaložila, ne tak, jak jsem plánovala. Ano, mé postavy v nich poměrně často cestují, ale to je tak všechno. Obešlo by se to bez nich. Nějak toho nelituji, protože to období mě vážně přešlo. Zbyla mi jen láska k těmto dopravním prostředkům a to, že jimi opravdu ráda cestuji.

Jde jen o to, to zkusit, a buďto do toho spadnete, nebo to dopadne jako se mnou a s mými vlaky. A pak je ještě třetí možnost, že budete mít pocit, že vás to zajímá a tak, ale nějak o tom nedokážete nic pořádně napsat. Tak to bylo s tím westernovým nádechem. Asi vás to bude i svým způsobem štvát, ale nevzdávejte to nebo se něco nesnažte napsat násilím. Je možné, že se úplnou náhodou dostanete k něčemu, co vám umožní to napsat. U mě to byla jedna jediná kniha, vlastně prvních pár stránek z ní.

Navíc bych i doporučila tomu ten čas dát. Ty ledové pustiny mě stály spoustu hodin koukání na dokumenty a čtení různých příruček o přežití. A stejně mám pocit, že to nestačí. S westernem jsem došla ještě dále. Už přes rok se kvůli tomu samoučím španělsky a snažím se vidět co nejvíce filmů tohoto žánru, abych pochopila, jaká klišé se kolem toho točí, a možná abych se i inspirovala. Dokud jsem to nedělala, nestálo to za nic, protože jsem jednak neměla dost informací a jednak jsem nedokázala správně uchopit tu atmosféru.