Smile, please (YAOI)

30. kapitola- Darián pov

Z neznámého důvodu jsem se dnes probudil asi půl hodiny před budíkem a už mi nešlo zabrat.

Z toho důvody jsem si šel dát krásně teplounkou sprchu na probuzení mého stále unaveného těla. Miluji ten pocit horké vody, která dopadá na mé tělo...a ta pára a vůně mýdla k tomu? Dokonalost.

Vrátil jsem se do pokoje a hodil na sebe černé džíny, červené triko a vínovou mikinu. Ano, příšerná kombinace, ale whatever.

Snídaní jsem se ani nehodlal zatěžovat a už se vypravil do školy. Cestou jsem přemýšlel. Po tréninku bych mohl pozvat Thobiho ven. Ano, vymyslím pořádné rande.

Procházka po městě a pak si zajít někam na romantickou večeři? Mě to teda zní moc dobře. Hezky bych se po tréninku omyl, vzal si peníze, slušně se oblékl...to se totiž moc často nestává.

V parku jsme se společně s Emou připojili k sourozencům. Řeč byla ihned zavedena k tolik úžasnému včerejšímu výletu do parku. Rozhodně si to musíme přístí rok zopakovat.

Těsně před školní budovou jsem poslal děvčata, ať jdou napřed.

Blonďáček na mě pohlédl s nechápavým úsměvem ,,Copak se děje?" Otázal se a mě, jakoby v tu chvíli vypadly slova.

Nervózně jsem se podrbal na zátylku ,,No, rád bych tě dnes pozval na rande." Jeho oči se rozzářily jako vánoční světýlka. ,,Moc rád se nechám pozvat," odpověděl s malým úsměvem na rtech.

Nakonec jsem mu nabídl dlaň a my se rukama propojeni vydali ke škole. Ve třídě jsem se najednou dozvěděl, že máme psát z dějepisu. Sakra.

Vyrval jsem si že sešitu nějaký papír a začal na něj psát probíranou látku. Thobias se mi mezitím tiše smál, jelikož se to podle všeho naučil.

Ale jak jsem nakonec zjistil, tak byl test jednoduchý...a navíc jsem si hodně pamatoval z hodiny. Ale i tak se ten taháček hodil.

Celý zbytek školy byl tak nudný, že to sebralo síly i stále energickému Thobiasovi. Snažil jsem se ho občas zabavit a tak jsem se k němu hodně lísal.

Nakonec všeho utrpení přišel oběd...Jako...nebudeme si nic nalhávat. Žádná sláva to opravdu nebyla.

Jako obvykle jsme se usadili u stolu pro čtyři. Chvíli jsme se jen tak plácali v talíři a probírali pomluvy dne, až naši pozornost upoutala Ema. ,,Hele..." odmlčela se ,,Co děláte na Vánoce?" Zvedla k nám pohled.

Thobík vedle mě líně pokrčil rameny ,,Nevím...rodiče asi budou doma"

Brunetka přikývla a hlavu si podepřela rukou ,,Ona je možnost, že bychom jen my čtyři jeli na svátky k nám na chatu."

Katarine ihned zakřičela ,,To zní úžasně!" Ani bych se nedivil, kdyby se na nás koukala celá jídelna.

S Thobiasem jsme jako smyslů zbavení začali přikyvovat. To by byly po tolika letech dokonalé svátky...Jak se vlastně slaví Vánoce...